Menu


8. května 2014

Nedělní Den matek nás v současné době musí podnítit k mnohem hlubšímu zamyšlení, které překračuje oblast osobních a rodinných vztahů. Není to něco paradoxního slavit Den matek v době, kdy přibývá zemí, které se rozhodly vymazat pojem“matka“ z úředních dokumentů, a tím i z lidské mysli? Prožíváme logické důsledky obecně narůstající neúcty k životu, a tím i k jeho jedinému Bohem stvořenému zdroji, jakým je mateřství, a to nejhorší nás teprve čeká.

Matka, to nejsou jen vaječníky, placenta, rodidla a žlázy s mateřským mlékem. Matka je vybavena nejen k tomu, aby počala a přivedla na svět nového biologického jedince. Matka je celou svou lidskou bytostí s duší i srdcem základní a nenahraditelný činitel rozhodující o komplexní kvalitě zplozené lidské bytosti, a tím i o kvalitě lidského rodu. K tomu je matčin organismus vybaven takřka zázračným darem „automatizace“ nejvyššího stupně, která jej přesně v pravý čas spouští, řídí, vylaďuje, synchronizuje, optimalizuje, a to nejen v oblasti fyziologické a biologické, ale současně i v oblasti psychologické, duševní a duchovní, tak aby v bezprostřední spojitosti se svým vlastním biologickým, psychologickým i duševním životem vytvářela bytost matky trvale a dlouhodobě optimální prostředí pro vznikající a rozvíjející se život. Matka je povolána, aby zprostředkovala novému tvoru lidství v jeho celistvosti a činí tak v míře, v jaké se toto lidství v samotné matce i v jejím prostředí a okolí rozvinulo.

Poznávat všechny podmínky tohoto svrchovaného „optima“ pro rozvíjející se život a všestranně o ně pečovat a podporovat je musí být jednou z hlavních starostí lidského společenství. To věděly přesně již zcela primitivní národy.

Etnologové zjistili, že i u zdánlivě nekulturních kmenů existují přesná a podrobná pravidla, jak má matka zacházet se svým dítětem, a jejich tradiční dodržování má jako prokazatelný výsledek konkrétní charakter toho či onoho domorodého kmenu.

Je-li člověk nejdokonalejším Božím tvorem, pak to platí v plné míře již o udivujícím a nevýstižném zázraku, jakým je lidské mateřství, bezprostřední spolupracovník Stvořitele.

Ale jaká je současná skutečnost? Ďábel ví velmi dobře, že nejvíce může lidstvu uškodit, když se mu podaří „zdiskreditovat“ a zdeformovat zdroj mateřství. Celá jeho „feministická“ kampaň je cílevědomě zaměřena k znehodnocení funkce mateřství. Tyto útoky se stupňují rafinovaně již více než jedno století. Nejdále na této cestě došel nepřítel života díky úspěchu dosud největšího antilidského nesmyslu, jakým je genderismus. Skutečnost, že společnost přijímá a asimiluje s tak neuvěřitelným pochopením zcela zvrácenou gender – teorii, je dokladem hlubokého duchovního a kulturního úpadku a degenerace lidského rodu. Ruku v ruce s tímto tažením proti lidství a mateřství jde úsilí o tzv. kolektivní sexuální výchovu, která má ve skutečnosti za cíl zmařit již u dětí nejútlejšího věku předpoklady pro zdravý a přirozený lidský vývoj.

Tento antihumanismus přinesl velmi brzy své zhoubné plody. Ukrajinská tragédie není jen tragédií Ukrajiny či Ruska, ale celého lidstva: je to tragédie lidskosti, která se evidentně vytrácí z lidského rodu, protože vyschl její jediný zdroj, a tím je plnohodnotné mateřství. Ženy tohoto světa jsou všemi cestami a prostředky systematicky inspirovány a naváděny, aby dychtily po všech možných aktivitách a funkcích od bojovnic, mužatek a feministek přes lesbičky, modelky až po prostitutky, jen aby se vyhnuly té hlavní funkci ženy, a tou je mateřství. Z nedostatku jejich lidskosti se rodí nelidské lidstvo, které si tak soustavně chystá nelidsky hořkou smrtelnou koupel.

Jak na to odpovídáme? Jako hlasatelku a strážkyni nejvyšších hodnot božských i lidských ustanovil Boží Syn na zemi svou svatou církev. Mezi nimi by fenomén mateřství jako svrchovaně posvátná instituce měl figurovat na nejpřednějším místě. Stojí za povšimnutí, že úctyhodně dlouhý seznam jejích světic neoplývá jmény těch, které jsou výslovně uctívány jako vzory svatých matek. Ačkoliv jejich role je pro život společnosti i církve tak nenahraditelná, setrvává postavení matek zřetelně ve stínu svatých panen a vdov. Ani svatý Pavel nenachází pro ně slova náležitého ocenění a uchyluje se dokonce k paušálnímu soudu, jakoby jejich předním zájmem zůstávalo, jak se zalíbit svému muži. Podstatná funkce, pro kterou byla žena výslovně stvořena, a bez které by církev přišla o značné množství světců a světic, nenašla v jejich kategorizaci svůj zasloužený výraz. Panenství je jistě krásné a vznešené, ale bez mateřství bychom nutně postrádali časný i věčný život.

Ženou, která zcela vyvrací představu sv. Pavla o vdané ženě a matce, je mexická mystička Conchita Cabrera de Armida. S touto ženou jsme se již několikrát setkali. Představila se nám prozatím především jako „matka kněží“, ale toto její zvláštní duchovní mateřství nevyplývá v jejím případě z náplně a plodů řeholního života. Předchází je a provází život devítinásobné matky vzorné lidské rodiny.

V době, kdy si lidé z Nového světa vymysleli „Den matek“, představil Pán světu její „posvěcené mateřství“ jako ztělesnění svých vlastních božských představ a požadavků kladených v podstatě na každou matku, neboť jde o samu podstatu její pro existenci lidstva nenahraditelné role ženy.

Conchita ve svém Deníku napsala pozoruhodná slova: »Být manželkou a matkou mě nikdy nevzdalovalo od duchovního života, naopak, po roce a půl manželství se mi zdá, že mě Pán volá s ještě větší silou k dokonalosti.« »Láska k mému manželovi mi nikdy nebránila v lásce k Bohu.«

Pán Ježíš nám v Conchitě představuje osobnost, která se pod jeho vedením stává nenahraditelným vzorem moderní ženy a matky. Zatímco její duše se vznáší až k nebetyčným štítům Božích tajemství, její děti o ní napsaly tato slova: »Bylo nás devět dětí. Jako nejstarší syn mohu potvrdit, že moje matka byla vzorem v každém ohledu. Především jako manželka, protože můj otec byl náročný, pokud šlo o domácí život. Jako matka se snažila dát každému z nás úplnou formaci v každém ohledu: nejen v náboženském, ale také světském, kulturním a společenském.« »Nejobdivuhodnější věcí v životě mé matky byla přirozenost a prostota jejího života. Její modlitba a její svatá přijímání se zdály být zcela normální. Nevytvářela si pro svůj život modlitby volné okamžiky na úkor svých povinností. Nikdy jsem nezpozoroval mimořádné fenomény v jejím každodenním chování. Myslím, že moji bratři řeknou totéž.« »Nevím, jestli ji jednoho dne prohlásí za svatou nebo ne, ale byla to bez pochyby Boží duše. Vždy s úsměvem na rtech. A její modré oči, barva nebes! Když se zahleděla do tvých očí, cítils, jak tě proniká. Pronikala hluboko, to jsem si jist.“

»Absolutně dokonalá vyrovnanost! Ano, byla velice vyrovnaná. V obtížných situacích její klid všechno urovnával. Nikdo nemůže říct, že by byla nevyrovnaná nebo nervózní, výbušná či žárlivá. Velmi citlivá a soucitná s utrpením druhých, a to se mi jeví jako velká ctnost. Rodinný život s ní nebyl smutný ani bolestný nebo v slzách. Jistě mnoho trpěla, ale to si schovávala pro sebe. To jsou vzpomínky, které chovám na svou matku. Byla to matka jako její matka, jako všechny matky.«

»Život absolutně normální jako ve všech rodinách ve společnosti. Smála se, byla oduševnělá, povídala si, hrála na piano, zpívala a bavila své vnuky a vnučky víc než jejich máma. Kolem všeho procházela s úsměvem a dávala mi tuto radu: „To, co Bůh od tebe chce, splň s úsměvem.“ Opakovala nám: „Všechno přejde, hlavně abychom trpěli pro Boha s láskou“.«

Conchita napsala svým dětem obdivuhodný dopis, závěť matky a světice:

»Jestliže zemřu, jestliže mě Bůh zavolá, doporučuji Vám, moje děti, abyste zůstaly platnými křesťany plnými víry, bez lidských ohledů, zachovávaly s neoblomnou věrností učení Církve, hrdé na to, že patříte k ní.

Starejte se, abyste plnili její přikázání. Buďte velkodušní k Ježíši, který Vás tolik miluje, kterému jste tolik dlužni a který Vás chce spasit. Naléhavě Vás prosím, předejte svou víru svým dětem svým vyučováním a svým příkladem, necouvejte nikdy před žádnou obětí, abyste jim zajistili dobrou křesťanskou výchovu, a postarejte se zvláště o to, abyste formovali jejich duše a vychovali je v náboženství.

A nade všechno Vám doporučuji jednotu, jednotu, jednotu…«

Není to reálný typ ženské svatosti, jakou potřebuje dnešní svět? Sám Pán to Conchitě vysvětluje: »Chci tě učinit svatou, kterou znám jenom já. To je důvod, proč se o tebe starám, upozorňuji tě, vedu, bdím nad tebou… Chci, abys byla zrcadlem skrytých ctností… nic vnějšího. Jsem unaven oním úskalím, kde hyne nebo se zastavuje tolik duší, které by všechny měly být moje… Ty jsi moje, jestliže mi nasloucháš, jestliže pohrdáš sebou, když procházíš kolem všeho, aniž by ses dala něčím zadržet; nakonec jestliže tvůj pohled a tvé srdce jsou ustavičně upřeny na mne, uskutečníš to, co od tebe očekávám« (D. 19. 4. 1895).

Bůh předurčil prostou laičku bez kultury a bez vzdělání, aby osvítil svou Církev. To je bezpochyby důvod pro tato božská světla, která nás udivují, a je možno je vysvětlit jen zvláštním osvícením Ducha svatého, nadpřirozené intuice nejhlubších tajemství křesťanství.

Tento vzor a ideál mateřství, tak nezbytného v dnešním světě, nám Pán Ježíš připravil před nástupem doby, která udělala z ženy modlu, aby ženy i svět připravila o nejvzácnější Boží dary.

Jako vzor mateřství dal Ježíš Conchitě svou vlastní Matku. Titul Bohorodička, který zdomácněl v modlitbách i v liturgii, je ve skutečnosti pozůstatek z doby, kdy církev bojovala proti bludařům popírajícím dvojí přirozenost Ježíše Krista. Tento titul vznikl spíše jako „technický termín“, vyjadřující osobní vztah odvozený z faktické skutečnosti porodu Syna člověka. Ale skutečný osobní vztah Panny Marie je mnohem hlubší a trvale působí také jako dokonalý vzor mateřství. Bůh stvořil ženu jako vyvolenou spolupracovnici Stvořitele na permanentním uskutečňování svého věčného projektu – formování člověka do podoby svého vlastního obrazu.

Maria byla Bohem od věčnosti vyvolena, aby se stala skutečným spoluautorem lidství Božího Syna, a tento úkol naplňovala Matka Boží po celých třiatřicet let jeho pozemského života. Její vznešená funkce matky nutně vyústila i do její role Spoluvykupitelky. Je to jeden z neodpustitelných omylů, které má na svědomí 2. vatikánský koncil, že tento pro církev a svět tak důležitý titul Matce Boží odmítl přiznat. Pán Ježíš to vyjádřil zcela nekompromisně: »V duchovním životě nikdy není moje Matka oddělena ode mne: to znamená, že napodobování našich dvou životů musí být na zemi současné; Mariin život byl utvářen podle mého života. Tak jako já jsem byl Vykupitel, ona je Spoluvykupitelka. Duše, které ji více milují a více se jí připodobňují, jsou duše, které se dokonaleji připodobňují mně.«

»Udělil jsem některým duším milost, že mi byly připodobněny vnějšími stigmaty mých ran, ale své Matce jsem dal po svém umučení dokonalou podobnost se mnou v jejím nitru se vším mým utrpením, mými ranami a mými bolestmi, jimiž trpělo mé Srdce.«

»Maria je v srdci Církve a nese celou Církev ve svém mateřském srdci. U paty kříže byla ustanovena za duchovní Matku lidstva a vylití Ducha svatého o Letnicích v ní vytvořilo novou plnost milostí vzhledem k naplnění jejího mateřského poslání: ve víře, v absolutní oddanosti Božím záměrům, v její horoucí lásce, v pokorné poslušnosti, které ji nutily, aby pokračovala v díle svého Syna: doplňovala tak „na svém těle, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap ve prospěch jeho těla, to jest Církve“ (Kol 1,24). Maria, Matka Církve, porodila všechny své děti pro Boha v bolestech, které pocházely z její lásky.«

To jsou ukázky „lekcí mateřství“, které sám Ježíš uděloval své ctihodné služebnici, aby se z nich církev a spolu s ní my všichni poučili.

Pán sám Conchitě jednoho dne řekl: »Jsi vdaná se zřetelem na mé nejvyšší záměry s tvým posvěcením a také proto, abys byla příkladem pro mnohé duše, které si myslí, že manželství je neslučitelné se svatostí.«

Žádal ji, aby byla vzorem manželky a matky rodiny, s tím, že její poslání bude mnohem, mnohem vyšší než toto, aby dala zazářit osvěcující síle Krista a Ducha Svatého »ve všech životních stavech«. Ano, ona je vzorem manželky, matky, vychovatelky, ale také je to jedna z největších mystiček Církve a přivádí i duše kněží k dokonalé jednotě v Trojici.

Její poselství volá celý laický stav, muže i ženy v manželství, k nejvyšší svatosti, jedinému léku pro dnešní smrtelně churavé lidstvo. Nestojí nám tato vyvolená Ježíšova duše za to, abychom se s ní důvěrně seznámili a přijali z jejích darů, jimiž byla pro nás obdařena?

                                          * * *

 

Kniha Duchovní deník matky rodiny je nejkrásnější dárek, který můžete věnovat své matce, a tím celé své rodině.

Conchita Armida:

Duchovní deník matky rodiny

Zpracoval P. Marie-Michael Philipon OP

Matice cyrilometodějská Olomouc

Dolní nám. 24, 771 11 Olomouc 1, e-mail: knihy@maticecm.cz