I odchod Rupnika vyvolává mozaiku otázek.

Teolog-umělec údajně odešel do kláštera a na jeho místo přichází bratr, který bude v Loretě kázat exercicie. Střídání stráží, které neutiší pochybnosti a rozpaky nad zamlčováním a utajováním, od centra Aletti až po římský vikariát.

V Loretě se nakonec rozhodli změnit kazatele duchovních cvičení plánovaných na únor příštího roku (viz zde); podle našich zdrojů odešel otec Rupnik do kláštera a na jeho místo byl vybrán otec Ivan Bresciani, jezuita a zástupce ředitele centra Aletti. 

Toto střídání stráží má však jeden malý problém. P. Bresciani totiž není jen jedním ze čtyř členů jezuitské komunity v centru Aletti, známém také jako „rezidence Nejsvětější Trojice“ (dalšími dvěma členy jsou kromě P. Marka Rupnika P. Andrej Brozovič a P. Milan Žust). Narodil se v Gorici, noviciát ve Společnosti Ježíšově absolvoval ve slovinském Mariboru. Po studiích vykonával pastorační službu ve farnosti v Lublani, aby se v letech 2014-2020 stal představeným slovinské provincie.

A tady začínají otázky. Bresciano byl představeným Rupnikovy domovské provincie v letech, kdy se začala objevovat přesná obvinění proti němu; podle chronologické rekonstrukce samotných jezuitů totiž v říjnu 2018 společnost zahájila předběžné vyšetřování případu zproštění viny spolupachatele, což se datuje do roku 2015. V roce 2019 samo Tovaryšstvo Ježíšovo považovalo obvinění za věrohodná, zaslalo spis CDF a uložilo otci Rupnikovi omezení. V lednu 2020, jak je dnes známo, CDF uznala pravdivost obvinění a po několika měsících vydala slavný „bleskový“ dekret o exkomunikaci. A je vidět, že otec Bresciani o tom, co se děje, nic nevěděl.

Postava P. Milana Žusta je v některých ohledech ještě aktuálnější. Od roku 2000 je členem jezuitské komunity v Centru Aletti, o čtyři roky později se stal jejím představeným a tuto funkci zastává dodnes. Především byl v letech 2018-2021 jmenován spolupracovníkem delegáta generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova pro meziprovinciální domy a díla v Římě. To znamená, že úzce spolupracoval s P. Johanem Verschuerenem od roku 2020, tedy od roku, kdy belgický jezuita nastoupil do funkce a kdy začala nebezpečně stoupat teplota Rupnikovy kauzy, aby se řešila tak, jak ji známe, tedy sankcemi ze strany představených Tovaryšstva Ježíšova, které jsou objektivně směšné a které umožnily P. Rupnikovi stále vystupovat na veřejnosti na konferencích, setkáních, kazatelských cvičeních, produkovat umělecká díla, dokonce kázat před papežem.

Proto ani P. Milan Žust nemohl nevědět. Tím spíše, že z nedávno zveřejněného dopisu bývalého sekretáře generálního představeného vyplynulo, že sám P. Žust byl na seznamu těch, kteří dostávali e-mailem jakékoli informace o Rupnikově zneužívání. Kdy tedy bude centrum Aletti uklizeno?

Mezitím se zdá, že i postava kardinála Angela De Donatise se stále více kompromituje s otcem Rupnikem. Skupina kněží z římské diecéze se 29. prosince loňského roku rozhodla, že si z boty odnese víc než kamínek o podivných a neustálých milostech, které si římský kardinálský vikář vyhradil pro slovinského jezuitu. V dopise zveřejněném na blogu Silere non possum se tito kněží rozhodli poodhrnout roušku nad nejednou De Donatisovou „vstřícností“ vůči Rupnikovi, pravděpodobně podrážděni jeho ostudnou garantistickou obhajobou z 23. prosince.

„Mladý kněz, který trpí Rupnikem od dob svého semináře“, se De Donatise ptal, jak je možné, že se zříká veškeré odpovědnosti za případ Rupnik, když ho vyzval, aby „každoročně pořádal semináře pro formaci kněží, duchovní cvičení, formační setkání se seminaristy“ a když vytrvale a přesvědčivě navštěvoval Centrum Aletti. Člen apoštolské rodiny Pro Sanctitate narážel na skutečnost, že De Donatis údajně uznal Centrum Aletti za veřejné sdružení diecézních věřících, „aniž by do toho zapojil nebo si vyžádal stanovisko diecézních orgánů, které to mají na starosti“.

Z dopisu vyplývají další nepřímé skutečnosti. Stejně jako ikona „Toto tajemství je veliké“, která byla vytvořena pro Světové setkání rodin v roce 2022. „Don Fabietto“ se ptá: „Proč byla zakázka na ikonu, kterou tehdejší generální sekretář vikariátu svěřil jinému umělci, náhle odebrána, když už bylo dílo téměř hotové, a místo toho svěřena Rupnikovi?“. Za jakou cenu? Proč chtěl nový generální sekretář Msgr. Pierangelo Pedretti tuto změnu za každou cenu?“. Náhlá změna, která připomíná kapli Redemptoris Mater (viz zde). Stojí za to připomenout, že oznámení oficiálního obrazu bylo učiněno v červenci 2021 (viz zde), kdy už byl otec Rupnik odsouzen za zproštění viny spolupachatele a kdy už existovala konkrétní obvinění ze zneužívání dalších jeptišek.

Jiný kněz vznáší několik otázek ohledně kostela svatého Jana Nepomuckého: „Proč otec Angelo trval na tom, aby byl svěřen Rupnikovi a jeho architektům? A kde měl vzít peníze na realizaci tohoto prototypu Rupnikovy myšlenky? Z CEI? A opravdu by to CEI schválila? Kolik milionů eur to bylo?“. Neméně neprůhledný se zdá být i příběh přestavby kaple Římského semináře (zmiňovali jsme se o něm zde): „může někdo vědět, kolik přesně stála kaple Manga-sanctuary, která se stala hlavní kaplí našeho semináře? Byla dodržována tolik opěvovaná pravidla (když je ostatní musí dodržovat) o zadávání veřejných zakázek a transparentnosti? Odkud se vzaly peníze potřebné na zaplacení toho všeho? Vzal si ji náhodou ze svého obvyklého trezoru, benediktinského ústavu Priscilla, jehož je stále komisařem? Proč nevnést definitivní světlo i do této kauzy, místo abyste dávali volný průchod domněnkám, závěrům a podezřením?“.

Proboha, jen otázky. Ale otázky, které by měly být co nejdříve uspokojivě zodpovězeny, spolu s otázkami týkajícími se mnoha podivností a utajování při řízení zneužívání, kterého se dopustil otec Rupnik a které by se podle jednoho z našich zdrojů mělo týkat již dvaceti žen.