Mlčení ze strany Svatého stolce, mlčení ze strany Centra Aletti, mlčení ze strany nejvyššího vedení Tovaryšstva Ježíšova: je to jasná strategie nechat bouři odeznít a pak ji v tichosti odklidit. Skandál je však příliš velký a je tolik lidí, kteří se na této situaci podíleli, že je zapotřebí okamžité apoštolské vizitace, která by zdůraznila odpovědnost každého ze zúčastněných. Zjištění slavného kanonisty otce Geralda Murraye a nová odhalení další bývalé jeptišky.

Otec Rupnik

O kauze Rupnik stále mlčí ti, kteří by měli mnohé vysvětlit. Ne z touhy po pomstě, ale z lásky ke spravedlnosti, která je překonána, nikoliv zfalšována, milosrdenstvím. Ticho od Centra Aletti, které má na titulní straně stále homilie otce Marka Rupnika. Mlčení ze strany Svatého stolce, který chce zřejmě nechat bouři odeznít a pak ji v tichosti odklidit. Mlčí i nejvyšší vedení Tovaryšstva Ježíšova, které sice řeklo něco víc, ale opomnělo podat vysvětlení k některým zásadním bodům aféry, k detailům, které by nejspíš zdůraznily odpovědnost velmi vysoko.

Slavný americký kanonista otec Gerald Murray ve svém nedávném rozhovoru s Diane Montagne upozornil na některé kritické body, které vyplynuly z chronologické rekonstrukce nabízené jezuity, doposud jediné oficiální. P. Murray především poznamenal, že prohlášení Kongregace pro nauku víry (CDF) o exkomunikaci za rozhřešení spolupachatele hříchu de sexto ukazuje, že Rupnik neustoupil od kontumace. Kdyby tak učinil, „nebylo by nutné vyhlásit trest exkomunikace, protože činil pokání, a trest by byl prominut v souladu s kánonem 1358“. Téměř okamžité odvolání exkomunikace ponechává otevřené otázky, jak Rupnik „odstoupil od kontumace“ a „jakou náhradu slíbil učinit za pohoršení a škodu, kterou způsobil“; a kdo vlastně exkomunikaci prominul.

Dalším bolavým místem je rozhodnutí CDF neprominout promlčení Rupnikových kanonických deliktů spáchaných na počátku 90. let, zejména s ohledem na skutečnost, že „CDF věděla o jeho předchozím kanonickém odsouzení. Spravedlnosti by prospělo, kdyby se tato závažná obvinění, u nichž je vzhledem ke kanovnickému záznamu otce Rupnika vysoký předpoklad pravdivosti, stíhala v roce 2021. Kanonický proces by možná povzbudil i další osoby, které se mohly stát terčem Rupnikových loupeží, aby se přihlásily“. CDF měla nejen pravomoc vzdát se promlčení, ale stále má pravomoc „obnovit proces, který slovinské jeptišky zahájily proti otci Rupnikovi. Vzhledem k tomu, co nyní víme o jeho morální zkaženosti, by se tak mělo stát okamžitě,“ vyzývá otec Murray.

Nejasný aspekt se týká také měsíců, které uplynuly mezi zjištěním pravdivosti obvinění Rupnikova komplice a vyhlášením exkomunikace latae sententiae ze strany CDF. „Jakému zájmu spravedlnosti by toto zdržení mohlo posloužit? [Rupnik] byl shledán vinným z dvojího kanonického zločinu, když měl pohlavní styk s jeptiškou a dal jí rozhřešení; přesto byl po celou dobu ponechán na svobodě, aby páchal stejné zločiny.

Rozhodnutí soudců bylo vedení CDF s jistotou sděleno v lednu, přesto byl otec Rupnik v březnu pozván, aby přednesl duchovní zamyšlení členům Římské kurie. Byl přítomen kardinál Ladaria? Opomněl snad papeže Františka informovat o jednomyslném rozhodnutí soudců, jakmile se o něm v lednu dozvěděl? Diskutoval o tomto politováníhodném pozvání s někým před nebo po konání akce?“.

Další nevysvětlitelnou prodlevou je prodleva mezi rozhodnutím vedení jezuitů zřídit v červenci 2021 nezávislou vyšetřovací komisi, která byla uzavřena v lednu letošního roku, a rozhodnutím CDF nechat případ odložený; jde o prodlevu asi deseti měsíců. „Proč tak dlouhá prodleva?“ ptá se otec Murray. „Vzhledem k tomu, že CDF potrestala otce Rupnika o rok a půl dříve, jak bylo spravedlnosti učiněno zadost takovým průtahem a rozhodnutím o zastavení trestního stíhání kvůli právní formalitě, která mohla být snadno zrušena?“.

Zatímco ti, kteří by měli mluvit, mlčí, objevují se další odhalení. Jako například velmi důležitý článek bývalé řeholnice „Ester“, která zastávala delikátní roli bývalé sekretářky generální představené komunity Loyola, s. Ivanky Hosta. V rozhovoru pro Domani se objevují strategie manipulace a izolace otce Rupnika a jasná křehkost a nedostatečnost představeného komunity: „Rupnik nám řekl, že Ivanka má charisma, ale neví, jak ho předat: jen on může tento její dar interpretovat a předat nám sestrám. Tímto způsobem postavil zeď mezi Ivanku a ostatní sestry v komunitě, které se jí nemohly svěřit. Otec Rupnik je k sobě připoutal a nedovolil upřímný vztah mezi Ivankou a ostatními sestrami“.

Pak přišly první stížnosti generální matce v roce 1993, včetně stížnosti „Anny“ a další sestry, která se účastnila trojky (viz zde); „od té chvíle za mnou přišlo mnoho dalších, aby mi řekly, že byly zneužity Rupnikem, a já jsem jim řekla, aby se obrátily na Ivanku, protože ona je nadřízená. Viděl jsem je plakat už léta, od roku 1985, ale teprve tehdy jsem pochopil důvod, který byl pro mě dříve nepředstavitelný.“

„Ester“ prozrazuje prvek o Rupnikově převozu do Říma, dosud považovaný jen za pravděpodobný: „Rupnika z komunity odstranil lublaňský arcibiskup Alojzij Šuštar. Vzpomínám si, že jsem sám dostal pokyn odnést všechny jeho obrazy do centra Aletti v Římě. Byl rozzuřený. Sestry z koncilu znaly skutečný důvod Rupnikova odchodu, „stejně jako biskup Šuštar a otec Lojze Bratina, tehdejší slovinský provinciál jezuitů. Sám jsem otci Bratinovi všechno řekl, ale on mi odpověděl, že tomu nevěří. Výroky, které jako balvan doléhaly na Rupnikovy nadřízené, kteří s vědomím závažných obvinění usoudili, že bude nejlepší nechat slovinského kněze v jeho novém působišti udělat kariéru, jakou udělal.

Pak přišel úzkostlivý strach představené, která se snažila kontrolovat každou myšlenku jeptišek ze strachu, že by se mohlo něco provalit, a nevyhnutelný rozpad komunity, kdy 19 jeptišek ústav opustilo a ostatní trpěly vážnými fyzickými a psychickými problémy. V roce 1998 se „Ester“ rozhodla znovu sdělit vše, co věděla, „tentokrát delegátovi pro mezinárodní domy v Římě, otci Franciscu J. Egañovi, ale opět se nic nestalo“. Další jména zasvěcených lidí, „od lublaňského biskupa [v té době, pozn. red. r] jezuitskému provinciálovi, zakladateli Centra Aletti, teologovi Tomáši Špidlíkovi“, současnému lublaňskému biskupovi „Stanislavu Zoremu, slovinskému provinciálovi otci Miranu Žvanutovi a otci Milanu Žustovi, představenému rezidence Nejsvětější Trojice v Centru Aletti v Římě, který je zároveň představeným otce Rupnika“, jimž „Ester“ a „Anna“ poslaly e-mailem dopisy, v nichž o všem informovaly.

Závěr Geralda Murraye: „Rupnikův skandál ukazuje, že navzdory ujišťování o transparentnosti a odpovědnosti ze strany církevních autorit praxe utajování případů hrubého sexuálního zneužívání ze strany kněží pokračuje. Páter Rupnik by měl být stíhán, a pokud bude shledán vinným ze sexuálního zneužívání řeholnic ve Slovinsku, měl by být zbaven kněžství. To je nesporné. Ale nejen Rupnik. Apoštolská vizitace je nezbytná z toho důvodu, aby zdůraznila odpovědnost každého ze zúčastněných. A to co nejdříve.

La Nuova Bussola Quotidiana