Během celých svých dějin církev nikdy neměnila způsob své mluvy, především pokud jde o slavnostní příležitosti, jako jsou ekumenické koncily, které se vždy scházely proto, aby odsoudily bludy a obnovily podněty a duchovní horlivost křesťanského lidu. Tak tomu bylo i v případě třetího ekumenického koncilu, který se konal roku 431 v Efesu za východního císaře Theodosia II. (408 – 450). Zahájil ho sv. Cyril, patriarcha alexandrijský (370 – 444), kterého proklamoval papež Lev XIII. učitelem církve. V reportáži ze dne otevření tohoto koncilu uvedeme slova, která s velkým důrazem pronesl sv. Cyril, abychom si připomněli způsob, jakým vždy mluvila církev beze strachu, že ji fanatikové označí za „proroka neštěstí“.
Efes – bazilika koncilu
22. června 431 panovalo v celém městě Efesu veliké vzrušení. Časně ráno se shromáždil kolem hlavního chrámu města nesmírný zástup, který vytrvale a bez hnutí očekával výrok ekumenického koncilu, který svolal papež Celestýn I. a na kterém se shromáždilo 160 biskupů z celého katolického světa za předsednictví alexandrijského patriarchy Cyrila.
Mimořádné zasedání toho dne ještě jednou prozkoumalo bezbožnou nauku Nestora a jednání se protáhlo do pozdního večera, kdy byl konečně oznámen výsledek.
Vzrušení efesského lidu, který planul velkou zbožností k Panně a Matce Boží, se změnilo v bouři radosti. Byly zapáleny pochodně, město bylo tuto noc osvětleno jako u příležitosti největších svátků; triumfální průvod doprovázel koncilní Otce, v jeho čele šly dokonce ženy a nesly mísy plné kadidla. Zajisté i sama Matka Boží se z nebe líbezně usmívala nad tímto obdivuhodným divadlem, uzavírala do svého mateřského srdce všechny své děti z Efesu a všechny biskupy z katolického světa.
Jaký to byl jásot! Nejsvětější Maria byla slavnostně prohlášena za „Matku Boží: Theotókos“ – slavný titul je definován jako článek víry.
Bohorodička – Matka Boží! Cit křesťanského lidu triumfoval. Již čtyři století tímto titulem uctíval nejsvětější Pannu.
Ale tato tradiční víra se od určité doby stala cílem ostrých útoků, aby nakonec uvedla k úžasu a nadšení všechen křesťanský lid.
Hrozilo totiž vážné nebezpečí. Protivníkem byl muž vyznačující se vynikající vědou a říkají, že i ctnostmi: Nestor, biskup na jednom z nejslavnějších a nejvlivnějších biskupských stolců, v Konstantinopoli. A navíc, tento protivník uváděl důvody zdánlivě velmi přesvědčivé a zajistil si podporu císařského dvora a některých biskupů.
„Co dala Maria Kristu? říkal. Svou krev, své tělo, svou lidskou přirozenost; nikoliv však přirozenost božskou. Ta existovala od věčnosti. Můžeme ji tedy nazývat Matkou Krista jakožto člověka; Nikoliv však Matkou Boží. To je zneužití“
Svatý Cyril, biskup z Alexandrie jako první oznámil ještě v zárodku tento blud papeži Celestýnu I.
Nestor, odsouzený papežem na římském koncilu v roce 430, setrval přesto, nyní navíc rozzlobený, na své bludné cestě vzpoury, propagoval svou herezi a získával proselity. Bylo tedy nezbytné svolat všeobecný sněm, který by mohl podle všech pravidel vyšetřit s veškerou moudrostí nauku protivníka dříve, než ho definitivně odsoudí.
Byl k tomu vybrán Efes, město v Malé Asii. Byl to třetí ekumenický koncil. Nestor byl pozván, ale nedostavil se; biskupové tedy rozhodli, že mu pošlou novou výzvu, a někteří se s ní odebrali k jeho sídlu, ale nepodařilo se jim doručit ji osobně, nýbrž obdrželi jen nové odmítnutí. Druhá delegace nedopadla o nic lépe. Podle řádu byla nutná trojí výzva, aby bylo možno zahájit proces. Po třech kanonických výzvách, když už nezbylo naděje na obrácení, zahájil koncil svou činnost. Biskup Cyril se obrátil na efesské Otce tímto pozdravem:
»Je to pro mě velká čest promlouvat k tak slavnému shromáždění
ctihodných Otců. Moje duše nesmírně trpící bezbožným rouháním Nestorovým toužila po svolání tohoto koncilu, plného harmonie a chvály; je to koncil andělský, nebeský. Vidím, že se v něm spojují učitelé zbožnosti, kteří jsou pochodněmi a sloupy naší víry… Jaká je to radost vidět vás posazené kolem trůnu Nejvyššího Velekněze, jak šíříte sladkost a líbeznost, jako duchovní hlasatelé Boží moudrosti!… Posíleni vašimi svatými modlitbami blahopřejeme městu k tak velikému štěstí.
Buď zdrávo, město Efes, nejkrásnější z přímořských měst, protože místo přístavů této země se v tobě sešly přístavy nebes! Buď zdráv, ty ozdobo asijské země, posetý chrámy, buď pozdraven, ozdobený tolika klenoty a posvěcený požehnanými šlépějemi tak mnoha svatých Otců a Patriarchů!…
Buď zdráv, blažený Jene, Apoštole a Evangelisto, slávo panictví, učiteli cudnosti, který potíráš všechnu ďábelskou lest, který jsi zbořil Dianin chrám, přístave, ochránce chudých, útočiště zarmoucených a ochrano Efesu, a odpočinku města a jeho obyvatel. Tobě jako panici svěřil náš Pán Ježíš Kristus z kříže Matku Boží, vždy Pannu.
Buď zdráva, ó Maria, Matko Boží, Panno a Matko, hvězdo jitřní a nádobo vyvolená. Buď zdráva, Panno Maria, Matko a služebnice: pravá Panno pro Toho, který se z tebe narodil jako z Panny! Matko mocí Toho, který se zrodil do plének a kterého jsi živila ve svém lůně; služebnice toho, který v tobě přijal podobu služebníka. (…) Shromáždění Otců zaplavilo pokojem tuto krajinu, rozbouřenou vzpourou hereze, jak stojí psáno: „Jak milý je příchod těch, kteří ohlašují dobré věci!“ (Řím 10,15). Je to pokoj našeho Pána, praporečníka pokoje, jak potvrzuje ve svém evangeliu: „Pokoj svůj vám, dávám“ (Jan 14,27): Pokoj, který zahnal rouhač Nestor, když popřel, že Slovo, Boží Syn, náš Pán Ježíš Kristus, se zrodil z Panny Marie.
Kdo kdy slyšel tak hrozné věci?… Kristus, Boží Syn, kterého ohlašovali proroci a hlásali apoštolové, byl změněn na prostého Člověka! A nazývat Matku Boží Matkou pouhého Člověka! Nemluvte mi už o odvaze těch nevděčných a zločinných Židů, kteří zabili Krista. Kdo by neviděl, že ještě zločinnější než tento atentát je rouhání toho, kdo to omlouvá slovy: „Zabili jste toho, kdo byl pouze člověkem!“?
Tvůj pád, Nestore, byl větší než tvoje pýcha: ty, podlost sama, zrozený z nečistého plemene, ses vrhl do nejhlubší propasti rouhání, pohrdl jsi velkým apoštolem, nádobou vyvolenou, hlasem Církve… tím, který přinášel zprávu o Pánu, dokázal napsat věci tak krásné, že jimi přesvědčil svět o víře v Trojici jedné podstaty jediného Pána jediného Otce, jediného Syna a jediného Ducha Svatého, o nedělitelné a nejprostší podstatě nepochopitelného božství; Pán a Bůh z Boha, světlo ze světla, zář slávy, který se narodil z Panny Marie podle Andělova oznámení: „Zdráva buď, milostiplná, Pán s tebou, Duch Svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní, proto dítě bude nazváno svaté, Syn Boží“ (Lk 1, 28-35). Víme to nejen od anděla Gabriela. Již nejmoudřejší Izaiáš, syn proroka Amose, prorok zrozený z proroka, to předpověděl: „Hle Panna počne a porodí Syna a nazve jeho jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi“ (Iz 7,14)..
Jestliže nechceš věřit prorokům, apoštolům, archandělu Gabrielovi, napodob alespoň své naduté druhy, démony, kteří křičeli nezřízeně: „Co je nám do tebe, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?“ (Mt 8,29). Jestliže totéž řekl ďábel před časem, nyní je řada na tobě. Bylo by lépe, aby přišel antikrist a ty ses postavil na jeho místo, když nevěříš ani samému ďáblu, který tě zahanbil, tomu, který řekl: „Jsi-li Syn Boží, pověz těmto kamenům, aby se staly chlebem“ (Mt 4,3).
Strašná věc, která naplňuje hrůzou! Démoni se svým otcem ďáblem nazývají Synem Božím toho, který se narodil z Panny Marie. Nestor dělá z Božího Syna obyčejného člověka…
Nikdo, kdo nás slyší, jak říkáme tyto věci, ať se nedomnívá, že máme radost z tvé pohromy, nešťastníku! Naopak; když jsi klesl do propasti svého rouhání, podávali jsme ti ruku skrze naše listy; a když jsi upadl do vzpoury, bylo to proto, že jsi pohrdl naším varováním. Svědkem těchto skutečností je Celestýn, nejsvětější arcibiskup všeho světa, otec a patriarcha velkého města Říma, který napsal přímo tobě a vyzval tě, abys ustal v tomto svém nepochopitelném rouhání. Když jsi ho neposlechl, chvástal ses a pohrdl jsi jím ve své nestydatosti. Přetvořen na obnovitele světa rušil jsi pokoj ve čtyřech úhlech světa; a kvůli tobě bylo nutno, aby se zde všichni shromáždili i za cenu tisícerých námah. Bůh tě nakonec zbaví tvého kněžství a odejme ti moudrost Otců a budeš vyhnán nejdříve z císařského města, pak ze svého stolce a pontifikátu, který jsi neprávem obdržel. My pak ve shodě s pravdou evangelia budeme nadále chválit Otce, Boha všemohoucího, jeho jednorozeného Syna zrozeného z Marie Panny, a Ducha Svatého Oživovatele, jemuž náleží čest a sláva po všechny věky. Amen.«
Po tomto velkolepém úvodu začala diskuze. Koncilní Otcové mezi mnoha dokumenty pročetli list římského Pontifika, kterým pověřil Cyrila, aby Nestora sesadil a potvrdil anatémata alexandrijského synodu proti herezi; pak celý sněm osvědčil jednomyslnost v odsouzení a degradaci Nestora: »Náš Pán Ježíš Kristus, proti kterému se rouhal, skrze tento svatý Sněm prohlašuje Nestora za »vyloučeného z biskupské důstojnosti a z veškerého kněžského Kolegia«. Navíc: »Kdo neproklíná Nestora, ať je proklet. Pravá víra ho proklíná. Svatý synod ho proklíná. Kdo se stýká s Nestorem, ať je proklet!«
Tentýž večer bylo vyhlášeno o heretikovi jeho odsouzení: »Nestorovi, novému Jidáši. Věz, že v důsledku tvých bezbožných kázání a tvé neposlušnosti kánonům, 22. tohoto měsíce června ve shodě s církevními zákony jsi svatým synodem sesazen a nezastáváš žádný úřad v církvi«.
Úsilí Satana dosáhlo jako vždy jediného výsledku: přípravu triumfu Panny a Matky Boží, a pokud chceme věřit Tradici, svatí Otcové, aby zvěčnili památku této události, připojili k ‚Zdrávas Maria‘ slova: „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší.“
http://www.conciliovaticanosecondo.it