Tak napsal autor v roce 1931: „ Nastal čas, kdy se určitá dezinfekce neboli intelektuální sterilizace stala nezbytnou, aby myslící společnost mohla znovu získat své zdraví “.
Díky své schopnosti dostat se k jádru každého problému, jasně ho analyzovat a konkrétně vysvětlit, nám Fulton Sheen nabízí bez jakýchkoli předsudků přesnou kritiku omylů moderního myšlení v oblasti morálky, filozofie, náboženství, vědy, sociologie a psychologie. Kniha se snaží demonstrovat, jak se pod pojmem „moderní“ často skrývá starý omyl, zatímco to, co je definováno jako „neodpovídá době“, je ve skutečnosti mimo dobu a mimo módu, protože je vyjádřením pravdy, která je věčná.
Prorocké dílo, které mohl biskup Sheen napsat dnes kvůli aktuálnosti probíraných témat: ateismus a agnosticismus, relativismus a scientismus, bezbožná dobročinnost a falešná tolerance, evolucionismus Darwinova a Einsteinova vesmírného náboženství, humanismus a církev, středověk a modernismus, antikoncepce, vzdělávání a mnoho dalších k objevování.
„ Povaha určitých věcí je neměnná a nikdy není tak neměnná jako povaha pravdy. Pravdě lze tisíckrát odporovat, ale to jen dokazuje, že má sílu přežít tisíc útoků “ (Fulton J. Sheen)
Fulton John Sheen narozený v El Paso, Illinois, 8. května 1895 a vysvěcen na kněze v roce 1919, byl vysvěcen na biskupa v Římě 11. července 1951. O rok později začal svůj slavný televizní seriál „Život stojí za to žít“, která každý týden dosáhla dvaceti milionů diváků a pokračovala s úspěchem až do roku 1957. Svatý Jan Pavel II. se s ním setkal v roce 1979, dva měsíce před jeho smrtí, a řekl mu: „Velmi dobře jsi psal a mluvil o Pánu Ježíši. Jsi věrný syn Církve!“. V roce 2012 ho papež Benedikt XVI. prohlásil za ctihodného. 5. července 2019 papež František schválil zázrak, který se stal na jeho přímluvu, a připravil tak cestu pro blahořečení, původně plánované na 21. prosince 2019 a poté odložené na dosud nestanovené datum. Od stejného autora Mimep-Docete publikoval „ Fakta pro věčnost. Úvod do křesťanství “ (2022)
OBSASH KNIHY:
PŘEDSTAVENÍ AUTORA – 1. ÚPADEK SPORU – 2. VESMÍRNÉ ZAstrašování – 3. AGNOSTICISMUS – 4. MORÁLKA PRO AMORÁLY – 5. HLASITOST VĚDECKÉ AUTORITY – 6. ATEISTICKÝ TEISMUS – APPLICACE K NESNÁŠENÍ – 8. FILOZOFIE A UMĚNÍ STŘEDOVĚKU – 9. LYRISMUS VĚDY – 10. ÚVOD DO MORÁLKY – 11. VÍRA V DRIFT – 12. DUŠE A KONTORZE BEHAVIORISMU – 13. NEOPERAGISMUS FILOZOFIE LÁSKY – 15. VESMÍRNÉ NÁBOŽENSTVÍ – 16. SLEPÍ K BOŽSKÉMU A VZDĚLÁVÁNÍ – 17. KONTROLA POROZENÍ – 18. BŮH A EVOLUCE – 19. PETER O PAN? KONEČNÁ BITVA
* * *
Myšlenka, že nebesa mají průměr dva tisíce milionů světelných let, je neuvěřitelná ve srovnání s malou zemí, ale triviální ve srovnání s obrázkem „Ruce, které měřily nebesa“! Normální mysl, která se oddává kontemplaci nesmírnosti nebes, je přirozeně a téměř bez toho, aniž by o tom věděla, vedlena k tomu, aby si uvědomila existenci Všemohoucí bytosti, která je rozprostřela do vesmíru a podrobila je zákonu, podle něhož hvězda projde vedle hvězdy a planety vedle planety, bez zádrhelu nebo zastavení. Nenormální je mysl, která se při pohledu na moc a vznešenost cítí nucena myslet na to, co je velmi malé; není přirozené, že člověk při uvažování o mrakodrapu myslí na malost blechy: je naopak přirozené, že myslí na velikost mysli, která ji stvořila. Velká freska, která pokrývá celou stěnu, nenutí zdravého člověka myslet na trpaslíka, ale na umělce. (Fulton J. Sheen, z „Pravda a lži: Prorocká kritika moderního myšlení „Mimep“ edice)
Úpadek kontroverze
Příčiny takovéto dekadence v umění kontroverze jsou dvojí: náboženské a filozofické. Náboženství moderního člověka vyslovilo jedno velké základní dogma, které je základem všech ostatních, totiž že náboženství se musí zbavit svých dogmat. Víra a vyznání víry už nejsou v módě; noví náboženští vůdci souhlasili, že nebudou nesouhlait, a tato přesvědčení, pro která by někteří naši předkové zemřeli, se rozplynula v bezpáteřní humanismus. Stejně jako ostatní Piláti se obrátili zády k jednotě pravdy a dokořán otevřeli svou náruč všem náladám a představám, které svět vnucuje. Umím si představit, že pozorný kalvinista, který si myslí, že výraz „jdi do pekla“ má ohromný smysl pro dogma, dostane – li se do ostrrého spopru s metodistou, který se drží formálních frází, ale neumím si představit možnost jejich diskuze s našimi modernisty, kteří posílají do pekla a k čertu, protože nevěří ani v jedno ani v druhé.
Druhá příčina je filozofická a vychází ze zvláštního amerického myšlenkového proudu zvaného „pragmatismus“, jehož účelem je dokázat marnost jakéhokoli důkazu. Němec Hegel udělal chybu racionální, Američan James udělal pravdu iracionální. Z toho pramení znepokojivá lhostejnost k pravdě a tendence považovat užitečné za pravdivé a to, co přesahuje praktickou oblast, za nepravdivé. Kdo se nechá přesvědčit důkazy, je považován za bigotníhp, a kdo zanedbává všechny důkazy a neobtěžuje se hledat pravdu, je posuzován jako otevřený a tolerantní. Je to možná katolická církev, více než všechny ostatní formy křesťanství, která si všímá dekadence v umění polemiky. Nikdy předtím ve své historii se necítila tak ochuzená kvůli nedostatku solidní intelektuální opozice. Dnes neexistují žádní nepřátelé hodní jeho meče, a pokud církev v současné době nenabízí žádného velkého myslitele nebo jakoukoli sumu myšlenek, je to proto, že k tomu není vyzývána, a tudíž přinucena. Pokrok ve všech oblastech, dokonce i v myšlení, pramení z výzvy. Církev miluje debaty ze dvou důvodů: protože intelektuální konflikty jsou plodné, a protože velmi miluje rozum. Obrovská stavba katolické církve byla postavena díky kontroverzi. (…) a protože velmi miluje rozum. Obrovská stavba katolické církve byla postavena díky kontroverzi. (…) a protože velmi miluje rozum. Obrovská stavba katolické církve byla postavena díky kontroverzi. (…)
Církev miluje spory nejen proto, že z nich čerpá podněty k činnosti ducha, ale také z lásky ke sporu samotnému. Církev je obviňována, že je nepřítelem rozumu: ale opak je pravdou:, jako jediná na světě věří v sílu rozumu. Použitím rozumu na Prvním vatikánském koncilu se oficiálně vyslovila ve prospěch zdravého racionalismu a vystoupila proti falešné pokoře agnostiků a sentimentální víře fideistů, že samotný rozum může poznat něco víc než skutečnost. a že počínaje čistě rozumnými jevy se může vrátit k tajemství „věčných pevností“, objevit Bezčasí mimo čas a Bezprostor mimo prostor, tedy Boha: Alfu a Omegu všech věcí. Církev žádá své děti, aby intenzivně a jasně přemýšlely. Poté je požádá, aby své myšlenky využili dvojím způsobem: v první řadě je vyzve, aby je zhmotnili v konkrétním světě ekonomiky, vlády, obchodu a vzdělávání, aby vytvořili toto dílo konkretizace krásné a jasné myšlenky: jasné a krásné civilizace. Kvalita každé civilizace závisí na povaze myšlenek, kterými ji obohacují její nejlepší myslitelé. Pokud jsou myšlenky vyjádřené v tisku, v parlamentu nebo na veřejných fórech malicherné, civilizace sama nabude stejně malicherné povahy, stejně rychle jako chameleon získá barvu prostředí. Jsou-li však myšlenky, které jsou převedeny do slov, vysoké a vznešené, bude civilizace jako kelímek naplněna zlatem hodnotných věcí. (…) na prvním místě je zve, aby je externalizovali do konkrétního světa ekonomiky, vlády, obchodu a vzdělávání, aby tímto dílem konkretizace krásné a jasné myšlenky vytvořili jasnou a krásnou civilizaci. Kvalita každé civilizace závisí na povaze myšlenek, kterými ji obohacují její nejlepší myslitelé. Pokud jsou myšlenky vyjádřené v tisku, v parlamentu nebo na veřejných fórech malicherné, civilizace sama nabude stejně malicherné povahy, stejně rychle jako chameleon získá barvu prostředí. Jsou-li však myšlenky, které jsou převedeny do slov, vysoké a vznešené, bude civilizace jako kelímek naplněna zlatem hodnotných věcí. (…)
Na prvním místě je zve, aby je externalizovali do konkrétního světa ekonomiky, vlády, obchodu a vzdělávání, aby tímto dílem konkretizace krásné a jasné myšlenky vytvořili jasnou a krásnou civilizaci. Kvalita každé civilizace závisí na povaze myšlenek, kterými ji obohacují její nejlepší myslitelé. Pokud jsou myšlenky vyjádřené v tisku, v parlamentu nebo na veřejných fórech malicherné, civilizace sama nabude stejně malicherné povahy, stejně rychle jako chameleon získá barvu prostředí. Jsou-li však myšlenky, které jsou převedeny do slov, vysoké a vznešené, bude civilizace jako kelímek naplněna zlatem hodnotných věcí. (…) s touto prací vytvořit krásné a jasné myšlení konkrétní, jasnou a krásnou civilizaci. Kvalita každé civilizace závisí na povaze myšlenek, kterými ji obohacují její nejlepší myslitelé.
Na druhé straně církev bojuje s chybou myšlení, protože špatná myšlenka, která se volně potuluje světem, je nebezpečnější než šílený zločinec Každé úsilí má krátký život, ale myšlenky trvají dlouho. Když společnost zjistí, že je příliš pozdě poslat myšlenku na elektrické křeslo, odsoudí půvoce k smrti. Bývaly doby, kdy křesťané, aby zachránili společnost, pálili myšlenku na hranici a koneckonců bylo možné něco říci ve prospěch této praxe: zabití jedné špatné myšlenky může znamenat spásu deseti tisíc myslitelů. Dobře to věděli římští císaři, kteří zabíjeli křesťany ne proto, že chtěli jejich srdce, ale protože chtěli jejich hlavy, nebo spíše jejich mozky; ty mozky, které přemýšlely, jak zničit Novopohanství.
Chiesa e post Concilio