Studují se nové předpisy: pro odcházející je také černý talár. Jádro dalšího úkolu otce Georga a klášter “ Mater Ecclesiae „

Bílé roucho by mohlo zmizet, stejně jako možnost zůstat a žít ve Vatikánu a používat titul „papež“. Po smrti Benedikta XVI. se odborníci na kanonické právo, kteří již nějakou dobu usilují o regulaci postavy emeritního papeže, vrátili k hypotéze budoucího zveřejnění ad hoc norem pro jakékoli nové kroky zpět.

11. února 2013, když Benedikt oznámil světu své rozhodnutí vzdát se petrovské služby, byli všichni zaskočeni, zvláště znalci kodexu: do té chvíle si nikdo nepoložil otázku, jak se chovat. takže Ratzinger nezávisle rozhodl o tom, jak naložit se svou emeritní budoucností: ponechá si bílé roucho bez pontifikálních znamení, bude se nazývat emeritním papežem, bude nadále žít v ohradě Svatého Petra, i když se bude skrývat.

Pokud se z úcty k němu až do dnešního dne toto téma nikdy neřešilo, mohl by papež František po jeho zmizení povolit zveřejnění konkrétního nařízení: pro papeže, kteří udělají krok zpět, použití černého a již ne bílého roucha s titul „emeritního římského biskupa“, který navždy opustil titul „emeritního papeže“.

Kromě toho ti, kteří se zřeknou, mohli zjistit, že už nežijí ve Vatikánu, ale v Římě nebo ve své vlastní diecézi. Papež František v rozhovoru například objasnil, že pokud by se v budoucnu rozhodl udělat krok zpět, zvolil by si život zpovědníka a natrvalo by se přestěhoval do San Giovanni in Laterano v Římě nebo do malé farnosti. v hlavním městě, čímž se vrátil k pastoraci, což bylo vždy jeho povoláním. Rozhodně nikdy nepřemýšlel o návratu do Argentiny. Jasné normy týkající se „emeritního papeže“ byly v minulosti požadovány mnoha stranami, dokonce i v rámci římské kurie, protože kvůli bezprecedentnímu soužití dvou papežů ve Vatikánu nebyl nedostatek příležitostí k vykořisťování. Opravdu, někdo zejména mezi „zklamanými“ Ratzingerovými příznivci, které sám kritizoval, se opakovaně snažil narazit na myšlenku, že skutečným papežem je Benedikt, a nikoli František, který byl „nelegitimně zvolen“. Mezi jedy a bodnutími mnozí dokonce i uvnitř Leoninských hradeb používali postavu emeritního papeže v antibergogliovském a protikoncilním klíči a z tohoto důvodu by nařízení této postavy mohlo zabránit novým sporům. Ne všichni však souhlasili s tím, že je bezpodmínečně nutné vypracovat konkrétní právní předpisy. Kardinál Dominique Mamberti, prefekt Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury, když hovořil o potřebě specifické legislativy pro emeritního papeže, prohlásil: «Ne vše musí být regulováno zákony. Ostatně teologie (která má také svou zprostředkovanou normativní sílu) nás již naučila to podstatné: že papež je jeden a jen jeden a primát učení i jurisdikce v církvi náleží jemu a jedině jemu. Uvidíme, zda se pro tento emeritní úřad začne tvořit zvyk“.

Kromě tohoto aspektu si nemálo, dokonce i ve vatikánských místnostech, klade otázku, jaká bude budoucnost Monsignora Georga Gaensweina, arcibiskupského soukromého sekretáře emeritního papeže, a co se stane s klášterem Mater Ecclesiae v minulosti a místo modlitby a rozjímání ženských řeholních řádů a poté se přizpůsobil Ratzingerovým potřebám a stal se jeho rezidencí. Podle otce Georga, který je také formálně prefektem papežské domácnosti, i když se již několik let věnuje výhradně péči o seniory Benedikta XVI., by se papež František mohl rozhodnout, že mu v příštích měsících udělí místo odpovědnost mimo Itálii nebo by mu umožnil vrátit se do své diecéze v Německu. Arcibiskup již v klášteře v budoucnu jistě nebude sídlit.
(Fabio Marchese Ragona – zdroj )