(Řím) Australský kardinál George Pell, který nečekaně zemřel v úterý 10. ledna večer a který si v posledních letech svého života musel projít peklem kvůli pomluvám, učinil ještě za svého života opatření: zanechal církvi, zejména kardinálskému kolegiu, odkaz, který má nyní ještě větší váhu. Vatikanista Sandro Magister odhalil, že kardinál Pell je autorem memoranda, které bylo pod pseudonymem rozesláno všem kardinálům na jaře 2022. Vatikán mlčí.

Pět dní před svou smrtí se kardinál Pell zúčastnil pohřební mše za Benedikta XVI. Ve dnech 6. a 7. ledna se konala rekolekce v San Giovanni Rotondo, kde svatý otec Pio dlouhá léta působil a kde je také pohřben. Podle Vatikánu podstoupil 10. ledna operaci kyčle, která byla sama o sobě neškodná. Probudil se z narkózy, promluvil s ošetřujícími lékaři, ale poté dostal infarkt a ve věku 82 let zemřel.

Ve včera vydané knize kuriálního arcibiskupa Georga Gänsweina osobní sekretář Benedikta XVI. prozrazuje, že v poslední fázi svého života si rád nechával po nešporách něco nahlas předčítat. Mezi knihami, kterým dával přednost, byl i vězeňský deník kardinála Pella. Pell, emeritní arcibiskup ze Sydney, bývalý člen Rady kardinálů a bývalý prefekt vatikánského sekretariátu pro ekonomiku, strávil celý rok 2019/2020 nevinně ve vězení.

Vysoký Australan se střízlivou a pronikavou myslí byl k Františkovu pontifikátu kritický. Brzy rozpoznal odchylky, před kterými varoval, kde mohl. V roce 2015 byl jedním z kardinálů, kteří na začátku druhé synody o rodině v dopise Františkovi varovali před „prefabrikovanými výsledky“. Otevřeně tak vyjádřili nedůvěru ve vedení synody.

Nyní vatikanista Sandro Magister odhalil, že kardinál Pell byl také autorem memoranda, které bylo pod pseudonymem „Demos“ (lid) rozšířeno mezi kardinály na začátku postní doby roku 2022 a vyvolalo značný rozruch. Zřejmě anonymně, aby se zabránilo honu na čarodějnice a především odvedení pozornosti od obsahu memoranda. Autor zůstal v té době neznámý. Jediné, co bylo jasné, bylo, že to musel být blízký spolupracovník kardinála, protože znalosti byly příliš podrobné, nebo sám kardinál. Podezření existovalo již v té době.

Kvůli úmrtí a odhalení, že autorem memoranda je kardinál Pell, se memorandum s názvem „Vatikán dnes“ opět dostává do centra pozornosti.

Skutečným problémem však není inventura, která tvoří první část, ale výhled na nadcházející konkláve. Pellova smrt umožnila odhalit anonymního autora, který své memorandum začíná jízlivými slovy na adresu Františkova pontifikátu:

„Komentátoři všech škol, i když z různých důvodů, snad s výjimkou otce Spadara SJ, se shodují, že tento pontifikát je v mnoha ohledech katastrofou, pohromou.“

V šesti stručných bodech je současný pontifikát podroben neúprosné kritice.

1

Ačkoli je církev postavena na svatém Petrovi, skále, a papež má jedinečnou úlohu a úkol zachovávat apoštolskou tradici a zaručit, že se v církvích bude nadále vyučovat to, co učil Kristus a apoštolové, právě to je podle něj ohroženo:

„Dříve bylo heslem Roma locuta. Causa finita est‘ [Řím promluvil, věc je vyřízena]. Dnes je to: „Roma loquitur. Confusio augetur“ [Řím mluví, zmatek roste].“

„Demos“ na podporu svého závažného prohlášení uvedl jako příklad německou „synodální cestu“, která chce uznat homosexualitu, zavést ženské kněžství a přijímání pro rozvedené. „A papež mlčí.“

Kardinál Jean-Claude Hollerich, lucemburský arcibiskup, sám jezuita jako papež František a předseda Rady biskupských konferencí v EU, je kritizován jmenovitě. Ta podle něj popírá křesťanské učení o sexualitě. „A papež mlčí.“

Kardinál Pell v tomto bodě také odsoudil „aktivní pronásledování tradicionalistů a kontemplativních klášterů“.

2

Druhé obvinění se rovná přímému obvinění z kacířství:

„Ústřední postavení Krista v učení je oslabeno; Kristus je odstraněn z centra. Někdy se dokonce zdá, že Řím nedoceňuje význam striktního monoteismu a naráží na širší pojetí božství; ne tak docela panteismus, ale jakousi variantu hinduistického panteismu.“

Jako důkaz byly uvedeny:

„Modlářská Pachamama“, i když „možná“ původně takový záměr neexistoval.

Ženské kontemplativní kláštery jsou pronásledovány a dochází k pokusům o změnu charismat.

„Systematické útoky“ proti „christocentrickému dědictví svatého Jana Pavla II. ve víře a morálce“ (odstranění mnoha přednášejících z Papežského institutu pro manželství a rodinu, devastace Papežské akademie pro život, Papežské akademie věd a sociálních věd, kam jsou zváni jako členové nebo přednášející zastánci potratů.

3

Třetí obvinění se týká Františkova podkopávání právního státu:

„Hrozí, že nedodržování zákonů ze strany Vatikánu se stane mezinárodním skandálem. Tyto problémy se projevily v probíhajícím procesu s deseti lidmi obviněnými z finanční nedbalosti ve Vatikánu, ale problém je starší a širší.“

V probíhajícím procesu František čtyřikrát změnil platný zákon tajnými dekrety, aby podpořil obvinění. To je v rozporu s elementárními právními normami.

Nezaručuje řádný soudní proces (kardinál Angelo Becciu), přednostně rozhoduje papežskými dekrety motu proprio a vylučuje právo dotčených osob odvolat se proti rozhodnutí.

Stěžují si také na neortodoxní metody sledování. Ve Vatikánu probíhá „pravidelné“ sledování telefonů a internetu, i když není jasné, co je vlastně povoleno.

Existuje také podezření, že opatření slouží k zastrašování a že usvědčující materiály byly vykonstruovány (v případě vatikánského generálního auditora Libera Miloneho).

4

Čtvrtý bod se týká financí Vatikánu. Kardinála Pella František v roce 2014 jmenoval do Říma prefektem nově zřízeného Sekretariátu pro ekonomiku (i když především proto, aby ho pokud možno odstranil z Austrálie a přivázal k Santa Martě). Ještě než nová instituce začala skutečně fungovat, František z ní stáhl důležité kompetence, jakmile se ukázalo, že kardinál Pell bere svůj úkol vážně, což se nelíbilo jiným institucím.

Vatikán hospodaří s ročním deficitem, který se za koruny zvýšil na 30-35 milionů eur ročně.

Především penzijní fond pro vatikánské zaměstnance vykazoval deficit ve výši přibližně 800 milionů eur ještě před nástupem Corony.

Vatikán přišel při spekulacích s nemovitostmi v Londýně odhadem o 217 milionů eur.

„Kvůli neefektivitě a korupci přišel Vatikán za posledních 25-30 let nejméně o dalších 100 milionů, pravděpodobně o mnohem více, možná o 150-200 milionů eur.“

Výše zmíněný generální auditor Libero Milone byl v roce 2017 nucen odstoupit na základě „vykonstruovaných obvinění“. „Příliš se sbližoval s korupcí ve státním sekretariátu.“

5

Páté obvinění proti Františkovi se týká jeho politického působení.

„Politický vliv papeže Františka a Vatikánu je zanedbatelný. Z intelektuálního hlediska papežské spisy poklesly z úrovně Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Entsche

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

6

Závěrečný bod shrnuje různé otázky, včetně uznání „tridentských tradicionalistů“; opětovného povolení individuálních koncelebrací ve svatopetrském chrámu mimo těsný korzet nového bohoslužebného řádu, který vstoupil v platnost 22. března 2021. 

„V současné době je tato velká bazilika za časného rána jakoby opuštěná.“

Říká se také, že krize kolem Corony „zakryla“ prudký pokles počtu poutníků navštěvujících generální audience a papežské mše, což naznačuje, že František záměrně přijal některá ze svých nepřiměřených radikálních opatření, aby této situace využil.

Závažnější je jiné tvrzení:

„Svatý otec má malou podporu mezi seminaristy a mladými kněžími a ve vatikánské kurii panuje velká nespokojenost.“

Tím končí inventura a začíná druhá část, která se zabývá příštím konkláve. Tuto část je třeba připomenout v plném rozsahu:
Příští konkláve

1. Kardinálské kolegium bylo oslabeno excentrickými jmenováními a od odmítnutí pozic kardinála Kaspera na konzistoři v roce 2014 nebylo znovu svoláno. Mnoho kardinálů se navzájem nezná, což nadcházejícímu konkláve dodává nový rozměr nepředvídatelnosti.

2. Od II. vatikánského koncilu katolické autority často podceňovaly nepřátelskou moc sekularizace, světa, těla a ďábla, zejména v západním světě, a přeceňovaly vliv a sílu katolické církve.
Jsme slabší [na Západě] než před padesáti lety a mnoho faktorů nemůžeme ovlivnit, přinejmenším v krátkodobém horizontu, např. pokles počtu věřících, četnost návštěv bohoslužeb, zánik nebo zánik mnoha řeholních řádů.

3 Papež nemusí být nejlepším evangelistou na světě ani politickou silou. Petrův nástupce má zásadní úlohu pro jednotu a učení jako hlava biskupského kolegia, které je zároveň nástupcem apoštolů. Nový papež musí pochopit, že tajemství křesťanské a katolické vitality spočívá ve věrnosti Kristovu učení a katolické praxi. Nepochází z přizpůsobení se světu ani z peněz.

4. Prvními úkoly nového papeže bude obnovit normálnost, obnovit doktrinální jasnost ve víře a morálce, obnovit náležitou úctu k právu a zajistit, aby prvním kritériem pro jmenování biskupů bylo přijetí apoštolské tradice. Teologická kompetence a kultura jsou pro všechny biskupy a zejména pro arcibiskupy výhodou, nikoliv překážkou.
To jsou nezbytné základy pro život a hlásání evangelia.

5. Pokud budou synodní shromáždění pokračovat po celém světě, budou spotřebovávat mnoho času a peněz a pravděpodobně odvedou energii od evangelizace a služby, místo aby tyto základní činnosti prohloubily.

Pokud národní nebo kontinentální synody získají doktrinální autoritu, vznikne nové nebezpečí pro jednotu univerzální církve, protože například německá církev již zastává doktrinální postoje, které ostatní církve nesdílejí a které nejsou slučitelné s apoštolskou tradicí.

Pokud by nedošlo k nápravě těchto herezí ze strany Říma, církev by se zredukovala na nejasnou federaci místních církví s různými názory, která by se pravděpodobně více podobala anglikánskému nebo protestantskému modelu než pravoslavnému.

Bezprostřední prioritou příštího papeže musí být odstranění a zabránění takovému nebezpečnému vývoji tím, že bude požadovat jednotu v podstatě a nepřipustí nepřijatelné rozdíly v učení. Jednou z těchto zásadních otázek bude morálka homosexuálních styků.

6. Přestože mladí duchovní a seminaristé jsou téměř vesměs ortodoxní a někdy i konzervativnější, nový papež si musí být vědom významných změn ve vedení církve od roku 2013, možná zejména v Jižní a Střední Americe. Nástup „levicových“ protestantů v katolické církvi dosáhl nového vrcholu.

Rozkol na levici je nepravděpodobný, protože se obvykle nepouštějí do dramat kvůli doktrinálním otázkám. Rozkol může přijít spíše zprava a je vždy možný, pokud se liturgické napětí spíše rozdmýchá než utlumí.

Jednota v podstatě. Rozmanitost v nepodstatných věcech. Charita ve všem.

7. navzdory nebezpečnému úpadku na Západě a jejich přirozené křehkosti a nestabilitě na mnoha místech by se mělo vážně uvažovat o možnosti apoštolské vizitace Tovaryšstva Ježíšova [jezuitského řádu]. Počet jejich členů se katastrofálně snížil z 36 000 v době Rady na méně než 16 000 v roce 2017 (přičemž pravděpodobně 20 až 25 % z nich je starších 75 let). Na některých místech dochází také ke katastrofálnímu morálnímu úpadku.

Řád je vysoce centralizovaný a zranitelný vůči reformám nebo zkáze shora. Charisma a přínos jezuitů byly a jsou pro církev tak důležité, že je nelze nechat nerušeně zmizet z dějin nebo je jednoduše redukovat na afroasijské společenství.

8. je třeba řešit katastrofální pokles počtu katolíků a šíření protestantů v Jižní Americe. Na synodě o Amazonii se o tom mluvilo jen velmi málo.

9 Samozřejmě je třeba udělat mnoho práce na finančních reformách ve Vatikánu, ale to by nemělo být nejdůležitějším kritériem při výběru příštího papeže.

Vatikán nemá velké dluhy, ale neustálé roční deficity nakonec povedou k bankrotu. Samozřejmě budou přijata opatření k nápravě, k oddělení Vatikánu od spolupachatelů trestných činů a k vyrovnání příjmů a výdajů. Vatikán musí prokázat svou kompetentnost a bezúhonnost, aby mohl získat významné dary na řešení tohoto problému.

Navzdory zlepšeným postupům a větší transparentnosti jsou přetrvávající finanční potíže velkou výzvou, ale jsou mnohem méně důležité než duchovní a doktrinální nebezpečí, kterým církev čelí, zejména v prvním světě.

Text/překlad: Giuseppe Nardi

Obrázek: VaticanMedia (Snímek obrazovky)

Vhodné pro tisk, PDF a e-mail