(Řím) Pět dní po pohřbu Benedikta XVI. zemřel ve věku 82 let australský kardinál George Pell. Kardinál byl energický a silný hlas církve. Ne každému se to líbilo. Snad žádný církevní hodnostář nebyl v poslední době vystaven krutější, persekuci, aby se omezilo jeho působení a zlomil jeho vliv. Před konkláve v roce 2013 byl stále považován za papabile , o několik let později byl pranýřován. Nechtěl se však nechat zlomit.

George Pell, syn katolické matky a anglikánského otce, byl v roce 1966 v bazilice svatého Petra v Římě vysvěcen na kněze australské diecéze Ballarat. Studia absolvoval na Papežské univerzitě Urbaniana a na Oxfordské univerzitě v Anglii, kde byl také domácím kaplanem na elitní Eton College. Po návratu do Austrálie v roce 1971 působil v různých pastoračních funkcích a na vedoucích pozicích v katolickém školství.

V roce 1987 ho papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem v Melbourne. V roce 1996 se stal arcibiskupem této diecéze. V roce 2001 následovalo jeho jmenování do významnějšího biskupského úřadu v Sydney a v roce 2003 byl povýšen na kardinála.

Protože Pell byl jediným nositelem purpuru v Oceánii, papež František ho nolens volens jmenoval do jím zřízené Rady kardinálů, v níž měl být – podle původní představy – každý kontinent zastoupen jedním kardinálem. Aby ho František odstranil z jeho silné pozice v Austrálii, „povýšil“ ho v roce 2014 do Římské kurie a jmenoval ho prvním prefektem ekonomického sekretariátu, který byl rovněž nově zřízen. Schopný administrátor zpočátku zažíval v Římě kulturní šok ze své britské střízlivosti. Nejspíš by se s tím smířil, ale chtěl poslušně splnit svůj úkol, a tak rozdmýchal vosí hnízdo. Následky byly neuvěřitelné.

Zatímco v Římě narážel na zdi a setkával se s nečekaným odporem, v Austrálii se připravoval útok na jeho integritu, který poznamenal zbytek jeho života. Vše začalo mediální kampaní, která kardinála označila za sexuálního násilníka. Skandál se zneužíváním, který církví otřásá již 15 let, odhalil velkou ránu v církvi, kterou způsobila malá skupina pachatelů. Řešení tohoto problému přetížilo některé starší pastýře, jiní ho zaviněně kryli. O hmlavní zluo, homosexualitě, se František dodnes a paravým jménem, a už vůbec ne.

Ačkoliv kardinál Pell se ničím neprovinil, nezneužíval ani nekryl násilníky. Přesto mu to všechno bylo vyčítáno. Příklad Pella ukázal, že skandál kolem zneužívání – jako by sám o sobě nebyl dost špatný – byl zneužit také jako nástroj atentátu: uvnitř církve, aby se zbavila svých odpůrců, a mimo církev, protože mediální dav, který je církvi vzdálený, ochotně naskočí na jakoukoli vlnu, kterou lze církev napadnout.

Dodnes přetrvává teorie, že skandál se zneužíváním, který byl proti kardinálu Pellovi rozpoután v Austrálii, měl svůj počátek ve Vatikánu, aby se ho zbavili jako nepohodlného prefekta Sekretariátu pro ekonomiku.

Pell, vyděšený římskou opozicí a nespravedlivými australskými obviněními, se rozhodl jít cestou, která udivuje a získává si velký respekt. V Římě byl zklamán, když zjistil, že papež František, který ho povolal, za ním ve skutečnosti , pokud jde o překonání odporu Vatikánu, protože jednotlivá dikasteria nechtějí, aby se jejich finance zkoumaly. František se v roce 2016 postavil na opačnou stranu a výrazně omezil Pellovy pravomoci. Santa Marta byla nespokojena s tím, že Australan na synodě o rodině v roce 2014 hájil církevní učení o manželství a morálce, a v roce 2015 podepsal spolu s dalšími dvanácti kardinály dopis Františkovi, v němž protestoval proti předpojatým výsledkům biskupské synody o rodině. Neméně nepříjemné bylo, že Pell zaujal negativní postoj i k novinkám obsaženým v kontroverzním postsynodálním listu Amoris laetitia.

Když mu František fakticky nařídil, aby se vrátil do Austrálie a čelil obviněním, rozhodl se kardinál v červnu 2017 odjet z Říma, aby tak učinil a pustil se do boje proti pomluvám. Papež František neudělal nic pro to, aby si svého spolupracovníka udržel. Dokonce zde uvítali možnost zbavit se obtížného Australana. Deník New York Times se radoval, že vnitrocírkevní opozice proti Františkovi byla během několika dní masivně oslabena. Pouhý den po Pellově odchodu František odvolal kardinála Gerharda Müllera z funkce prefekta pro víru. A smrt kardinála Joachima Meisnera otevřela církvi v Německu nové možnosti, jak ovlivnit Františkův pontifikát.

Bez římské podpory se Pell stal ve své vlasti lovnou zvěří. Jeho případ se stal soustem pro australská média, která ho odsoudila s potěšením, že se jim podařilo zničit tak vysokého konzervativního katolického hodnostáře. Německy mluvící svět již zažil rozpoutání těchto nízkých pudů lovecké společnosti proti církevníkům v 90. letech 20. století.

Ani jednání australského soudnictví nebylo slavné. Prokuratura zřejmě nepochopila skandál kolem zneužívání jako „povolení“ k „honu na čarodějnice“. Kardinál Pell byl 11. prosince 2018 souzen a odsouzen k mnohaletému trestu vězení porotou, která byla zjevně ovlivněna mediální blamáží, a stal se tak prvním nositelem purpuru v historii, který byl odsouzen za údajné sexuální zneužívání. Hned druhý den ho papež František vyhodil z Rady kardinálů. I v této situaci se hluboce zraněný Pell vydal velmi neobvyklou cestou. Aby zdůraznil svou nevinu, odmítl během čekání na druhou instanci požádat o podmíněný trest nebo domácí vězení, ale nastoupil do vězení. Ani to svět ještě neviděl.

Ve druhé instanci pak senát 21. srpna 2019 potvrdil rozsudek, ale jeden ze tří soudců zaujal opačné stanovisko a poukázal na všechny slabiny a nedostatky Pellova odsouzení (viz také „Kardinál Pell je nevinný, jeho obvinění je nespravedlivé“). U Nejvyššího soudu byl kardinál nakonec 7. dubna 2020 v plném rozsahu ospravedlněn poměrem hlasů sedm ku nule. Rozsudek byl zrušen, kardinál zproštěn viny

Pell byl nucen strávit více než rok v různých australských věznicích, kde si vedl vězeňský deník, z něhož vyplývá jeho velká duševní a duchovní vyspělost a síla, kterou později zveřejnil. Z vězení se kardinál vyjádřil také k církevním otázkám a varoval před špatnými cestami v souvislosti s amazonskou synodou. Jeho vnitřní církevní postoje jsou pravděpodobně také hlubší příčinou noční můry, kterou musel projít.

Alespoň některá australská média měla tolik slušnosti, že se Pellovi následně omluvila. Jiní povýšeně trvali a horečně se snažili najít nová očerňování.

Papež František více než půl roku odmítal přijmout svého kardinála. Byl mu jeho osvobozující rozsudek tak nepříjemný? Po nedostatečné podpoře v Římě, ale i v soudním procesu, tak František odmítl i viditelnou rehabilitaci kardinála, která by znamenala oficiální audience přede všemi.

A co víc: místo aby František počkal na odvolací proces, odvolal ho z funkce prefekta Sekretariátu pro ekonomiku během probíhajícího procesu. Signál byl osudný a podle očekávání byl interpretován tak, že Santa Marta je rovněž přesvědčena o Pellově vině.

Dne 12. října 2020 nadešel čas, kdy František kardinála přijal, i když pouze na soukromou audienci, ale ani nyní 79letému církevnímu hodnostáři již nepřidělil žádný úřad, ani žádnou čestnou funkci, která by vyjadřovala náležité uznání.

Kardinál Pell přesto pokračoval ve své cestě, kde se dalo. Přednášel katecheze, ve veřejných diskusích, například v Oxfordu v roce 2021, hájil morální učení církve proti liberálním jezuitům, varoval před synodalitou s postranními úmysly, kritizoval tajnou dohodu s Čínskou lidovou republikou a vyjádřil se skepticky o motu proprio Traditionis custodes.

Před několika dny se zúčastnil pohřbu Benedikta XVI., kterého obdivoval. Nyní byl sám byl podvolán na věčnostl. Příčina smrti nebyla dosud uvdedna

Requiescat in Pace!