24. světový sněm ruského lidu na téma „Pravoslaví a mír v 21. století“ zahájily projevy osobností, které mají pro Rusko velký význam: duchovních vůdců, politiků, filozofů a státníků. Všichni zdůrazňovali význam vytvoření státní ideologie pro zachování ruské státnosti.

Jeho Svatost patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill zdůraznil nebezpečí globalismu, který „organizuje procesy integrace a sjednocování tím, že oslabuje a přetrhává hluboká duchovní pouta mezi lidmi a mezi Bohem a člověkem“.

„Globalizace svět nesjednocuje. Vnější unifikace životního stylu v různých částech světa je doprovázena vzájemným odcizením lidí, rozpadem společenství a rodin a pandemií osamělosti,“ uvedl primas Ruské pravoslavné církve ve svém příspěvku na plenárním zasedání.

První zástupce vedoucího prezidentské administrativy Sergej Kirijenko přečetl účastníkům Rady poselství Vladimira Putina. Prezident vyzval k zachování našich duchovních hodnot a zmínil se také o konsolidaci společnosti, protože právě ta nám koneckonců pomůže dosáhnout všech našich strategických cílů a odolat vnějším tlakům.

Ministr školství Sergej Kravcov poznamenal, že prožíváme kritický historický okamžik a vstupujeme do nové éry morálního probuzení.

Níže uvádíme celý projev Alexandra Dugina, který na zasedání Rady rovněž vystoupil:

Požehnání, můj Pane!

Ctihodní otcové, bratři a sestry,

jsme samozřejmě ve skutečné válce. Tato válka není jen válkou armád, válkou lidí, ale také válkou ducha. To je velmi důležité. Můžeme říci toto: vidíme horizontální konfrontaci – naše armáda/náš protivník, my proti NATO (samozřejmě ne proti Ukrajině, to není třeba dodávat), ale tato válka má ještě jeden rozměr: vertikální. Je to válka nebe proti peklu. Je to válka andělských armád. Je to válka armády archanděla Michaela proti ďáblu. Tento vertikální rozměr je ideologie, oblast idejí. Je to oblast ducha, v níž se odehrává tato válka a její hlavní podstata. Náš prezident ve svém projevu 30. září hovořil o satanské povaze západní civilizace. To není metafora.

Svatý patriarcha [patriarcha Kirill, který kongresu předsedal, pozn. red.] dnes ve svém nádherném projevu jemně narážel na postavu na druhé straně, která definuje, inspiruje, organizuje naše nepřátele. Tato postava je velmi blízká: neznáme časy, nikdo je nezná, ani Syn člověka nezná časy konce, ale můžeme je odhadnout ze znamení, můžeme vidět, jak jsou blízko.

V tomto ohledu je velmi důležité konfrontovat myšlenku. Západ je ideologie. Liberalismus, globalismus, sekularismus a posthumanismus jsou ideologie. To je oblast myšlenek, nikoliv oblast hmoty, těl a technologií. Především je to absolutní lež: je to převrácení skutečných proporcí mysli, idejí, náboženských základů. Proto se dnes střetávají dvě ideje, dvě armády (protože andělé jsou duchové a mysli): andělé a démoni. Bojištěm je právě Ukrajina. Na jedné straně jsme Svatá Rus, jak říká Jeho Svatost patriarcha, a čelíme silám absolutního globálního historického zla. Proto stále častěji mluvíme o Armagedonu, konci světa a apokalypse. To vše se děje před našima očima. Účastníme se poslední (možná předposlední, to nikdo neví) a nejdůležitější bitvy. Bez duchovního, ideologického a intelektuálního rozměru nemůžeme zvítězit.

Zde bych chtěl upozornit na velmi důležitý aspekt: sekularismus, o kterém Jeho Svatost patriarcha hovořil. Faktem je, že nepřítel k nám přišel dříve, než se odhalil v podobě LGBT, transhumanismu – této otevřeně satanské antihumánní civilizace, s níž dnes válčíme. Jednou přišel neutrálním způsobem. Řekl: Opusťme nebe, opusťme Boha ve jménu člověka, ve jménu země. A mnozí mu uvěřili.

Averroè měl představu dvou pravd: teologie byla postavena na jedné pravdě a studium světa, lidské společnosti, přírody na jiné autonomní pravdě. Pak se objevil sekularismus a humanismus a řekl: „Věčnost je daleko, žijeme v čase. A postupně, jak jsme žili v čase, pouze v lidských materiálních záležitostech, snažili se organizovat svět podle liberálních, komunistických nebo nacionalistických zásad, stále více jsme se vzdalovali od Boha. Nepotápěli jsme se do obzoru: klesali jsme pod obzor. Chystali jsme se do hlubin pekla. Když ne s Bohem, tak s ďáblem. Evangelium říká: vaše „ano“ musí být „ano“, vaše „ne“ musí být „ne“. Kalkijská církev je Pánem kárána, že je vlažná, ani studená, ani horká. To je směs, s níž do našeho světa vstoupily humanismus, sekularismus, globalizace, hospodářský pokrok, pohodlí a kapitalismus. Říkali: „Bůh nás nezajímá, dokud se věnujeme pozemským věcem.“ Ukázalo se, že když jsme se odklonili od Boha, nezabývali jsme se pozemskými věcmi, ale věcmi podzemními.

V této horizontální rovině nelze přebývat. A to, proti čemu dnes bojujeme, není možné porazit bez Boží pomoci. Potvrdit tento vertikální, duchovní, nebeský, křesťanský, hluboký, andělský rozměr bytí, bez toho nemůžeme zvítězit. Zdá se, že stavíme normalitu proti patologii – ale nikdy nezvítězíme, pokud se nepostavíme za Pravdu, za plnost křesťanského učení, za náboženské nauky jiných tradičních náboženství, pokud se nepostavíme za božskou vertikálu. To je nejdůležitější. Z této vertikály musí vycházet věda, politika, ústava i ideologie. Věda, pokud není založena na Kristu, na Pravdě, na morálce, je již ďábelská. Nic není neutrální. Probíhá boj mezi nebem a peklem. A my jsme Svatá Rus, jak říká Jeho Svatost patriarcha ve svém poselství, krásnými slovy, v modlitbě, kterou odříkáváme. Jsme Svatá Rus. Jsme však tak svatí? Podívejte se na sebe, podívejte se na sebe. Pokud nejsme pro Svaté Rusko a nesměřujeme ke svatosti, nezvítězíme v něm.

LiveJournal