Čína přiznává, že za poslední měsíc zaznamenala téměř 60 000 úmrtí na Covid, a chválí WHO: tentokrát alespoň zveřejnila reálný údaj. Vše, co nám dosud sdělila, včetně příběhu o vzniku pandemie, je tedy téměř jistě nepravdivé. Toto odhalení ničí čínské vyprávění a ty, kteří se jím řídili.
Nemocnice v Číně v nové vlně
Čína přiznává, že v uplynulém měsíci zaznamenala téměř 60 000 úmrtí na Covid, a chválí WHO: tentokrát alespoň zveřejnila reálný údaj.
Nejnovější odhad je výsledkem sobotního jednání mezi šéfem čínské Národní zdravotnické komise Ma Siao-wejem a generálním ředitelem WHO Tedrosem Adhanomem Ghebreyesusem. Počet obětí činí 59 938, z toho 90 % tvoří starší lidé nad 65 let. Až doposud čínské úřady oznámily pouze 30 úmrtí v Covidu od ukončení uzávěry. Proč je tak velký rozdíl mezi předchozími a současnými odhady? Způsob započítávání: úřady směly započítávat jako „úmrtí na Covid“ pouze ty pacienty, kteří neměli žádné jiné předchozí onemocnění. Takovéto účetnictví vyplývá ze sdělení Čínského centra pro prevenci a kontrolu z 21. prosince, které uniklo do tisku. Tedy extrémní menšina. Stejná zpráva uvádí 250 milionů nakažených za prvních dvacet prosincových dní a dává tak tušit, jak je nová vlna již rozšířená.
Jisté je, že s čínským účetnictvím jsme museli vždy počítat. Pandemie si podle pekingských úřadů od ledna 2020 do prosince 2022 vyžádala celkem 5272 úmrtí (pro srovnání, v Itálii to bylo 185 417). Po tomto přiznání se ukazuje, že 30 úmrtí v prosinci a lednu bylo ve skutečnosti téměř 60 000. Takže za jediný měsíc zemřel dvanáctinásobek celkového počtu obětí Covidu za poslední dva roky? Něco tu zjevně nesedí.
Odhalení těchto údajů podkopává čínský narativ, ale nejen to. Odhaluje totiž, že politika uzavření, jejímž cílem je virus vymýtit, a nikoli pouze omezit jeho šíření, je bluf. Pokud se po skončení opatření strategie „zero Covid“ začne nemoc znovu šířit a vyžádá si desetitisíce obětí, znamená to, že neexistuje žádná šance na vymýcení viru prostřednictvím uzavírek. Ani kdyby byla všem vnucována tak brutálními způsoby, jaké používají úřady v Číně, a to metodami, které si může dovolit jen totalitní režim. Když Peking oznámil náhlé ukončení uzavírek, prohlásil, že virus byl poražen. Ve skutečnosti se tak nestalo. Tím spíše se lze domnívat, že ke změně kurzu došlo jak z politických důvodů (obava z rozšíření protestů), tak z ekonomických důvodů (krize způsobená uzavřením a náklady na politiku nulového Covidu se staly neudržitelnými). A to v zemi, která již 8. dubna 2020 prohlásila virus za definitivně poražený a po každém případu zaznamenaném po tomto datu ukázala prstem na „importované“ viry.
Ghebreyesus poblahopřál čínským orgánům k tomu, že poprvé souhlasily se sdílením skutečných údajů. Nyní je žádá, aby se také transparentněji vyjádřili k původu pandemie. I tato otázka prozrazuje blafování, kterého se Ghebreyesova WHO účastní již nejméně rok. Zaprvé, Světová organizace se držela časového harmonogramu diktovaného Pekingem a vyhlásila poplach až ve chvíli, kdy se čínský režim rozhodl vyhlásit stav nouze, zatímco především Tchaj-wan byl v pohotovosti již od předchozího měsíce (31. prosince 2019, na rozdíl od 23. ledna 2020, kdy byl stav nouze oficiálně vyhlášen). Toto zpoždění se ukázalo jako fatální pro šíření viru po celém světě. Pokud jde o původní příčinu, WHO nikdy neprokázala pochybnosti o přirozeném původu viru, jak si Peking přál. Lidé byli cenzurováni i na sociálních sítích, pokud se pokusili hovořit o možném laboratorním původu. Po první inspekci WHO ve Wuhanu v únoru 2021 se však stala legitimní a stále populárnější hypotézou. Čína se zatím drží za neprostupnou bariérou mlčení a popírání. Pokud však tak nehorázně lhala o počtu mrtvých, lze jí věřit, když mluví o pandemii?
Na čísla, která přicházejí z Číny, můžeme nyní v Evropě reagovat různě. Jednou z nesprávných reakcí je panika: 60 000 mrtvých za jeden měsíc je sice úctyhodné číslo, ale ve srovnání s půldruhou miliardou Číňanů, kteří se nyní mohou volně pohybovat a shromažďovat, je to málo. Na druhou stranu by znovuzavedení restrikcí v Evropě bylo chybou, zejména s ohledem na to, že Čína sama ukazuje, jak restrikce (nejtvrdší a nejbolestivější na světě) slouží nanejvýš k oddálení nákazy, nikoli k jejímu vymýcení. Lepší reakcí je naopak zdravá nedůvěra k informacím, které k nám přicházejí z totalitního komunistického režimu, kde, jak jsme se opět přesvědčili, se statistika používá jako politická zbraň. Pokud si jen pomyslíme, že reakce na koronavirus v roce 2020 byla vypracována na základě oficiálních informací z Pekingu, můžeme si dobře uvědomit, v jakých rukou jsme (byli).
Nova Bussola Quotidiana