(Řím) Jedná se „pouze“ o zprávu společnosti Yahoo News. Ale to je sousto!

: „V den svých 83. narozenin zahájil papež František druhý obrat v katolické nauce“. 

Článek byl zveřejněn včera. Hlava církve měla narozeniny 16. prosince. S blížícím se novým rokem si mnoho lidí dává dobrá předsevzetí. Vlády a politické strany také oznamují cíle, které chtějí v novém roce uskutečnit. Předsevzetím papeže Františka pro rok 2020 je „normalizovat“ vztah katolické církve k homosexualitě.

Vládnoucí papež to neřekl přímo, ale tak to pochopil server Yahoo News a přetiskl to bez jakýchkoli „kdyby“ a „ale“. Tento krok není překvapivý, protože homosexuální agenda leží jako utlačující stín nad státem a společností. Objevují se dokonce určité paralely.

AIDS a sexuální zneužívání jako dveře k triumfu homo agendy

V 80. letech 20. století se AIDS dostal do povědomí veřejnosti. Nemoc, která zvláštním způsobem postihovala a stále postihuje homosexuály, je neoddělitelně spjata s jejich sexuálními praktikami. Zdálo se, že virus HIV je jejich „metlou“. V celkovém kontextu byl opak pravdou. Veřejné mínění bylo stále více a dnes již důsledně homofilně usměrňováno masmédii, a to prostřednictvím vládních kampaní za sexuální výchovu a příslušných změn ve školní sexuální výchově. AIDS se stal velkým průlomem pro hnutí homo, které se dokázalo dostat z polorozpadlých dvorních barů a přes mezistupeň statusu oběti vystoupat na nejvyšší piedestaly. Zatímco kdysi se homosexuálové pohybovali hlavně v showbyznysu, protože mnozí z nich mají latentní sklony „k jevišti“, dnes se pohybují v neposlední řadě v politice – a samozřejmě ji řídí ve svůj prospěch.

Něco srovnatelného se objevuje v katolické církvi. Velkým otvírákem pro homosexualitu není AIDS, ale – jak se zdá – skandál kolem sexuálního zneužívání. Těžko uvěřit. 

Podle katolické nauky je homosexualita těžký hřích. To znamená v plném slova smyslu: je to hřích tak těžký, že volá k Bohu o pomstu. To církev učí už dva tisíce let. Ačkoli církevní odsouzení je vždy namířeno proti hříchu, nikoli proti hříšníkovi, pro něhož by však mělo být vážným napomenutím, tuto část církevního učení dnes téměř neslyšíme. 

Učení o homosexualitě bylo po Druhém vatikánském koncilu postupně shazováno pod stůl. Příznačná pro tento postoj byla reakce papeže Františka na konci července 2013, kdy byl na tiskové konferenci při zpátečním letu ze Světových dnů mládeže v Buenos Aires dotázán na vatikánského preláta, jehož homosexuální chování vešlo ve známost. Papež František se odvolal na Katechismus katolické církve, ale v podstatě se odmítl vyjádřit k učení církve o homosexualitě. Místo toho pronesl onu nechvalně známou větu: „Kdo jsem já, abych soudil?“

Do té doby bylo katolické učení o homosexualitě v části církve v západním světě tiše potlačováno. Tato věta papeže Františka čtyři měsíce po jeho zvolení papežem byla startovním výstřelem k oficiální likvidaci církevního učení.

Velký krok, i když z velké části nepovšimnutý, byl učiněn na synodě o rodině v roce 2015. Postsynodální list Amoris laetitia a kontroverzní osmá kapitola se od té doby diskutují téměř výhradně v souvislosti se situací znovu sezdaných rozvedených. Odkaz na osoby v „neregulérních svazcích“ však zahrnuje i homosexuální vztahy. Konkrétní zmínka v neméně kontroverzních „směrnicích“ pro implementaci Amoris laetitia biskupskými konferencemi, jako jsou ty německé, maltské nebo argentinské, to sice neřeší, ale půda je připravena.

Na Světovém dni mládeže 2016 v Krakově se tehdejší „papežův muž“ v Italské biskupské konferenci, mag. Nunzio Galantino představil dráždivý výklad biblického příběhu o Sodomě a Gomoře. Současný prefekt Apoštolské správy majetku (APSA) Svatého stolce mladým lidem pravdivě vysvětlil, že obě města – v církevním učení příklad hříšného homosexuálního chování – nebyla zničena, protože se za ně u Boha přimlouval Abraham.

V tomto kontextu je třeba vnímat také poprvé připuštěnou samostatnou nabídku pro homosexuály na Světovém setkání rodin v Dublinu v srpnu 2018, o kterou nepožádal místní organizační výbor, ale Vatikán.

Před synodou o mládeži na podzim 2018 se rýsoval další krok k „otevření se“ homosexualitě. Nakonec však bylo rozhodnuto připravit synodu o mládeži na menším plameni, protože před ní dostala přednost synoda o rodině a po ní synoda o Amazonii (2019), aby se příliš nepohoršily ostatní části církve a nevyvolaly odpor.
Skandál kolem sexuálního zneužívání: utajovaná souvislost

Homo agenda se však v žádném případě nezrušila. To se projevilo již v opatřeních přijatých po propuknutí skandálu se sexuálním zneužíváním v USA v létě 2018, která narazila na probíhající diskuse na stejné téma v jiných zemích. Přestože nejméně 80 procent případů sexuálního zneužívání spáchaného duchovními na nezletilých je homosexuální povahy, je tato skutečnost z velké části zamlčována a tato rozhodující souvislost je utajována – a to i Německou biskupskou konferencí. Člověk si vzpomene na příslušné tiskové konference a prohlášení odpovědných biskupů a dalších církevních představitelů. Věřící i veřejnost stále marně čekají na jasné vyjádření k těmto souvislostem, a to jak ze strany Německé biskupské konference, tak ze strany papeže Františka. Nejedná se o nedopatření ani o náhodu.

„Summitem hanby“ nebyla Světová konference o klimatu v Madridu, jak v posledních dnech hlasitě hlásají klimatičtí hysterici, nýbrž vatikánský summit proti zneužívání v Římě v únoru loňského roku. Hlavním problémem je, že téma homosexuality bylo oficiální stranou vynecháno, ale také to, co se dělo v zákulisí při přípravě. Když chtěla americká biskupská konference pod masivním tlakem veřejnosti reagovat na skandál se zneužíváním, Řím ji vetoval. Papež František pod záminkou, že za několik měsíců svolá do Vatikánu celosvětovou konferenci o zneužívání, zakázal americkým biskupům realizovat jejich katalog opatření. Že se jednalo pouze o záminku, je zřejmé z toho, že František nedal náhubek francouzské biskupské konferenci, která o několik dní dříve přijala v podstatě totožná opatření.

Podle papeže Františka a jeho okolí jsou USA nejdůležitější baštou odporu proti „bergogliovské revoluci“ (Austen Ivereigh). František se snaží tuto baštu rozbít řadou opatření. To zahrnuje i oslabení jeho odpůrců v episkopátu, přičemž „odpůrci“ mohou znamenat i „pouze“ nepokrokové chápání církve. K tomu patří i budování progresivního episkopátu po Bergogliově linii. Tuto skupinu vede chicagský arcibiskup kardinál Blase Cupich. František dosadil „progresivního outsidera“ na nejdůležitější biskupské křeslo v USA.

Františkovým hlavním poradcem v USA byl až do roku 2018 kardinál Theodore McCarrick. Většina biskupů z progresivní skupiny v americkém episkopátu blízké Františkovi je úzce spojena s McCarrickem. Několik z nich bylo na McCarrickovo doporučení jmenováno biskupy. Jednou z charakteristik této skupiny je homofilní postoj. Nepracují usilovně na pastorační péči o osvobození lidí od břemene hříchu homosexuality, ale na postupném uznání homosexuality.
Nakonec musel František zakročit proti McCarrickovi, kterého zbavil kardinálského titulu a nakonec jej laicizoval. Kardinál Wuerl, McCarrickův nástupce ve funkci washingtonského arcibiskupa, musel nakonec také opustit své biskupské křeslo. Je veřejným tajemstvím, že papež František přijal tato trestní opatření nechtěně, ale pod tlakem veřejnosti si nemohl pomoci. To samozřejmě souvisí i s Františkovou zásadní neochotou nechat si vnucovat rozhodnutí. Věc však jde hlouběji, protože jde o celkovou strategii, jejímž cílem je uchvátit nebo zlikvidovat USA jako baštu na církevní, politické a kulturní úrovni.

Stále znovu se na veřejnosti objevuje obvinění nebo podezření, že v pozadí působí vnitrocírkevní homosexuální lobby. Jejich cílem je nejprve zajistit prožívání vlastní homosexuality, poté obsadit místa v církvi podobně smýšlejícími lidmi, a vytvořit tak v církvi homosexuální prostředí, a nakonec změnit církevní učení o homosexualitě. Někteří církevní odborníci se obávají možné homosexualizace církevní hierarchie.

„Zelená“ pro homosexuální obrat v církvi

Podle Yahoo News papež František vydal v den svých 83. narozenin

Zpráva Papežské biblické komise uvádí:

„V západní kultuře se ozývají rozporuplné hlasy ohledně antropologického přístupu k Písmu svatému. Víme, že různé biblické výroky […] byly postupně považovány za zastaralé s postupným etablováním přírodních a humanitních věd.“

A dále:

„Nové a adekvátní chápání lidské osoby radikálně omezuje výhradní podporu heterosexuálního svazku ve prospěch analogického přijetí homosexuality a homosexuálních svazků […] jako legitimních a důstojných projevů osobnosti.“

A dále:

„Někdy se tvrdí, že Bible o tomto druhu erotického vztahu říká jen málo nebo vůbec nic, a proto jej nelze odsuzovat, mimo jiné proto, že je často nevhodně zaměňován s jiným abnormálním sexuálním chováním.“

Důraz je v článku Yahoo News. Na druhou stranu se jedná o narážku na pedofilii. 
Doporučený „inteligentní výklad“ Bible

Již v souvislosti se skandálem kolem sexuálního zneužívání bylo patrné, s jakou naléhavostí chtěly celé biskupské konference tento zločin degradovat na úroveň pedofilie. Přesto je na základě všech relevantních studií známo, že pedofilie je v celém skandálu zneužívání okrajovým jevem. Chtíč klerikálních pachatelů se v drtivé míře soustředil na sexuálně zralé chlapce a mladé muže (efebofilie). Motiv pachatelů tedy není pedofilní, ale homosexuální. Tato souvislost je však skrytá. Proč? Existují dvě možné odpovědi: Jedna část církve si nechce zahrávat s homosexuálním duchem doby (vyhýbá se „kulturní válce“). Jiná část chce, aby církev uznala homosexualitu, a proto je třeba skandál se zneužíváním odsunout co nejdále na jinou úroveň. Oba motivy se mohou prolínat, zejména proto, že homofilní církevní představitelé se jen zřídkakdy projevují jako takoví a své motivy tají.

Studie Papežské biblické komise dochází nepřekvapivě k následujícímu závěru:

„Exegetické studium textů Starého a Nového zákona odhalilo prvky, které je třeba vzít v úvahu při hodnocení homosexuality v jejích etických důsledcích. Některé formulace biblických autorů, jako například kázeňské pokyny v knize Leviticus, vyžadují inteligentní interpretaci, která zachová hodnoty, jež chce posvátný text podporovat, a vyhne se doslovnému opakování toho, co nese i kulturní rysy doby. Pastorační pozornost bude zapotřebí věnovat zejména jednotlivcům, aby se uskutečnila služba dobra, k níž je církev povolána v rámci svého poslání pro lidstvo.“

Papežská biblická komise tedy nepřijala žádné nové, vědecké poznatky, i když to tak vypadá, ale přijala argumentaci, která v církevních kruzích zaznívá již desítky let. Tato argumentace je výrazem sexuální revoluce, která vypukla s vynálezem antikoncepční pilulky v 60. letech 20. století.

Text: Giuseppe Nardi
Obrázek: MiL