(Řím) Časopis Mundo Negro misionářů Comboni se sídlem v Madridu zveřejnil 13. ledna rozhovor s papežem Františkem. Není to první ocenění, které tomuto časopisu udělil. František v něm opět odsuzuje proselytismus jako „těžký hřích“. Zatím je to známé. Pozoruhodnější je však je Františekův postesk, že si „nedokáže vysvětlit“ krizi povolání. Lituje také, že se vytratil „liturgický kvas“, který existoval, ale po Druhém vatikánském koncilu zmizel.

Rozhovor, který se uskutečnil 15. prosince, ale byl zveřejněn až nyní, trval 35 minut. Vedl ho redaktor časopisu Mundo Negro, otec Jaume Calvera, ale přítomen byl také kardinál Comboni Miguel Ángel Ayuso Guixot. František jmenoval kardinála Ayusa titulárním biskupem v roce 2016 a předsedou Papežské rady pro mezináboženský dialog (nyní Dikasterium pro mezináboženský dialog) v roce 2019. V témže roce ho také jmenoval kardinálem.

Podle Františka se poslání církve „díky Bohu“ změnilo v důsledku II. vatikánského koncilu. Poukazuje přitom na „dvě zajímavá znamení“:

„První nepředvídaný kvas Koncilu už zmizel. Mám na mysli liturgická kvašení, která už téměř pominula. A formuje se protikoncilní odpor, odpor proti koncilu, který dříve neexistoval a který je typický pro každý proces zrání. Mnoho věcí se však změnilo… V misijní oblasti je respekt ke kulturám, inkulturace evangelia, jednou z hodnot, které se objevily jako nepřímý důsledek koncilu. Víra je inkulturována a evangelium přijímá kulturu lidí, dochází k evangelizaci kultury. Inkulturace víry a evangelizace kultury jsou tato dvě hnutí, a když mluvím o evangelizaci kultury, nemám na mysli redukcionismus kultury nebo ideologizaci kultur nebo všeho toho, co je dnes vážným pokušením, ale mluvím o evangelizaci, o hlásání a o ničem jiném, s velkou úctou. Nejtěžším hříchem, kterého se misionář může dopustit, je proto proselytismus. Katolicismus není proselytismus.“

InfoVaticana označuje Františkovu častou kritiku „proselytismu“ za papežovu „posedlost“, přičemž tento termín záměrně ponechává vágní, podobně jako „klerikalismus“ nebo „rigidita“, abychom jmenovali dvě další módní slova v papežském slovníku. Nepodléhají přesné definici, ale používají se k ostrým obviněním: „Nejtěžším hříchem, kterého se misionář může dopustit, je proselytismus.“
„Nevidím žádné vysvětlení“

Na otázku, zda je dnes Západ „misijním územím“, vyjádřil František překvapení, ba přímo zmatek. O několik vět dříve však papež uvedl Druhý vatikánský koncil jako velký úspěch, který mnohé změnil. Téměř 60 let byla oficiální církevní linie taková, že koncil přinesl „nové jaro“. Nic z toho však není vidět ani cítit. V konfrontaci se skutečností, která je v rozporu s tímto vyprávěním, František prohlašuje, že pro to nemá žádné vysvětlení.

„Pět zemí – Belgie, Holandsko, Španělsko, Irsko a Quebec – naplnilo svět misionáři. V těchto pěti oblastech dnes nejsou žádná povolání. Je to záhada. A to za méně než 100 let. Jak si to můžeme vysvětlit? Nevidím žádné vysvětlení.“

Zdá se však, že toto „nevysvětlitelné“ nepůsobí Františkovi bezesné noci, protože když se ho bezprostředně poté zeptali, zda ho tento vývoj znepokojuje, odpověděl:

„Ne, neznepokojuje mě to v tom smyslu, že se vytrácíme, je to znamení doby, které signalizuje světovost, signalizuje úroveň vývoje, která určuje hodnoty jinde. Signalizuje to krizi. Existují krize, které je třeba prožít a překonat.“

Text: Giuseppe Nardi