Během nedávného rozhovoru poskytnutého novinářům z Lazia kardinál Walter Kasper velmi volně hovořil o výsledcích současného pontifikátu, stejně jako o vyhlídkách do budoucna progresivní reformy církve, kterou zamýšlí „synoda o synodalitě“ [ viz ] realizovat .

Ve světle historie nebude kardinál Walter Kasper tím, kdo nejméně přispěl ke zvolení Jorge Maria Bergoglia na papežský stolec, k čemuž přispělo několik jeho kolegů, kteří dlouho před rokem 2013 viděli ve vysokém argentinském prelátu ideální postava k provedení reformy církve způsobem, který není příznivý pro tradici.

Můžeme však se zájmem zvážit analýzy, které progresivní teolog vypracoval v polovině prosince 2022, během setkání s Řádem novinářů z Lazia věnovanému pontifikátu papeže Františka.

Mechanismus uvedený do pohybu synodou pro kardinála zřejmě neuzavře papež František: „Takový proces transformace neproběhne přes noc, chce to čas, trochu jako dlouhý nádech. To se nedá udělat za jediný pontifikátu, to bude trvat dva nebo tři,“ vysvětluje.

Způsob, jak také rozpoznat rušivou povahu synody svolané k rozrušení celých sektorů křesťanské etiky a ekleziologie.

A Mgr. Kasper vítá skutečnost, že víra a nauka nejsou prioritou současného pontifikátu: „V Praedicate Evangelium [dokument o reformě kurie vyhlášený papežem Františkem, pozn. red. ] mělo Dikasterium pro evangelizaci přednost před Dikasterií pro nauka víry“.

„Už nekážeme Boha, který ohrožuje, odsuzuje a trestá, ale Boha, který v lásce přijímá, přijímá, odpouští a smiřuje. Je to nový tón, který je pro Církev dobrý, i když ne každému se líbí.“

Tón však ne tak nový – tón relativismu – jehož účinky jsou v církvi dostatečně pociťovány už asi šedesát let. Navíc je překvapivé vidět, že o několik okamžiků později kardinál lituje „krizi identity“, kterou katolicismus prochází, aniž by v tom viděl nezbytnou souvislost s uvězněním víry a jejích principů. .

Vysoký německý prelát však uznává, že takový reformismus není zdaleka samozřejmý: „Papež František se ocitá ve složité situaci. Na jedné straně fundamentalističtí konzervativci, na druhé ideologičtí pokrokáři.“ Jeden způsob, jak naznačit nejednoznačnost současného pontifikátu.

Protože právě otázka bilance téměř deseti let bezprecedentního pontifikátu se zdá být implicitní v rozhovoru poskytnutém novinářům z Lazia kardinálem Kasperem, bilance, za kterou je on sám odpovědný a která se ho osobně týká, protože byl ústřední bod voleb v roce 2013:

„Úspěchu současného pontifikátu bude dosaženo prostřednictvím nástupců papeže Františka“, varuje teolog, který doufá, že současná vláda „není přechodnou událostí, ale začátkem nové éry“.

A emeritní předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů se na závěr svěřuje: „Doufáme, že si Františka ještě pár let udržíme…“

Lze si představit, že kardinál Kasper není ušetřen strachu z toho, že jednoho dne uvidí celoživotní úsilí ve službě progresivismu procházet padacími dveřmi zapomnění v dějinách církve. Protože za Tiberou víme víc než kdekoli jinde, jak blízko je tarpejská skála Campidoglio…

(Zdroj: Il Messagero – FSSPX.Actualités )