Tato kniha s názvem Co je křesťanství shromažďuje 16 textů z období po abdikaci Benedikta XVI. v roce 2013; většina byla napsána kolem roku 2018, nejpozději v roce 2022. Vydalo ji Mondadori 18. ledna.

Opozice mezi katolicismem a protestantismem

V nepublikovaném textu Benedikt XVI. lituje, že Druhý vatikánský koncil „nedokázal vyřešit zásadní zpochybnění katolického kněžství reformací 16. století“. Je to „rána, která je dnes pociťována a které je podle mého názoru třeba čelit otevřeným a zásadním způsobem“.

Benedikt XVI. vidí Lutherův původní omyl v jeho vizi nenapravitelného rozporu mezi starozákonním pojetím kněžství a kněžstvím uděleným Ježíšem Kristem. Avšak raná církev již spojovala starozákonní kněžství s novozákonními službami a neviděla ospravedlnění vírou a skutky jako protiklady.

Protestantské bohoslužby a mše se zásadně liší

Kvůli jejich protichůdným teologickým základům „je zcela jasné, že [protestantská] večeře a mše jsou dvě zásadně odlišné a vzájemně se vylučující formy uctívání. Ať si to dnes ti, kdo kážou intercommunio, zapamatují,“ nabádá Joseph Ratzinger.

Benedikt XVI. poukazuje na to, že v liturgické reformě „sehrály Lutherovy teze jistou tichou roli, a to natolik, že některé strany mohly tvrdit, že výnos Tridentského koncilu o obětování mše byl mlčky zrušen“.

Vyslovuje proto podezření, že tvrdost odporu proti staré mši částečně pramenila z toho, že v ní někteří viděli myšlenku oběti a odčinění, která již nebyla přijatelná. Toto dvojí pozorování ospravedlňuje kritiku vznesenou na Novus Ordo – zejména „Krátkou kritickou zkouškou“ [ zde ] – která odhalila jak tento protestantský vliv, tak odmítnutí smírné oběti.

Moderní svět přijímá Luthera lépe než katolicismus

Nakonec zesnulý emeritní papež píše: „Je evidentní, že moderní myšlení (…) je více v pohodě s Lutherovým přístupem než s tím katolickým. Protože vysvětlení Písma, které vidí Starý zákon jako cestu k Ježíši Kristu, je téměř nepřístupný modernímu myšlení“.

Dialog s islámem

Benedikt XVI. kritizuje určité pokusy o dialog mezi křesťany a muslimy, kteří zdůrazňují, že Bible i Korán hovoří o Božím milosrdenství, a proto je imperativ milovat bližního. Ale také se tvrdí, že oba texty obsahují výzvy k násilí.

Výsledkem je, že se v určitém smyslu stavíme nad tato dvě náboženství a potvrzujeme, že v obou je dobro a zlo, a že je proto nutné číst Bibli a Korán s hermeneutikou lásky a postavit se násilí tím, že vezmeme obojí v úvahu.

Falešná tolerance na Západě

V jiném textu Joseph Ratzinger poznamenává, že „velké síly tolerance neudělují křesťanství toleranci, kterou šíří“. S jejich „radikální manipulací s člověkem“ a „zkreslováním pohlaví genderovou ideologií“ jsou jasně proti křesťanství, píše.

A dodává: „Netolerance této zdánlivé modernity vůči křesťanské víře se ještě nepřeměnila v otevřené pronásledování, přesto se projevuje stále autoritativnějším způsobem s cílem dosáhnout vhodnou legislativou vymýcení toho, co je v podstatě Křesťan.“

Nakonec vyvrací kritiku, že křesťanská víra je ze své podstaty netolerantní kvůli svému nároku na pravdu a univerzalitu. Tento názor je založen na podezření, že pravda je nebezpečná. Ale právě společnosti, které se staví proti pravdě, jsou netolerantní.

Podle Elia Guerriera, spolueditora, bylo naléhavou podmínkou Benedikta XVI. vydat knihu až po jeho smrti. „Pokud jde o mě, nechci ve svém životě nic zveřejňovat. Hněv kruhů proti mně v Německu je tak silný, že zdání sebemenšího z mých slov okamžitě způsobí vražedný výkřik z jejich strany.“

(Zdroje: Katolisch/InfoCatolica – FSSPX.Actualités )