Závěr papežské konference

Poslední den konference Reakce na publikaci Papežské akademie pro život, v sobotu 10. prosince, byl zahájen důležitou úvahou Oany Gotia. docentky morální teologie v kněžském semináři Nejsvětějšího srdce v Detroitu, poté co deset let vyučovala aplikovanou morální teologii na Institutu Jana Pavla II. Ústřední postavení cudnosti v sexuálních vztazích, kterým se zabývala ve své knize L’amore e il suo fascino. Bellezza e castità nella prospettiva di San Tommaso d’Aquino (Krása a cudnost v perspektivě svatého Tomáše Akvinského), má co říci o způsobu, jakým naše kultura přistupuje k sexualitě, způsobu, který přemohl smysl pro tajemství.

Trivializace sexuality reaguje na pohled, který vnímá vlastní tělo a těla druhých jako vyčerpávající realitu, která neodkazuje na osobní rozměr. Jiný pohled naopak umí rozpoznat tělo jako tělo člověka. Pouze v tomto druhém rozměru je tajemství zachováno, právě proto, že zkušenost těla není cílem sama o sobě, ale otevírá se osobě, která je v tomto těle vtělená. Právě cudnost umožňuje očistit nečistý pohled, který je skutečným zaslepením duše, a proměnit jej v pohled čistý, pohled, který nevyčerpává osobu v těle, ale rozpoznává tělo v osobě.

Změnit paradigma církevního učení o sexualitě znamená kapitulovat před sexuální revolucí, která začala na konci 60. let. A to ve špatné historické době. Spisovatelka a esejistka Mary Eberstadtová se zamýšlí nad velkým rozdílem mezi dnešní situací a situací, v níž bylo Humanae Vitae vyhlášeno. Především máme před sebou výsledky těch, kteří se před téměř sto lety otevřeli antikoncepci. V dopoledních hodinách byla několikrát připomenuta konference anglikánské církve v Lambethu v roce 1930. Anglikánští biskupové hlasovali o rezoluci (15.), v níž 193 hlasy pro a 67 proti podpořili morálnost antikoncepce za přesně stanovených a omezených podmínek a zároveň potvrdili její nemorálnost, pokud se k ní pár uchýlí z důvodů sobectví nebo pohodlnosti. Mnoho protestantských církví v Severní Americe je následovalo.

O morálnosti aktu se tak rozhodovalo pouze na základě osobních dispozic manželů: přesně to, co navrhovala Papežská akademie pro život. K čemu však vedla tato otevřenost, motivovaná potřebou uspokojit „potřeby“ manželů, od nichž nebylo možné abstinenci vyžadovat, ale pouze jim ji doporučit? Americká autorka popsala nemilosrdný soud nad dějinami těchto komunit: náboženská praxe klesla pod 7 %, misionářské podněty zeslábly a oběti se drasticky snížily. Měkké nabízení pravd víry a mravního života mělo opačný účinek, než se očekávalo: urychlilo útěk křesťanů ze svého společenství.

Dnes jsme svědky nového fenoménu: mimo katolický svět, nezřídka ze světa feministického, se objevuje stále více myšlenek, které se distancují od sekularizované mentality, jež vedla k sexuální revoluci. Stále více lidí znovu objevuje správnost a dobrotu postojů, které církev dokázala hájit a prosazovat v oblasti sexuálního života a rodiny, a radikálně tak reviduje základní kameny sexuální revoluce. Proto se Mary Eberstadtová domnívá, že Papežská akademie pro život si nemohla vybrat „antihistoričtější“ okamžik pro otevření antikoncepce a homologního oplodnění. Bylo by tragédií pro samotnou církev i pro svět, kdyby pastýři nerozpoznali tyto nové hlasy, které vyzývají ke kritice, a ne ke kapitulaci tváří v tvář dominantní kultuře.

Na řadu přišli Maria Fedoryka, docentka filozofie na Ave Maria University (Florida), a Michael Vacca, ředitel nadace Christ Medicus, aby představili argumenty pro kritiku antikoncepce z personalistické perspektivy, resp. z perspektivy přirozeného práva. Vacca poukázal na to, že magisterium nikdy neobdrželo pravomoc popírat přirozený mravní zákon nebo jej měnit, protože autorem tohoto zákona je sám Kristus. Přirozený mravní zákon může odmítnout antikoncepci pouze tehdy, pokud instrumentalizuje a falšuje manželský akt. „Nové paradigma“, které prosazuje PAV, bohužel není pouhým nepochopením, ale výsledkem nepochopení přirozenosti ze strany mnoha katolických teologů.

Odpolední panel byl věnován právu na život a kulturním a právním výtkám proti učení církve. Velmi důležitý byl projev Grégora Puppinka, ředitele Evropského centra pro právo a spravedlnost – jehož shrnutí vám brzy přineseme -, který popsal, jak eugenické pojetí medicíny vytlačilo její správný účel, tedy léčebný, a posunulo ji směrem k lepšímu lidstvu a vědě, čímž nás nebezpečně vrátilo před Norimberk.

V druhém a závěrečném panelu Abigail Favale, autorka nedávno vydané knihy The Genesis of Gender: A Christian Theory, ilustrovala přechod od teorie genderu Judith Butlerové k teorii genderové identity. Zatímco první představovala fázi dekonstrukce, zrušení reality, druhá navrhuje nový „realismus“, tj. konstrukci nové reality, řízenou novým slovníkem a s pomocí technologie, která umožňuje přetvářet těla. Pohlaví je tak definitivně postaveno do služeb genderové identity. Zásadní je myšlenka, že je to jazyk, který (znovu) tvoří, čímž napodobuje křesťanskou myšlenku tvůrčího Slova.


Theresa Farnanová, profesorka filosofie v semináři svatého Pavla v pittsburské diecézi, ukázala, že novými potřebnými jsou mladí lidé, kteří se ocitli s „předěleným“ tělem, důsledkem „rozhodnutí“, jež jsou vedena nemocným kulturním kontextem. Uvědomění si dichotomie mezi skutečnou sexuální identitou a vlastnostmi vlastního těla v nich vyvolává zranění, které nezřídka vede k sebevraždě, psychické zranitelnosti a autismu.

Jane Adolpheová, profesorka práva na Ave Maria School of Law v Naples na Floridě, nabídla cenné shrnutí „genderové války“, která se v OSN vede od roku 1990. Od nenápadného zařazení termínu „gender“ se typický slovník ideologie (homofobie, sexuální orientace atd.) stále více prosazoval, což bylo dáno přítomností mocné homosexuální lobby, až se v poslední době, od roku 2016, objevily striktně nedefinované termíny rovnost/rovnost. Zahrnutí zásad rovnosti a nediskriminace – jak je analyzuje cenný sborník Rovnost a nediskriminace: katolické kořeny, současné výzvy – jsou obzvláště nebezpečné, protože se šíří z jednotlivců na nové způsoby chování a životní volby.

Nuova Bussola Quotidiana