To, že postup synodní cesty v Německu není zdaleka uklidňující, si dnes uvědomují mnozí, a to nejen preláti zjednodušeně označovaní za konzervativní. Tváří v tvář rostoucímu urychlení německých biskupů a laických organizací se Svatý stolec rozhodl nečinně nepřihlížet a včera vydal prohlášení, které lze interpretovat jako pokus o jejich výzvu k pořádku. „V zájmu ochrany svobody Božího lidu a výkonu biskupské služby,“ píše se v incipitu, „se zdá nezbytné upřesnit, že ‚synodní cesta‘ v Německu nemá pravomoc zavazovat biskupy a věřící k novým způsobům řízení a novým přístupům k nauce a morálce. Nepodepsaný a v jistém smyslu anomální text, který má však zjevně za cíl poukázat na to, že dosavadní způsoby vedení synodní cesty plně nerespektují pokyny, které papež František uvedl ve svém dopise z 29. června 2019.

Včerejší dokument pokračuje: „Nebylo by dovoleno iniciovat v diecézích nové oficiální struktury nebo doktríny před dohodou na úrovni univerzální církve, protože to by představovalo ránu církevnímu společenství a ohrožení jednoty církve. Slova, která odrážejí varování, jež Svatý otec vyslovil již v pasáži listu z roku 2019, ne náhodou citované i ve včerejším prohlášení („Univerzální církev žije v partikulárních církvích a z partikulárních církví, stejně jako partikulární církve žijí a vzkvétají v univerzální církvi a z univerzální církve, a pokud se ocitnou odděleny od celého církevního těla, ochabují, hnijí a umírají. Proto je třeba stále udržovat živé a účinné společenství s celým tělem církve“).

Obsah tohoto nového textu má navíc několik společných bodů s obavami, které v několika rozhovorech vyjádřil kardinál Walter Kasper, muž, kterého Bergoglio na začátku svého pontifikátu označil za „skvělého teologa“. Zásah Svatého stolce přichází poté, co předseda Německé biskupské konference Mons. Georg Bätzing vyjádřil své zklamání nad současným pontifikátem, který je dokonce obviňován z pěstování „umění chodit kolem horké kaše“. Není žádným tajemstvím, že se zastánci synodní cesty rozhodli v nejkontroverznějších otázkách budoucnosti církve přitlačit na pilu, a to až do té míry, že Andreas Sturm, bývalý generální vikář diecéze Speyer, který se později stal věrokatolíkem, řekl, že by z tohoto procesu mohlo vzejít „německé přetvoření katolicismu“. Nebezpečí pociťují i v zámoří, zejména v Latinské Americe, kde je vliv německé církve silný Časté spojování synodní cesty se slovem „schizma“ přimělo generálního ředitele Adveniat Martina Maiera, aby biskupům CELAM (Latinskoamerická biskupská rada) řekl o „jednostranných informacích a nepravdivých tvrzeních“ týkajících se synodní cesty a snažil se popřít myšlenku, že „katolická církev v Německu se chce odtrhnout od univerzální církve“. Pokud chtěl šéf humanitární agentury německé církve v Latinské Americe hájit orientaci synodní cesty s jihoamerickými biskupy, pak proto, že si je vědom, že tento proces je vnímán jako ohrožení jednoty církve i mimo hranice Evropy.

Tento aspekt neunikl ani Svatému stolci, který ve svém včerejším prohlášení předložil návrh ve formě přání. „Doufáme,“ píše se v textu, „že návrhy cesty partikulárních církví v Německu se vlijí do synodní cesty, po níž kráčí univerzální církev, aby se vzájemně obohatily a dosvědčily jednotu, s níž tělo církve projevuje svou věrnost Kristu Pánu. Uvidíme, zda to může být řešení, které zadrží skok německého episkopátu vpřed, nebo zda spíše nehrozí, že se synodní cesta nakonec stane agendou biskupské synody, která začala ve všech diecézích světa na podzim 2021 a má skončit generálním shromážděním v říjnu 2023 ve Vatikánu.

Nico Spuntoni NBC