Totalitní diktatura v řádu františkánů Neposkvrněné

Situace v řádu Františkánů Neposkvrněné dospěla do bodu, kdy pověřený komisař Volpi zasazuje jako ztřeštěnec rány, které se zcela vymykají kanonickému právu, prosté lásce i lidskému rozumu. Podle sdělení Rorate caeli suspendoval šest řádových kněží, kteří jsou v současné době pod ochranou biskupů mimo Itálii.Důvodem této neuvěřitelné kauzy je jejich žádost, aby mohli odejít z řádu, kde panují nesnesitelné poměry. Dlouhá praxe kanonické tradice předpokládá, že suspendování kněze „a divinis“ platí jako    trest za těžký přestupek. Suspendovat kněze je možno po dvojím marném napomenutí uděleném s náležitým časovým odstupem, přičemž obviněný klerik má právo obhajoby. Komisař Volpi však předal postiženým současně písemné napomenutí spolu s dekretem o suspenzi. „Zločinem“, kterého se měli dopustit, je skutečnost, že se nacházejí mimo komunitu, tedy mimo jurisdikci Volpiho, který to charakterizuje jako neposlušnost vůči papeži. Jedná se s nimi, jako by byli schizmatici.

V tomto případě bylo zcela pošlapáno kanonické právo. Důvod, proč tito bratři opustili konvent, byl v prvé řadě ten, že hledali útočiště u biskupů, protože vnitřní atmosféra v institutu představuje nesnesitelné podmínky fyzické i psychické. Aby uchránili své povolání a svou víru, rozhodli se požádat o dispens od řeholních slibů, které je vážou na Volpiho, a požádat biskupy, aby je inkardinovali jako prosté diecézní kněze. Asistent P. Volpiho však prohlásil, že z rozhodnutí papeže řád tři roky nikomu dispens neposkytne. Jak může řád nutit své členy kněze, aby buďto setrvali nebo odešli do laického stavu?

Takových žádostí vyřizuje Kongregace pro klérus tisíce. Františkáni Neposkvrněné jsou první kongregací, která znásilňuje svědomí, brání opustit institut a nutí členy, aby žili v nesnesitelné atmosféře. Institut, který se vyznačoval přílivem povolání, nemá v tomto roce ani jednoho novice.

Na obrázku je komisař Volpi s papežem Františkem                                                          

                                                                 Corrispondenza Romana 2. 10. 2014