Soudní proces v Hongkongu proti kardinálu Josephu Zenovi je ve skutečnosti varováním, že nikdo by se neměl cítit v bezpečí před sekerou režimu. Postup Vatikánu v tomto případě vyvolává nespokojenost i doma, ale kardinál Fernando Filoni se pouští do boje, aby odsoudil nespravedlnost, kterou utrpěl jeho čínský spolubratr: „Čína a církev v něm mají oddaného syna.“

 

Soudní proces v Hongkongu, v němž je mezi obžalovanými 90letý kardinál Joseph Zen, byl oproti plánovanému datu 19. září o týden odložen. Důvodem je nemoc soudkyně, která tomuto procesu předsedá, Ady Yim Shun-yee, která onemocněla Covidem. Původně se předpokládalo, že soud bude odročen pouze o dva dny, ale zdravotní stav soudce si zřejmě vyžádal delší odklad.

Proces s tak vysoce postavenou osobností, jakou je kardinál, je více než trestem za to, co údajně udělal, varováním pro všechny: ať už je jejich postavení jakékoli, neměli by se cítit chráněni před zákonem. A to by teoreticky bylo také správné – pokud se někdo dopustí trestného činu, měl by být potrestán bez ohledu na své společenské postavení – ovšem za předpokladu, že si ujasníme, co rozumíme pod pojmem „trestný čin“, a zajistíme, aby soudní moc soudila podle práva, a ne podle určité politicky diktované agendy. Všichni doufají, že Hongkong prokáže, že nezávislost mezi mocnostmi stále trvá.

Je třeba říci, že tato aféra vyvolává nelibost i doma, dokonce i za vatikánskými zdmi, kde mnozí dávají najevo svou nespokojenost s tím, jak Vatikán celou záležitost řeší. Tato otázka byla jistě předmětem důvěrných rozhovorů mezi zástupci Svatého stolce a hongkongským biskupem Stephenem Chowem, který v těchto dnech pobývá v Římě kvůli některým záležitostem souvisejícím s jeho biskupskou službou a který musel svou přítomnost v Itálii prodloužit také kvůli Covidu. Je třeba říci, že v době zatčení a propuštění kardinála Zena byl u toho biskup Chow a jeho pomocný biskup. Navštívili kardinála, aby se přesvědčili o jeho zdravotním stavu a vyjádřili mu svou osobní podporu a podporu diecéze.

Ale i mezi vatikánskými hierarchy se najdou tací, kteří se nechávají slyšet, jako například kardinál Fernando Filoni, který je se situací v Hongkongu jistě dobře obeznámen a v dopise pro Avvenire z 23. září mimo jiné říká: „Jeho úcta a podpora člověka byla vždy pilířem jeho lidské a kněžské vize, a tak to zůstává dodnes, i když je v těchto dnech v Hongkongu souzen. Jeho morální integrita a idealismus byly považovány za nejvyšší úroveň, když ho Jan Pavel II. jmenoval biskupem a Benedikt XVI. kardinálem. Někteří ho považují za typicky podrážděného. A kdo by se tak nechoval, když čelí nespravedlnosti a požadavku svobody, kterou by měl hájit každý autentický politický a občanský systém? Musím dosvědčit ještě dvě věci: kardinál Zen je „Boží muž“; někdy neomalený, ale podřízený lásce Krista, který chtěl, aby byl jeho knězem, hluboce zamilovaný, jako Don Bosko, do mládeže. Byl pro ni důvěryhodným učitelem. Pak je „pravým Číňanem“. O nikom z těch, které jsem poznal, nemohu říci, že by byl tak skutečně „loajální“ jako on! V soudním řízení je zásadní svědectví. Kardinál Zen by neměl být odsouzen. Hongkong, Čína a církev v něm mají oddaného syna, za kterého se nemusí stydět. To je svědectví pravdy.

Je to jistě pěkné svědectví kardinála Filoniho, který jako monsignor žil osm let v Hongkongu ve službách Svatého stolce. I v mezinárodním měřítku panují z této zkoušky obavy a obdiv k nezdolnému křesťanskému duchu tohoto staršího bojovníka za víru.

Nuova Bussola Quotidiana