Před dvěma lety byla po článku Bussola vynechána, letos se uskuteční setkání mezi Zanem a Moiou z Avvenire. Novinář z biskupského deníku, který se stal svědkem katolicko-gayské kauzy, bude přivítán se všemi atributy Padovské obce, letní gay party, kterou vymyslel zástupce signatáře zákona o roubíku. Rouhání proti pýše zatím pokračuje. Souhlasí s tím biskupové?

Avvenire přistává na Gay pride, tentokrát je to ten správný čas. Před dvěma lety byla ohlášená akce na poslední chvíli odložena kvůli studované a nepředvídané rodinné události Luciana Moia, ale byli jsme snadnými proroky. Letos se zdá, že je vše připraveno na příjezd hvězd biskupských novin do Padovské vesnice hrdosti. Dalo by se říci, že druhé dějství. Za účasti Luciana Moii, redaktora biskupského deníku a nyní majitele rubriky věnované homosexuální agendě, se v pátek uskuteční dlouho očekávané setkání, které před dvěma lety zaniklo díky Bussoleho udání.

Letos organizátoři Pride Village udělali věci „správně“ a nebyli tak nápadní, například nepozvali duchovního, ale soustředili se na pozvání skutečného strůjce cattogayovsko-avvenieresovské operace: Luciana Moia, který je představen se všemi atributy, které se na čestného hosta sluší. „Více než dvacet let šéfredaktor měsíčníku Avvenire věnovaného rodině, nejprve Noi genitori & figli, nyní Noi famiglia & vita“. Přečtěte si na webových stránkách Padova Pride, kde je homosexuální hrdost široce používán, v soukromí, přehlídky a akce (pro přehled fotografií ZDE), to má určitý účinek přinejmenším.

Ani Moia však nepřijede s prázdnýma rukama, protože v pátek představí svou nejnovější ediční práci „Děti menšího boha? Osoby transgender a jejich důstojnost“ (Edizioni San Paolo 2022). Je známo, že knihy se prezentují tam, kam je člověk pozván a kde si myslí, že najde to správné publikum, které si je koupí, a Padova Pride Village je prakticky Rimini Meeting gayů, Festa dell’Unità homosexuální hrdosti, Woodstock homosexuální svobody, takže kde je lepší místo pro prezentaci a prodej knihy o transsexuálech a podobných věcech, aniž šlo o to vyvolat nějakou debatu?

Je totiž těžké si představit, že bychom šli do jámy lvové a odsoudili to, co je dnes již zavedenou obětí homosexuálních aktivistů, kteří přisuzují svobodu druhých falešné diskriminaci a zároveň vnucují svou vlastní svobodu druhým tím, že vnucují falešný vznik nepřiznaných práv, která je třeba získat. Nelze se vymlouvat ani na to, že novinář ve skutečnosti přichází jako soukromá osoba, protože jeho životopis v biskupských novinách je dobře prezentován.

Host, který bude Moiu doprovázet (na fotografii), je také jedním z těch, kteří budou na billboardech: je jím Alessandro Zan, který je tvůrcem pride a jehož jméno je spojeno s kontroverzním návrhem zákona proti homofobii, jehož cílem je zacpat ústa těm katolíkům, kteří nesouhlasí s bujícím homosexualismem. Biskupové v podstatě posílají autobus, aby podpořil homosexualistickou věc v domě jejích katů.

Vědí biskupové, že jdou jako hosté a s kloboukem v ruce za těmi, kdo fandí těm novinářům, politikům nebo svobodným občanům, kteří definují – v souladu s katechismem a magisteriem církve – homosexualitu jako těžký hřích a závažnou protipřirozenou úchylku? A pokud ano, schvalují to?

Když už mluvíme o katolících. Zatímco Moia předvádí své vystoupení, jistě se mlčí o desítkách a desítkách rouhání, která se během letošního léta odehrávají na různých akcích hrdosti rozesetých po celé zemi: kříže, madony, svatí, karikatury papeže: vše je na akcích hrdosti obscénně a záměrně zesměšňováno a hanobeno. Každému by už mělo být jasné, že Gay Pride není nic jiného než obrovský festival protikřesťanské svatokrádeže, a dokonce i město Svatého Antonína bohužel musí něco z toho zaznamenat. Je zvláštní, že právě biskupové to nevědí, ba naopak se na to těší, jak dokazuje přítomnost Moii jako zvláštního vyslance vzhledem k novým a vzrušujícím biskupským hostům, kteří – jak uvidíte – nebudou v příštích letech dlouho trvat.

Na podiu bude také Lella Costa, povoláním komik, ale v poslední době také svědek valdenské „církve“ pro 8 promile. Homosexuální militantní hnutí potřebuje svědky, muže a ženy, kteří jsou pro věc užiteční. Lella Costa je jednou z nich, Moia se jí chce stát, ale ve jménu koho? Katolíků? Biskupů? Nikdo nezvedne ruku a neřekne „ne mým jménem“?

Faktem je, že Pride je ze své podstaty a poslání vnitřně a přirozeně protikřesťanský, protože křesťanská doktrína je stále poslední zbývající obranou přirozenosti a lidské důstojnosti proti diktatuře homosexualismu, genderkracie a normalizačního lesbismu. Italští biskupové, kteří to povolují, jako vydavatelé, není tedy podivné, že se nepostaví, aby zabránili zneužití svého dobrého jména pro věc, která není ničím jiným než etapou – už několikátou – na pochodu ke katolicko-gay revoluci v církevních strukturách.

Dnes už ale církev neříká nic proti proudu bujícího homosexualismu ve světě. Přijímá ho, osvojuje si jho i v jazyce do té míry, že dnes už je běžné slyšet faráře mluvit o homofobii, a když je třeba, propaguje ji a brání, jako tomu bylo při mnoha vigiliích proti homotransfobii, které se konaly na církevních oltářích.

Další a dramatický důkaz ztráty autonomie myšlení církve, která přestala být antitezí vůči světu a odporem vůči jeho ideologiím. A to následuje jako nové Zjevení kronika, aktuální události, vývoj módy, zkrátka to, co nám dějiny čas od času sdělují jako „pravdu, spravedlnost a svobodu“.

 La Nuova Busola Quotidiana