1. 4. 2017
Biskup Gebhard Fürst vystoupil s požadavkem, aby bylo v církvi zavedeno jáhenství pro ženy. Učinil tak na shromáždění žen Der Katholische Deutsche Frauenbund. Poukazoval na to jako na „znamení doby“ a zdůvodňoval tento požadavek „naléhavými úkoly pro tento svaz“.
Krátce nato mu odpověděl biskup Voderholzer (Rottenburg-Stuttgart): diakonát žen není možný a pro svazy žen existují jiné naléhavější úkoly.
Tuto otázku už dávno rozhodl tridentský koncil a Jan Pavel II.
Ekumenický tridentský koncil v obraně proti reformačním bludům definovat nauku o svátostech jako neporušitelný poklad víry:
Kdo říká, že svátosti Nového zákona nejsou všechny ustanoveny od našeho Pána Ježíše Krista, nebo že je jich více nebo méně než sedm, totiž křest, biřmování, eucharistie, pokání, poslední pomazání, svěcení kněžstva a manželství; nebo že některá z těchto sedmi není pravdivě a v jednoznačném smyslu svátostí, budiž proklet (Denzinger Rn 1601).
V platném Katechismu katolické církve je svátost svěcení definována takto:
Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se na tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství (KKC 1536).
To znamená, že jáhenství je první stupeň svátostného svěcení, které je jako svátost apoštolské služby vyhrazeno mužům, protože Kristus si k této službě vyvolil pouze muže. Učinil tak jako svrchovaný Pán a Zakladatel církve a nikoliv jako oběť duchovní mentality a proudů své doby. Na to poukázal Jan Pavel II. v encyklice Mulieris dignitatem:
Když Kristus povolal za apoštoly pouze muže, učinil tak zcela dobrovolně a nezávisle. Učinil tak se stejnou svobodou, s níž v celém svém jednání zdůrazňoval důstojnost a povolání ženy, aniž by se řídil schválenou tradicí panujících mravů nebo zákonodárstvím své doby.
(JPII.: Mulieris dignitatem n. 26: AAS 80,1988).
Z tohoto důvodu tentýž papež učinil v roce 1994 t v Apoštolském listě ORDINATIO SACEDOTALIS toto konečné konstatování:
Aby byla tedy odstraněna jakákoliv pochybnost v této významné záležitosti, která se týká samotné božské ústavy církve, prohlašuji silou svého úřadu posilovat bratry ve víře (srov. Lk 22,32), že církev nemá žádnou moc udělovat kněžské svěcení ženám a že se věřící této církve mají řídit definitivně tímto rozhodnutím.
(Jan Pavel II., APOŠTOLSKÝ LIST ORDINATIO SACERDOTALIS z 22. 5. 1994).
Když se podíváme na organickou souvislost kněžství a jáhenství, můžeme dospět jen k tomuto závěru: Svátostné jáhenství jako předstupeň kněžství je vyhrazeno pouze mužům. Implicitně a definitivně tak rozhodl Jan Pavel II. také o jáhenství. Metodicky správný závěr ustanovení z roku 1994 nemůže vést k jiným výsledkům. Ostatně toto rozhodnutí nehovoří výslovně ani o biskupství, což neznamená, že by biskupské svěcení bylo přístupné ženám. O svátosti svěcení je tak jednoznačně rozhodnuto: Roma locuta, causa finita!
Pokud by chtěl biskup Fürst otevřít diakonát ženám, vytvářel by tím osmou svátost. K tomu však církev není oprávněna. Požadavek ženského jáhenství je neslučitelný s dogmatem církve. Církev zde musí trvat na jednoznačném stanovisku. Jinak by docházelo k velkým zmatkům a z toho plynoucímu zlu.
Dovolávat se v této věci gender-ideologie znamená dokonce stavět se proti samotnému Pánu a Stvořiteli. Je právě posláním církve tuto pravdu obhajovat.
Dr. Markus Büning, doktor právních věd, katholisches.info