Při opětovné četbě knihy „Proroci osvícenství“ od historika Vincenza Ferroneho (vydavatel Laterza, 2000) zjišťuji na straně 230, že kult Pachamamy zavedl v osmnáctém století (a Pachacamac) do neapolského zednářství Raimondo di Sangro, princ z Sansevero (1710 -1771) nejslavnější italský esoterik, spolu s Cagliostrem z 18. století, velmistrem a největším představitelem tradičního egyptského ritu, nejmagičtějšího, okultistického a mysteriózního ritu svobodného zednářství.

Církev Jorge Bergoglia proto zjevně učinila pouze novopohanskou – amazonskou volbu třetího světa (což je už samo o sobě strašné) tak, že ve skutečnosti otevřeně uctívá okultní entity, které se již po téměř tři staletí uctívají v nejtemnějších zednářských lóžích, jak to dokládá Ferrone (kniha je z roku 2000). Je to sekulární historik, který nemá žádný předpojatý postoj ke svobodnému zednářství.

Bergoglio tento kult beztrestně vynesl  v církvi na světlo slunce.
Bergoglio v roli velmistra. Ve skutečnosti v roli daleko horší.

Martino Mora Chiesa e post Concilio

Viz: 

POZNÁMKA:

Z pramenu Chiesa e post Concilio během noci z 1. na 2. února byl tento krátký článek odstraněn a není možné se ho dohledat ani nabízenými nástroji. Objevil se však již v originálu na internetu, kam cenzura redakce nedosáhne. Zřejmě vadí současné prosynodní Bergogliově kampani .