27.6.2016

Během zpátečního letu z Arménie přišla na přetřes „nová EU“, jáhenky a ženské kněžství a především Martin Luther a protestantská reformace. Dotazy naléhaly, zda by 31. října ve Švédsku neměl nastat ten „pravý okamžik“, abychom nejen uvážili „navzájem způsobené rány“, ale také uznali „dary reformace“ a snad i zrušili Lutherovu exkomunikaci“.

Papež opakoval v podstatě to, co napsal ve své knize „Martin Luther. Ekumenická perspektiva“ Walter Kasper; skandální resumé knihy zní: „Luther měl pravdu“. Jinými slovy, katolická církev pravdu neměla. To sice František přímo neřekl, ale je to poselství, které visí několik měsíců ve vzduchu jakožto citelný tlak k jednotě s luteránstvím. František k tomu připojuje i kalvinismus. Pochvaloval si nezávazné společné prohlášení k nauce o ospravedlnění a vůbec se nezmínil o závazném katolickém dokumentu Dominus Iesus – O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve.

Odpověděl doslova:

Věřím, že Lutherovy názory nebyly mylné. Byl to reformátor. Některé metody snad nebyly správné, ale v jeho době, (když čteme dějiny od (Ludvíka) Pastora – německého luterána který konvertoval ke katolické církvi) vidíme, že církev nebyla zrovna vzorem: byla tu korupce, zesvětštění, závislost na penězích a moci. Proto protestoval. Byl inteligentní a učinil krok vpřed a ospravedlnil, proč tak učinil. Dnes jsme protestanti a katolíci zajedno v nauce o ospravedlnění, v tomto důležitém bodě se nemýlil. Vytvořil pro církev lék, pak se tento lék konsolidoval na kázeň a způsob, jak věřit. A pak zde byl Zwingli a Kalvín, a za nimi stály principy: cuius regio, eius religio. Musíme si přeložit dějiny oné doby. Není snadné je pochopit. Pak šly věci dále. Dokument o ospravedlnění je jedním z nejbohatších. Jsou zde rozdělení, ale ani v luterské církvi neexistuje jednota. Různost je to, co nás všechny udělalo tak špatnými, a dnes hledáme cestu, abychom se po 500 letech setkali. Věřím, že na prvním místě se musíme navzájem modlit. Za druhé: musíme pracovat pro chudé, pro utečence a pro mnoho lidí, kteří trpí, a konečně, aby teologové společně studovali a hledali… To je dlouhá cesta. Jednou jsem s bolestí řekl: Vím, kdy nastane den plné jednoty. V den příchodu Páně. Nevíme, kdy Duch Svatý způsobí tuto milost. Prozatím musíme společně pracovat pro mír.

katholisches.info