Od základu falešný pohled na povahu katolické liturgie

Mnozí dnešní katolíci jsou šokování tím s jak vášnivým přesvědčením bojují mladí katolíci za věc posvátné liturgie. Zdá se, jakoby bojovali o holý život v boji vedeném až trpkému konci proti našim úhlavním nepřátelům.

Důvod je prostý. Je tomu skutečně tak. Není to žádné přehánění říct, že to, co uvádí Whispers in The Loggia 24. listopadu (viz), je od základu falešný pohled:

„Novým úkolem úřadu (Kongregace pro bohoslužby) je totiž těsnější spolupráce s liturgickým úsilím Františka – jehož principy shrnul komentář do těchto slov: „Držte se knih. Nedělejte žádný rozruch. A pamatujte na to, že liturgie je zde jako prostředek k určitému cíli – nikoliv sám cíl.“

Peter Kwaśniewski k tomu poznamenává: „Učinit z liturgie prostředek a nikoliv cíl, je zásadní blud. Nevím, kdo byl tímto komentátorem, ale doufám, že to není váš biskup nebo farář. Nejhorší zlo, které může katolíka postihnout, je den, kdy kněz, který celebruje mši svatou, si vezme do hlavy, že to, co provádí, je pouhý prostředek k nějakému cíli, který z toho plyne.

Tisíciletá nepřerušená tradice, kterou potvrdil i II. vatikánský koncil, nás učí, že eucharistická oběť je zdroj a vrchol celého křesťanského života. „V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, se uskutečňuje dílo našeho vykoupení a přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé církve“ (SC 2).

Celé dílo církve pramení ze slavení posvátné liturgie. Pokud to nechápeme, nerozumíme vůbec ničemu a veškerá naše práce je ohrožena, dokonce otrávena: Jen pokud je náš dům v pořádku a naše bohoslužby náležitě slavnostní, důstojné, povznášející a výživné, pak Bůh – který si zaslouží všechno naše klanění, naši chválu, naše díkůvzdání a naše prosby – jestliže se mu dostává nejvyšší náležité pocty, dává pak volně plynout všemu dalšímu poslání církve a zavlažuje svět jako voda, která stéká s horských svahů.“

To vše souvisí se skutečností, že novým prefektem Kongregace pro bohoslužby byl jmenován africký kardinál Robert Sarah, který má velkou úctu k tradici a zásadně odmítá jakékoliv liturgické experimenty. Corrado Maggioni, jeho nový podsekretář, je však naopak velkým přítelem bývalého Wojtylova ceremoniáře Piero Mariniho a oba jsou přesvědčení přívrženci teorií Annibale Buniniho, rozhodujícího autora zásadního liturgického převratu v církvi. Podílel se na liturgii Velkého jubilea. Maggioni má být protiváhou nového prefekta.

Velkou záhadou je postava Arthura Roche, ještě v roce 2012 Benediktem XVI. jmenovaného sekretáře  Papežské komise Ecclesia Dei. Tento anglický biskup totiž kategoricky odmítá Summorum Pontificum.

Všechny tyto změny jsou příznakem silného odporu proti liturgické koncepci Benedikta XVI.

     P. Corrado Maggioni                                                 Biskup Arthur Roche  

katholisches.info