3. 1. 2016
Kardinál André-Joseph Léonard byl do 12. prosince primasem Belgie. Jeho odchodem ztrácí evropská církev jednoho z nejvýraznějších pastýřů. O svých zkušenostech hovořil s týdeníkem Famille Chrétienneo zázraku povolání v Bruselu, zklamání ze synody i o prožitých protivenstvích.
„Nemám zázračný recept na povolání. Byl jsem vždy otevřený k těm, kteří přicházeli, a nikdy jsem je neposílal do kanceláře pro povolání. Když mladý člověk vidí, že je pro diecézního biskupa důležitý, snáze se může rozhodnout pro své povolání“. V průběhu necelých pěti let vzrostl počet seminaristů ze 4 na 55. „Hraje zde roli jak vstřícnost biskupa k povolaným, tak působení Ducha Svatého.“ Arcibiskup Léonard má v té věci značné zkušenosti; působil více než 13 let na univerzitě v Lovani a byl rektorem univerzitního duchovního semináře.
Pokud jde o protivenství, která musel snášel jako biskup v Namuru a pak jako primas Belgie, ujišťuje, že tato utrpení nejsou ničím ve srovnání s tím, co museli snášet biskupové v prvních staletích církve, nebo co snášejí křesťané na Blízkém Východě. Připomněl, že samotné evangelium znamená ve velké míře plavat proti proudu. Když chceme zachovat věrnost nauce církve, musíme počítat s protivenstvími a konflikty. Část věřících však přijímala jeho jasné a jednoznačné slovo s uspokojením a nacházela v něm posílení své křesťanské totožnosti. Jiní byli proti, protože žijeme ve světě, který pokládá za nejvyšší hodnotu volnost, a těm se nelíbí, že biskup může smýšlet jinak než okolí.
V této souvislosti neskrývá arcibiskup Léonard své zklamání z poslední synody. I když obsahuje i dobré části, znepokojují ho dvojznačnosti právě v těch nejdelikátnějších otázkách. Od biskupů, kteří se synody účastnili, ovšem ví, že to bylo záměrné úsilí. Je to ovšem velmi nebezpečná věc, protože dovoluje nesprávné praktiky, které se pak velmi obtížně vykořeňují. Belgický primas také nesouhlasí s tím, že rozhodování o otázkách manželství a rodiny byla svěřena místním biskupům. Podle jeho přesvědčení to může vést ke skandálním důsledkům. Na Západě dojde k uvolnění kázně, a to znamená, že věřící v bohatých zemích budou kromě jiných výhod počítat s mírnějším přístupem.
Arcibiskup Léonard konstatuje, že vyhlášení Roku milosrdenství se setkalo s živým zájmem. Jeho dobré prožití však vyžaduje také zpytování svědomí. Abychom mohli přijmout Boží milosrdenství, musíme si být vědomi vlastní hříšnosti a toho, že milosrdenství potřebujeme.
K aktuálním událostem ve Francii biskup poukázal na nezbytnost dialogu s muslimy na téma nejzávažnějších otázek, jako je interpretace Koránu vzhledem k násilí a svobodě svědomí a ke smíšeným sňatkům vyznavačů rozdílných náboženství. Jinak nás čeká konflikt civilizací a ten bude značně dramatický.
rv, Famille Chrétienne