Čína vymýšlí nový zákon, který má umlčet křesťany
Zde je index článků o situaci v Číně.
„Z důvodů, které jsou všem známy, od nynějška naše stránky již nebudou moci sloužit bratřím a sestrám v Kristu. Děkuji vám všem za vaši společnost a podporu během posledních 21 let!“, Tak stálo ještě před pár hodinami. Je to nejnovější příspěvek z oblíbené čínské křesťanské stránky Jona Home, než se hzcela rozplyne. Čínský režim je označil za nezákonné. Není to ale nic divného, respektive je to všechno v pořádku podle zbrusu nového zákona, který před pár týdny vytvořil Xi Jinpingův komunismus v souvislosti s represí křesťanství v kyberprostoru“.
Bez vládního povolení v Číně ve skutečnosti od 1. března již není možné psát a publikovat obrázky, videa nebo audia, která se týkají náboženské sféry. Oznámila to loni v prosinci Státní správa pro věci náboženské. Orgán Čínské státní rady – ústřední vláda – oznámila, že dne 3. prosince schválila „Administrativní opatření pro náboženské informační služby na internetu“.
Číňané se bojí křesťanství
Během národní náboženské konference, která se konala na začátku loňského prosince, oznámil čínský prezident a generální tajemník komunistické strany svůj záměr zlepšit „demokratickou“ kontrolu náboženství. Přeloženo z čínštiny: nový tlak na svobodu vyznání.
Křesťanství bylo vždy považováno, ale dnes ještě více za krajně nebezpečné pro stabilitu země: pojetí osoby a například principy spravedlnosti a lidských práv, které komunismus ignoruje, jsou ve srovnání s terorismem považovány za podvratné.
Homilie, modlitby nebo katecheze byly v Číně vždy kontrolovány, ale dnes jsou ještě více. Jejich obsah musí být sičinizován – náboženství vstřebané do komunistické ideologie – tak, aby výhradně zaručovaly prosazování vládních hodnot a nebyly zamýšleny jako nástroje proselytismu. Pokud jde o univerzity a náboženské vysoké školy, mohou obsah šířit prostřednictvím internetu výhradně svým studentům. Jakýkoli pokus katechizovat nezletilé nebo „přimět nezletilé k víře v náboženství“ vede k odebrání licence. A následné uzavření dveří.
Bez získání zvláštní licence od vlády je přísně zakázáno sdílet obrázky nebo komentáře k „náboženským obřadům, jako je uctívání Boha, pálení kadidla, kněžská svěcení, mše, křty a doktrína“. Zákon ukládá „licenci k náboženským informacím na internetu“ pro jakoukoli náboženskou skupinu a uvádí, že je mohou získat pouze „legálně založené“ organizace.
Dvě církve v Číně
Dnešní komunistický čínský stát oficiálně uznává pět náboženství vedených prostřednictvím centralizovaných byrokratických institucí: buddhismus, taoismus, protestantismus, katolicismus a islám. Svoboda vyznání je ústavně zaručena, pokud jsou věřící členy některého ze spolků kontrolovaných státem. Ty jsou prostředníkem mezi vládou a společností a funguje jako filtr. Tímto způsobem čínská komunistická strana ve skutečnosti formuje náboženské předpisy podle politické linie země. Každé vyznání, od islámu po křesťanství, proto odpovídá svému vlastnímu sdružení a nikoli vrcholům svých příslušných duchovních autorit. A tak existuje Čínská buddhistická asociace, Čínská taoistická asociace, Čínská islámská asociace…..
Čínští katolíci se například dělí na dvě komunity: podzemní, loajální k Římu a neuznaná, a oficiální, „vlasteneckou“ složenou z věřících, kněží a biskupů, kteří vyznávají svou katolickou víru a přijímají vládní kontrolu. Sdružení, složené spíše z laiků než z kléru či řeholníků, rozhoduje o jmenování biskupů, „radí“ jim při jmenování farářů, vybírá učitele a vyučující v semináři. Naproti tomu podzemní církev trpí pouze pronásledováním: jeptišky a kněží jsou uvězněni, věřící vystrašení, biskupové umlčeni. A zjevně pro ně neexistují žádná místa pro bohoslužby. Jedním z nejexemplárnějších případů je jistě příběh biskupa z Baodingu Giacoma Su Zhimina, uneseného policií v roce 1997 bez důvodu a bez soudu. Nikdo ani dnes nezná ani místo zadržení. Jeho diecézi však od té doby okamžitě obsadil vládou jmenovaný biskup.
Lorenza Formicola – Zdroj