Je velmi těžké nebýt opět zmaten zprávou, že se Vatikán rozhodl mezi své nově vydané mince zařadit i jednu, na níž je vyobrazen očkovaný mladík.

Nová sada obsahuje osm mincí včetně stříbrné mince v hodnotě 20 eur, na které je vyobrazen mladý muž, jemuž je píchána injekce do paže. Všechny tři postavy (zdravotní sestra, mladík a lékař) mají na sobě masky.

Samotná mince neuvádí, zda se jedná o vakcínu proti Covidu, ale oficiální popis hovoří jasně: „Stříbrná mince v hodnotě 20 eur, jejímž autorem je Chiara Principe, je věnována aktuálnímu tématu, které je velmi blízké Srdci papeže Františka: léky proti pandemii a nutnost očkování.“

„Svatý otec,“ pokračuje vysvětlení, „opakovaně zdůraznil význam očkování a připomněl, že péče o zdraví je „morální povinností“ a že je důležité „pokračovat v úsilí o očkování i těch nejchudších národů“.

Celkem sada stojí 180 eur.

Rozhodnutí přijít s touto mincí se zdá být přinejmenším lehkomyslné v době, kdy jsou po celém světě hlášeny závažné nežádoucí účinky, včetně trvalých zranění a úmrtí, spojené s vakcínami Covid. A co lze říci o propagandě očkování, jejímž cílem je popřít základní právo jednotlivce rozhodnout se, zda podstoupí zdravotní léčbu, či nikoliv, pokud neexistují přesvědčivé údaje o její účinnosti a bezpečnosti?

Mince vydávané Vatikánem mají vždy pamětní a oslavný účel, ale co je v tomto případě třeba oslavovat? Možná skutečnost, že hlavní anti-Covid „vakcíny“ byly vyvinuty s použitím fetálních buněk? Nebo snad skutečnost, že pro mnoho věřících je Bergogliova oddanost očkovací propagandě obtížná nebo nemožná, aby jim byla udělena výjimka z náboženských důvodů? Nebo snad to, že neočkovaní byli vystaveni segregačním a silně diskriminačním režimům?

Pokud jde o rozšířenou touhu trestat neočkované, zde je svědectví, které Duc in altum obdržel právě v posledních dnech.

Flavio Rozza

Jestliže nám na jedné straně čísla říkají, že Covid lze odklonit od normální chřipky, na druhé straně vidíme přetrvávající nepřátelské a diskriminační postoje vůči neočkovaným. I ve světě práce stále přetrvává nepochopitelná touha trestat ty, kteří se z nejrůznějších důvodů rozhodli nedodržovat nebo alespoň odkládat dodržování očkování.

Můj příběh, jednoduchý, ale příznačný, je toho důkazem.

Poté, co jsem v minulých týdnech vyhrála výběrové řízení na pozici sociální pracovnice v Asst – Bergamo Est (tj. sociálně-hygienická společnost), jsem brzy narazila na žádost – od téže společnosti – o potvrzení trojího očkování.

Očkování, kterému jsem se, protože jsem ještě nebyl zařazen do povinných kategorií, ještě nepodrobil.

Lze tuto situaci napravit? Podle mého názoru ano, ale pro asistenta Bergamasca muselo být tolik opěvované sérum, které si dosud nenechal naočkovat, jakýmsi smrtelným hříchem. Proto: žádná vakcína, žádné očkování.

Mimochodem, Covidem jsem se nakazil dvakrát během několika měsíců a podle platných předpisů bych měl po uzdravení právě v těchto dnech nárok na odložení očkování o tři měsíce. Na otázku, zda mohu situaci co nejdříve napravit, mi však personalista odpověděl černé na bílém: „picche“. V době Covidu se bohužel i normy snadno odsouvají stranou, aby se uvolnil prostor pro ideologické postoje, což velmi často vede k nepříjemné diskriminaci.

Dovolte mi doplnit jednu podrobnost: žebříčky pro výběrová řízení jsou obvykle platné dva roky, zatímco povinnost povinného očkování je přechodná a skončí 31. prosince příštího roku. Místní zdravotní úřad v Bergamu se přesto rozhodl neodložit můj nábor, ale vyřadit mě ze seznamu. Pravděpodobně proto, že jsem se v očích generálního ředitelství provinil tím, že jsem v minulosti neprojevil bezvýhradnou víru ve „vědu“.

Kromě tohoto zklamání ve mně zůstává hluboká hořkost z toho, že vidím atmosféru přetrvávající averze vůči neočkovaným, a touha vrátit úder těm, kteří se tak rozhodli. Jak dlouho bude tato ideologická obezlička trvat?

Duc in altum