Nigérie, jeden z největších producentů ropy na světě, se propadá do chaosu. Korupce a špatná správa věcí veřejných umožňují zločineckým gangům expandovat a obohacovat se. Islámismus se rozmáhá, ale neexistuje jediná příčina: příčin chaosu je více, a to v různých regionech této velké a lidnaté africké země. A kněží jsou obětí této eskalace. 24. května byli uneseni dva katoličtí kněží: otec Stephen Ojapa a otec Oliver Okpara. Dva další jsou stále v únosu. Otec Joseph Aketeh Bako zemřel v rukou únosců. Biskupové žádají vládu, aby v zemi obnovila pořádek.

Nigérie po útoku v Maiduguri

Nigérie se ocitla v sevření násilí. Zdá se, že situace se blíží bodu, z něhož není návratu. Korupce a špatná správa věcí veřejných změnily obrovské ropné zdroje z mimořádné příležitosti k rozvoji v prokletí, jako se to stalo v Zambii v případě mědi, v Sieře Leone, Libérii a Středoafrické republice v případě diamantů.

K již tak četným bezpečnostním problémům se již více než rok přidává zcela nekontrolovatelný problém únosů za účelem vydírání. V některých severozápadních státech, zejména v Kaduně, bují ozbrojené gangy, které rozsévají strach mezi obyvatelstvem, protože novým fenoménem je, že se již nezaměřují na bohaté lidi a nepožadují milionové výkupné, ale spíše na obyčejné lidi ze středních a nižších vrstev, kteří jsou schopni zaplatit několik desítek tisíc dolarů nebo dokonce pár tisíc či stovek. Více než tisíc studentů, dokonce i žáků základních škol, bylo uneseno při nočních útocích na internáty, ale také za bílého dne, během vyučování. Další tisíce lidí byly uneseny na ulicích, na hlavních dopravních tepnách spojujících velká města, na parkovištích čerpacích stanic nebo při práci na poli. Koncem března zaútočil gang na vlak spojující federální hlavní město Abuja s Kadunou, hlavním městem stejnojmenného státu. Unesli desítky lidí, možná více než 160. Při zásahu bylo zabito nejméně osm lidí. Osmnáct policistů, kteří konvoj hlídali, se pokusilo zasáhnout, ale vzhledem k počtu útočníků utekli. Na konci března došlo dokonce k pokusu o útok na letišti v Kaduně. Ozbrojení muži se přiblížili k letištnímu plotu a stříleli, ale dovnitř se jim nepodařilo dostat. Při přestřelce byl zabit člen ochranky.

Zločinci nešetří ani křesťanské duchovní. 24. května byli uneseni dva katolické kněze otce Stephen Ojapa a otec Oliver Okpara. Kolem půlnoci vnikli ozbrojení muži ve velkém počtu na faru kostela svatého Patrika v Gidan Maikambo v severním státě Katsina. Vzali s sebou dva chlapce. V posledních dvou měsících byli uneseni další dva kněží, kteří jsou stále v rukou únosců. Otec John Bako Shakwolo byl 25. března unesen ve státě Kaduna, když byl doma. Otec Alphonsus Uboh byl ve své farnosti v jižním státě Akwa Ibom, když ho 8. května unesli ozbrojení muži na motorkách. Bylo za něj požadováno velmi vysoké výkupné: 240 000 dolarů. 3. května byl propuštěn otec Felix Zakari Fidson, který byl rovněž unesen v Kaduně. Bohužel však otec Joseph Aketeh Bako, který byl rovněž unesen 8. března v Kaduně, zemřel v rukou únosců. Už nějakou dobu byl nemocný a podmínky zajetí pro něj byly osudné.

Totožnost únosců otce Ojapy a otce Okpary není známa. Pokud je jejich cílem získat výkupné, lze doufat, že budou propuštěni, jako je tomu ve většině případů. O jejich osud však panují obavy, protože Katsina, jeden z 12 severních států s islámskou většinou, spadá pod diecézi státu Sokoto, jehož biskupovi, monsignorovi Mathewovi Hassanovi Kukahovi, bylo v posledních dnech vyhrožováno za to, že důrazně odsoudil zabití křesťanské studentky Debory Samuelové, kterou 12. května ubili k smrti její spolužáci, protože byla obviněna z toho, že na chatu používaném studenty institutu, který navštěvovala, zveřejnila rouhavé výroky. Po zatčení dvou osob podezřelých z účasti na vraždě Debory se navíc tisíce lidí zúčastnily demonstrací požadujících její propuštění, během nichž docházelo k vandalským činům, které si vyžádaly zásah policie. V hlavním městě Sokoto úřady na několik dní vyhlásily zákaz vycházení a monsignor Kukah pozastavil sloužení mší v celé diecézi poté, co byly dvě farnosti napadeny, vyrabovány a vážně poškozeny.

Špatné zprávy přicházejí také ze Středního pásu, centrálních oblastí země, kde je severní, islámské, tradičně pastevecké obyvatelstvo nuceno koexistovat s rolnickým obyvatelstvem křesťanského vyznání, které obývá jižní státy. Mezi komunitami dochází k častým ozbrojeným střetům, které ještě zhoršuje skutečnost, že se zde snoubí ekonomické zájmy – kontrola pastvin a zemědělské půdy – s náboženskou nesnášenlivostí. 20. května zaútočili fulanští bojovníci, velké uskupení muslimských pastevců, za bílého dne na zemědělské vesnice, křesťany, ve státě Benue a zabili desítky lidí.

Dále na jihu, ve státech bohatých na ropu, vyvolává napětí a násilí obnovení separatistických požadavků etnické skupiny Igbo, která v 60. letech minulého století krátce vyhlásila nezávislost rozsáhlého území a nazvala ho republikou Biafra. Probíhá soudní proces s vůdcem secesionistů Nnamdim Kanuem a ozbrojené střety mezi secesionistickými skupinami a vládními jednotkami se stupňují. Poslední z nich, 17. května, skončil zabitím čtyř bojovníků.

Nigerijští biskupové již několik měsíců – a vlastně let – žádají vládu, aby zasáhla a zajistila zemi stabilitu a bezpečnost. K dramatickému obrazu se přidává hrozba džihádistické skupiny Boko Haram, napojené na Al-Káidu, a její odnože Iswap, která se od ní odtrhla v roce 2016 a je napojena na Isis. Mons. Godfrey Igwebuike Onah, biskup diecéze Nsukka v jihovýchodním státě Enugu, na nedávno skončeném plenárním zasedání Západoafrické regionální biskupské konference vyjádřil veškerou hořkost a obavy nigerijské církve: „Raději bych byl teď tady, před vámi, abych vám vyprávěl o lásce, abych se podle dnešní liturgie zamýšlel nad podstatou a smyslem křesťanství, nad láskou, kterou bychom měli mít jeden k druhému,“ řekl, „ale jak lze kázat lásku v zemi, kde se násilí stalo pravidlem? V zemi, kde se korupce stala normou a tradicí, kde se beztrestnost stala zákonem, kde se vláda cítí natolik bezmocná, že nyní apeluje na náboženské vůdce, aby mluvili s nestátními aktéry a nezhoršovali bezpečnostní situaci v naší zemi?“

Nuova Bussola Quotidiana