Německo se proboujzí ze snů o Covidu

V Německu se množí analýzy a studie o škodách způsobených očkováním a objevují se i ti, kteří začínají dokládat údaje o úmrtnosti, které snižují skutečný rozsah pandemie a jdou tak daleko, že ji snižují na „vážnou chřipku“. V Itálii se mezitím i Galli začíná obávat nežádoucích reakcí.

– Více bude v   KONFERENCE POŠKOZENÝCH

Všichni mají před očima, co se v posledních dvou letech v Itálii stalo: mimořádná zdravotní situace, donucovací legislativa, přinejmenším problematické zvládání epidemie. Stačí se však podívat za hranice Itálie, abychom našli země, které zažily velmi podobnou situaci. Tak je tomu i v Německu, kde Covid zmizel z titulních stránek novin.

Život se vrací do normálních kolejí a spolkový ministr dopravy Volker Wissing požaduje zrušení povinnosti nosit v autobusech a vlacích roušky, což je jeden z posledních pozůstatků opatření, která zavedla berlínská vláda, podobně jako v jiných zemích. Co se stalo v Německu od roku 2020, popisuje emeritní profesor Leibnizovy univerzity v Hannoveru Stefan Homburg v obsáhlém článku, který vyšel 20. května v časopise Weltwoche.

Profesor Homburg připomíná scénář, který je dobře známý i na jih od Brennerského průsmyku: zákaz vycházení, uzavření restaurací, obchodů a sportovních zařízení, zákaz bohoslužeb a pohřbů, zatýkání lidí sedících o samotě na lavičkách v parcích a většina obyvatelstva v zajetí strachu, který – jak profesor zdůrazňuje – vyvolává tisk.

K tomu se přidala démonizace těch, kteří se snažili podat jiný příběh, včetně několika vědců, kteří byli označeni za konspirátory. Kritici byli propuštěni nebo suspendováni, jejich bankovní účty byly uzavřeny a jejich soukromé domy prohledány. Současně, vypráví Homburg, „každé okrajové virové mutaci bylo věnováno zvláštní vysílání a ‚tvůrci veřejného mínění‘ neustále předpovídali to nejhorší na několik týdnů dopředu“. Film, který jsme bohužel viděli i v Itálii.

A i když se můžeme utěšovat tím, že to, co se stalo v Itálii, se nijak nelišilo od toho, co se stalo v Německu, stále jasnější důkazy o mezinárodní strategii jsou poněkud znepokojivé. Homburg ve svém článku také upozorňuje na řadu podnětných statistik. V osudném roce 2020, strašlivém roce pandemie, se podle spolkového ministerstva zdravotnictví snížil počet pacientů v nemocnicích o 13 % oproti předchozímu roku a na jaře dokonce o 30 %. Pohotovostní nemocnice, vybudované za miliony, nebyly nikdy uvedeny do provozu, stávající kliniky byly uzavřeny kvůli nedostatečné obsazenosti.

Statistici spočítali, že v roce 2020 byla úmrtnost nižší než průměrná, a to s ohledem na věkovou strukturu. Průměrný věk úmrtí po pozitivním PCR testu byl 83 let, což je více než obvyklý průměrný věk úmrtí. Podle profesora Homburga lze ve světle těchto epidemiologických údajů shrnout, že koronavirus byl od počátku relativně neškodný a že se neobjevily žádné klinické příznaky pandemie v původním slova smyslu, a to ani předtím, než byla k dispozici vakcína. „Pokusy legitimizovat politiku „uzamčení“ nízkou mírou nemocnosti jsou začarovaným kruhem: tímto způsobem lze upozornit na jakoukoli politiku, ať už je jakkoli chybná. Je to jako člověk, který běhá po městě a tleská, aby zahnal slony, a na námitku, že v okolí žádní sloni nejsou, odpoví: „Vidíte, funguje to!“

Homburg nebyl jediný, kdo řekl, že král je nahý. Spolupracovníci prestižního berlínského Institutu Roberta Kocha, který je nejvýznamnějším orgánem pro kontrolu a prevenci infekčních nemocí, v této souvislosti napsali, že z hlediska úmrtnosti je onemocnění COVID-19 srovnatelné s těžkou chřipkou. Tato skutečnost je v souladu s empirickým zjištěním, že celková úmrtnost v roce 2018, kdy Německo zasáhla vlna chřipky, byla vyšší než celková úmrtnost v tříletém období 2020-2022.

Profesor Homburg z toho vyvozuje závěr, že Covid jednoduše nahradil tradiční chřipkové viry a bez PCR testů, tedy stěrů, by se na nic nepřišlo. Vědec dochází k závěru, že všechna politicky vynucená donucovací opatření byla od počátku špatná. Nyní se zdá, že se Německo vzpamatovává a vrací se k přijatelné míře svobody. Je však třeba si položit otázku, zda důvodem bylo osvětlit pravdu. Ve skutečnosti bylo obsedantní zpravodajství o viru nahrazeno zpravodajstvím o válce. Údaje o koronaviru zmizely z titulků novin právě v den Putinova útoku.

Jak napsal novinář Kurt Zimmermann, „v médiích vždy přichází jedna katastrofa za druhou“. Navzdory tomu, že alarm kolem viru je zatměn, je v Německu stále aktuální otázka vakcín. Homburg připomíná debatu v Německu, v níž se ozývaly kritické hlasy vědců, kteří se chtěli držet osvědčených bezpečnostních norem (schvalování vakcín obvykle trvá několik let), zatímco média a politici „nekriticky tleskali a viděli spásu v experimentálních vakcínách“. Mezitím se něco změnilo: v Německu se množí zprávy o poškození očkováním a zpochybňují se i jeho přínosy. Samotný Institut Roberta Kocha uvádí nejedny rozpaky nad účinností vakcín a Institut Paula Ehrlicha pro kvalitu a přiměřenost zdravotní péče stáhl ze sítě svou databázi poškození způsobených vakcínami, pravděpodobně kvůli bezpečnostním nedostatkům.

Na závěr profesor Homburg děkuje všem vědcům, jako jsou John Ioannidis, Stefan Hockertz a Wolfgang Wodarg, kteří se od roku 2020 podíleli na snaze udržet svědomí Němců probuzené, rozptýlit rozšířený strach obyvatelstva a varovali před zdravotními škodami způsobenými přehnanými mimořádnými opatřeními. Doufejme, že se z Německa toto protichůdné a vědecky ověřené myšlení rozšíří i do zbytku Evropy.

Koneckonců se zdá, že i v Itálii se konečně něco hýbe. Infektolog Massimo Galli, který se dlouho držel na hřebeni vlny mainstreamové komunikace, si nyní, kdy trpí – jak sám prozradil – Long Covidem navzdory třem dávkám vakcíny, které mu nezabránily v nákaze, položil několik otázek během rozhovoru pro Panoramu, kde prohlásil, že „musím přehodnotit některá přesvědčení“.2 Jako například to, že mnohé z pozorovaných poruch „mohly být vyvolány očkováním“. Když to říká…