21.6. 2017

Za situace, že dochází ke zmatku a apostazi, měl by papež jasně odlišovat to, co si myslí jako soukromý vědec, a to, co je povinen hlásat jako papež katolické církve. Aby bylo jasno: papež může jako soukromý vědec vyjadřovat svoje myšlenky o diskuzních otázkách, které nejsou v církvi definovány, ale nemůže pronášet heretická tvrzení, a to ani soukromě. Jinak je jeho řeč rovněž heretická.

Myslím, že papeži je známo, že každý věřící – který zná zásady víry a dogmat, který si opatřuje potřebná kritéria, aby znal to, co je obsahem katolické víry, co musí všichni věřit a co musí každý akceptovat – může vidět, zda mluví a jedná jako katolík, anebo se vzdálil od sensus fidei církve. Každý jednotlivý křesťan může od něho požadovat jasno ve víře. Kdo si tedy myslí, že předložit papeži dubia není projevem poslušnosti, nepochopil, jaký je vztah mezi papežem a církví. Poslušnost vůči papeži se zakládá pouze na skutečnosti, že papež je vázán katolickou naukou a vírou, kterou musí před církví trvale vyznávat.

Nacházíme se však v úplné krizi víry. Proto papež by měl, tak jako Pavel VI. tváří v tvář bludným teoriím, které kolovaly po závěru koncilu, provést jasné vyznání víry, potvrdit to, co je katolické, a opravit slova a gesta dvojznačná a bludná, a to jak svoje, tak biskupů, kteří je interpretují způsobem nikoliv katolickým.

Jinak by bylo groteskní, že zatímco se hledá jednota s nekatolickými křesťany a dokonce se o to usiluje i s nekřesťany, uvnitř církve se živí apostaze a rozdělení. „Pro mnoho katolíků je neuvěřitelné, že papež požaduje od biskupů, aby vedli dialog s těmi, kteří smýšlejí odlišným způsobem např. s nekatolickými křesťany, ale on sám jako první nechce hovořit s kardinály, kteří jsou jeho hlavnímu rádci.“ Jestliže papež nehájí nauku, nemůže mít disciplinární požadavky. Jak řekl Jan Pavel II., i papež potřebuje obrácení, aby mohl utvrzovat bratry podle Kristových slov: A ty, až se obrátíš, utvrzuj své bratry.

Mons. Nicola Bux, National Catholic Registe

r