7.6.2016
V sobotu 4. června zveřejnil papež František nové Mot u proprio, které má podle médií sloužit k tvrdšímu postihu biskupů, kteří jsou nedbalí v boji proti sexuálnímu zneužívání mladistvých. Toto motu však otevírá i zcela jiné možnosti a dává papeži do rukou dosud neslýchanou pravomoc. Je to další koncentrace moci v jeho rukou. Dokument má název »Jako milující matka«.
Papežovo opatření ve skutečnosti nemá sloužit k ochraně nezletilých před pohlavním zneužitím
Již nyní mohl papež odvolat biskupa z jeho úřadu, jestliže k tomu byl závažný důvod. Podle dosavadního církevního práva mohl být biskup z úřadu uděleného na neurčitou dobu odstraněn jen z vážných důvodů při zachování právem stanoveného postupu.
Kritikové pochybují, že nové opatření je namířeno skutečně jen proti sexuálnímu zneužití. Nové Motu proprio je k dispozici pouze v italštině a o jeho autentickém latinském znění není nic známo.
V prvním paragrafu se praví: Diecézní biskup nebo eparcha nebo ten, kdo má dočasnou odpovědnost za dílčí církev nebo společenství věřících ve smyslu kán. 368 KCP či 313 Kodexu východní církve, může být pravoplatně odvolán z úřadu, jestliže na základě zanedbání nebo vykonaného či připuštěného jednání způsobí druhým těžké škody, ať už jsou to fyzické osoby nebo společenství jako celek. Škody mohou být fyzické, morální, duchovní nebo materiální.
Druhý paragraf říká, že diecézní biskup nebo eparcha může být sesazen jen tehdy, když objektivně velmi závažným způsobem pochybí proti těm, o které má pečovat z titulu svého pastýřského úřadu, a to i v případě, že se tak stalo bez jeho vlastní těžké morální viny.
Lapidární formulace nedbalost v 1. paragrafu je v Římě vykládána jako papežova snaha zajistit si formulované právo k zásahu proti neoblíbeným biskupům, jak se to již stalo dvěma biskupům zachovávajícím věrně tradici (biskupu z Ciudat del Este v Paraguayi a biskupu Mario Oliverovi z Albenga-Imperia v Itálii).
Oba tito biskupové se vyznačovali jasností v oblasti víry i mravů, podporovali tradiční římskou liturgii a usilovali úspěšně o kněžská povolání. Obě tyto diecéze se ve srovnání se sousedními vyznačovaly nadprůměrným počtem kněžských povolání.
Biskup Rogelio Livieres byl vylákán do Říma a během jeho nepřítomnosti v diecézi bylo nařízeno jeho sesazení. Papež František odmítl tomuto biskupu přijetí. Biskupovi Mario Oliverimu z Albenga byl ustanoven koadjutor s právem nástupnictví. (*)
Pokud jde o řeholní představené, je zde nápadný případ P. Stefana Marii Manelliho, zakladatele františkánů Neposkvrněné, který byl 2013 odvolán a izolován v domácím vězení. Dodnes nebylo proti němu vzneseno obvinění ani zdůvodněn nařízený postih. Řád, který se těšil velké úctě a uznání papeže Benedikta XVI., postavil František pod zvláštní dozor. Papež odepřel řádu předem jakoukoliv možnost obhajoby.
Případy biskupů i představeného řádu i samotných řeholníků demonstrují papežův tvrdý postup proti osobnostem a společenstvím, které jsou spojeny s tradicí, zatímco proti liberálním kruhům a přímo do nebe volajícím případům např. kolem kardinála Daneelse není známo žádné opatření. Naopak, dotyčný se těší papežově obzvláštní přízni (viz) (viz) (viz). To ukazuje na absolutistické pojetí moci.
(*) Koadjutor přejímá výkon biskupského úřadu. Takové opatření se používá v případě biskupovy neschopnosti vykonávat svůj úřad, např. v nemoci. Může však být zneužito k praktickému odvolání „nežádoucího“ ordináře. Biskup Oliveri se těší plnému zdraví.
Katholisches.info