Bývalému velmistrovi Maltézského řádu Matthewu Festingovi by 30. listopadu bylo 72 let. Skotský šlechtic, respektovaný muž, náhle zemřel poté, co 4. listopadu upadl do kómatu na Maltě, kde se zúčastnil řeholních slibů mnicha Francise Vassalla, bývalého guvernéra maltské centrální banky. Jedna z posledních Festingových fotografií ho zachycuje na invalidním vozíku v katedrále, kde pozdravuje arcibiskupa Sciclunu. Několik hodin po slavnostní bohoslužbě se cítil nemocný a již se nezotavil. Jeho zdravotní stav mu dlouho dělal problémy: postupně se zhoršovaly od ledna 2017, kdy byl papežem Františkem donucen podepsat svou rezignaci na funkci velmistra Maltského řádu (přestože byl zvolen na doživotí). Od té chvíle byl nucen žít v exilu v Nothumberlandu, na hranici se Skotskem. Ortel, který jej postihl nespravedlivě. A od té doby se jeho zdraví zhoršovalo a jistě marginalizace, které čelil, a hořkost z toho, co se stalo, měly svoji váhu.

Jeho vinou je podle některých maltézských rytířů, kteří mu byli vždy blízcí, že udělal vše pro obnovení Maltézského řádu a podnikl první kroky, aby osvětlil vnitřní finanční řízení, ale především to, že požádal o vyšetřování původu významného milionářského dědictví vznešeného Francouze Jeana du Tour, který o něm ve skutečnosti nikdy předtím neslyšel. Festing dokonce spekuloval o nástupnictví po něm a důvěrně se o tom svěřil některým přátelům.

Jeden ze vzácných rozhovorů, které poskytl, byl pro Messenger, kde líčí i okamžik propuštění: „Byl jsem předvolán papežem Františkem a požádal mě, abych rezignoval na funkci velmistra. Byl laskavý, i když mi neposkytl k tomu žádné vysvětlení; mohu předpokládat, že Svatý stolec mě pokládal za překážku, nepřišel jsem na žádné jiné vysvětlení. Jako dobrý katolík a jako věřící jsem okamžitě přijal vůli papeže. Jsem vázán poslušností. Měl jsem dojem, že Svatý stolec není spokojen s mým naléháním na ortodoxii, ani s mou touhou prozkoumat financování Řádu. Pro některé jsem byl pravděpodobně formou hrozby. Až budu vědět víc, budu mít morální povinnost použít všechny prostředky, abych lidi odhalil.“ Na otázku, proč poté podepsal svou rezignaci, Festing dodal: „Mé svědomí je před Pánem a mnou čisté. Když jsem byl požádán, abych odstoupil, nepochyboval jsem o tom, co mám udělat. Jsem bývalý voják zvyklý dělat to, co nařizují nadřízení. Když mi papež řekl, že chce mou rezignaci, přijal jsem to, aniž bych byl proti jeho rozhodnutí.“

Vnitřní boje mezi proudem vedeným Němcem von Boeselagerem, tehdejším velkým kancléřem, a reformisty vedenými Festingem byly kulisou jakéhosi palácového spiknutí. V roce 2017 oficiální zpráva Vatikánu informovala, že papež přijal rezignaci a vyjádřil „uznání a vděčnost za loajalitu a oddanost nástupci Petra“. Realita byla trochu jiná. Fra‘ Matthew Festing, přestože byl jmenován na doživotí, byl nucen opustit svou „kancelář“ po dramatické chvíli s Františkem.

Střet moci v rámci řádu se postupně rozhořel i v doktrinálních otázkách, protože Boeselager pověřil Maltézské rytíře – charitativní orgán SMOM – distribuovat antikoncepční profylaktika ve válečných zónách spolu se základním zdravotnickým materiálem. Výsledkem bylo rozruch ve Vatikánu s komisí, která měla za úkol tuto otázku vyřešit. Festing požádal Boeselagera, aby opustil úřad, ale věci ve Vatikánu se daly jinou cestou a situace se nakonec obrátila, když se kardinál Parolin rozhodl podpořit proud Němců. Nakonec se k tomu vrátil i ultrakonzervativní americký kardinál Raymond Leo Burke, „patron“ Řádu, který spolu s Fra‘ Festingem chtěl odvolání velkého kancléře Boeselagera.

Pietro Parolin také napsal ve dnech 12. a 21. prosince dva dopisy: „O používání a šíření metod a prostředků, které jsou v rozporu s morálním zákonem; Jeho Svatost požádala o dialog o tom, jak lze řešit jakékoli problémy, ale nikdy neřekl, že někoho vyhostí.“

Festing byl přijat do nejstaršího rytířského řádu na světě v roce 1977 a řeholní sliby přijal v roce 1991.

Byl v minulosti Velkým převorem Anglie. Pocházel z jedné z nejstarších anglických rodin; jeho předkem je Sir Adrian Fortescue, maltský rytíř mučedník v roce 1539. Dne 11. března 2008 byl zvolen 79. velmistrem. Byl čestným občanem Rapalla a Pompejí.

Posledním velmistrem, který zemřel na Maltě, byl de Rohan, k jehož smrti došlo v roce 1797.