Nedávná Pagliova prohlášení o potratech, stejně jako další iniciativy Papežské akademie pro život, vyvolaly skandál a kontroverzi. Nejedná se však o příležitostné výroky, spíše o přesnou snahu přeměnit celou morální nauku církve. A monsignor Paglia pouze plní úkol, který mu byl svěřen.
Viz:
– ZÁKON 194, PAGLIA TEĎ PŘINÁŠÍ OBĚŤ, autor: Riccardo Cascioli
– ANO, V ITÁLII JE POTRAT PRÁVO (AČKOLIV…), autor: Tommaso Scandroglio
Mons. Paglia
Vyjádření Mons. Vincenza Paglii, předsedy Papežské akademie pro život, k potratům a skoky, které s ním spojení teologové udělali v otázce antikoncepce a umělého oplodnění, nám říkají jedno: pokud tam Mons. Vincenza Pagliu dosadili a pokud ho tam drží, je to proto, že chtějí změnit celou morální nauku církve, a ne jen tu, která se týká konkrétního problému, jako je antikoncepce. A protože morální nauka církve je oblastí, do níž je vepsána sociální nauka církve, existuje snaha přetvořit ji v něco jiného, než je tradice, která se dostala až k Benediktu XVI.
Udělejme krok zpět. Několik dní předtím, než František v roce 2019 uzavřel a transformoval Institut Jana Pavla II. pro manželství a rodinu, vyňal jej z Papežské lateránské univerzity a začlenil do Papežské akademie pro život pod „vedením“ kancléře Mons. Vincenza Paglii, vyšel Slovník o sexu, lásce a plodnosti, který vydal José Noriega spolu s René a Isabelle Ecochardovými (Cantagalli, Siena 2019). Bylo to rozsáhlé a důležité dílo, které prakticky přebírá veškeré učení církve na toto téma.
Tato publikace vyšla jako labutí píseň Jana Pavla II., poslední odkaz před novým směrem, o němž se již tehdy dalo s jistotou předpovědět, že bude velmi odlišný a lépe řečeno kontrastní. Jakmile měl Paglia Jana Pavla II. v rukou, pokusil se zablokovat distribuci Slovníku v knihkupectvích a poté nový Institut Jana Pavla II. postupně přerušil veškerou redakční spolupráci se starým vydavatelem, včetně vydávání časopisu Institutu Anthropothes.
Pokus o damnatio memoriae spočíval v tom, že slovník znovu předkládal tradiční a neměnnou katolickou nauku o významu sexuálního vztahu mezi mužem a ženou a argumentoval neměnností morálního učení Humanae vitae Pavla VI. Augusto Sarmiento se zabýval doktrinální autoritou Humanae vitae (s. 464-469), tedy tou, kterou chce Paglia v těchto dnech významově vyprázdnit; Alfonso Fernàndez Benito vyložil obsah předního magisteria (s. 470-476) a Juan Andrés Talens Hernandis obsah zadního magisteria (s. 476-482): výsledkem byla dokonalá kontinuita mezi před a po.
Tři „hesla“ slovníku bez nejmenších pochybností objasňují neměnnost učení založeného na následujícím principu: „Lidská sexualita, charakteristická pro jazyk, jímž se manželé vztahují k manželskému aktu, má dva základní významy – „sjednocující význam“ a „prokreativní význam“ – mezi nimiž existuje nerozlučné spojení, které Bůh chtěl a které člověk nemůže z vlastní vůle přerušit“ (Humanae vitae, 12). Slovník jasně ukázal, že existují morální normy s trvalou a univerzální platností, že existence těchto norem je také zjevenou pravdou, že v této konkrétní otázce Pavel VI. jasně vyjádřil ochotu učit, jak se sluší na jeho apoštolskou službu, že jeho učení potvrzuje všechna předchozí a bylo potvrzeno všemi následujícími až do včerejška. Nemodifikovatelnost učení se nevyskytuje pouze ve výrocích ex cathedra.
Ve stejném slovníku vyšlo také heslo autora těchto řádků (s. 489-494), v němž byl zdůrazněn „sociální“ rozměr Humanae vitae a jeho učení o antikoncepci, učení, které se týkalo morální nauky, ale také sociální nauky církve.
To je důležitý bod, protože popíráním a revizí nauky o antikoncepci se jednak popírají základní předpoklady morální teologie, jako je skutečnost, že člověk má přirozenost a že není pouhou historií, a jednak se znemožňuje sociální nauka církve, protože společnost začíná manželským párem. Pokud je v tomto okamžiku vzniku sociálnosti (jednotícího účelu) a společnosti (prokreativního účelu) možné nahradit věčné normy přírody, potvrzené a očištěné zjevením, instrumentální lidskou technikou, pak společnost buď nevzniká, nebo se rodí spíše ze vzájemného násilí než z přijetí.
Pokud se ti dva vztahují podle svých vlastních tužeb, pak se nerodí žádný pár ve smyslu nové skutečnosti nadřazené složkám, rodí se pouze instrumentální juxtapozice; pokud se ti dva vztahují podle normy, která jim není dostupná, pokud chápou, že „jsou konstituováni“ jako pár, a ne že „se konstituovali jako pár“, pak je každý další sociální vztah uchráněn násilí a instrumentalizace.
Od doby, kdy biskup Paglia stojí v čele Papežské akademie pro život, a především od doby, kdy stojí v čele nového Institutu Jana Pavla II., nyní nazvaného „pro vědy o manželství a rodině“, nelze spočítat jeho výroky naprosto odporující tradiční církevní nauce a jeho machinace, jako byl výše uvedený boj o slovník, ad hoc jmenování v Akademii i Institutu, až po později stažené mizerné tweety. Tradiční, jak víme, neznamená „starý“ nebo „zastaralý“, ale vždy živý, protože je stále stejný.
Jestliže tam byl monsignor Vincenzo Paglia dosazen a pokud tam zůstává, je to proto, že bylo rozhodnuto změnit celou morální nauku církve, včetně její sociální nauky. Nebude po něm požadována žádná náprava, ani nebude vyzván k rezignaci.
Stefano Fontana
Život a bioetika
30-08-2022