Lorenzo Fontana. Nejlepší karta

Konečně bod obratu: nefasádní katolický prezident komory citující sv. Tomáše a Charlese Acutise. V té hemicyklu se rozezněly desítky let zakázané pojmy! Cesta je těžká a plná neznámých; ale pokud je tu ruka Prozřetelnosti! 

---

S Lorenzem Fontanou volí středopravice za prezidenta sněmovny ty nejlepší ze svých zástupců, alespoň mezi těmi na nejvyšší úrovni.

Tomista, tradicionalista, federalista, Fontana je vynikající ve všem. Výborný v geopolitice (i když je nucen se cenzurovat), výborný v reformě státu ve federálním smyslu, výborný na imigraci (odmítá invazionismus a meticismus), výborný v bioetice (proti potratům, antihomosexualismus, anti- euthanasie). Vynikající ve své komunitní vizi, organický, antiglobalistický, ale ne etatistický politik. Je dokonce vynikající na krizi církve.

To z hlediska principů. A v politice jsou principy (téměř) vším. Nikdo bez zásad – nebo ještě hůř, s chybnými zásadami – nemůže v politice udělat nic dobrého.

Samotné zásady samozřejmě nestačí. Nejen proto, že politika je také uměním kompromisu. Ale především proto, že v první řadě dnes potřebujeme mít obrovskou odvahu je prosadit. Je potřeba odvaha. A zde bych také rád vznesl určité pochybnosti o Fontáně.

Nicméně s Lorenzem Fontanou byla zahrána nejlepší dostupná karta pro to, co prošlo klášterem. Dopadla alespoň jedna dobrá rána, alespoň jedna. (Martino Mora)