Deník Washington Post se zpožděním dobrých tří měsíců pokládá otázku, kterou si v těchto sloupcích klademe od samého počátku: co se stane se zbraněmi dodanými na Ukrajinu? Precedenty v Mali, Sýrii a Afghánistánu nejsou povzbudivé. Zbraně dodané tehdejším spojencům skončily v rukou nepřátel Západu. Riziko je velké.

Americké lehké zbraně určené pro Ukrajinu

V Mali před dvanácti lety vyzbrojily a vycvičily jednotky speciálních sil, které se později přidaly k džihádistickým povstalcům al-Káidy, v Sýrii vycvičily a vybavily tisíce protiasadovských bojovníků, kteří později vstoupili do řad jednotek Islámského státu, a v Afghánistánu zanechaly v rukou Talibanu zbraně v hodnotě 7 miliard dolarů, jak před časem uvedla zpráva Pentagonu.

Navzdory těmto nelichotivým výsledkům z posledních let, kdy dodávky zbraní skončily zcela mimo kontrolu, se zdá, že USA chtějí pokračovat na stejné nebezpečné cestě, ale už ne na Blízkém východě, v Africe nebo ve střední Asii, ale v Evropě. Poté, co byly Ukrajině dodány zbraně za miliardy dolarů, si americký tisk uvědomuje rizika spojená se ztrátou kontroly nad tímto arzenálem (který zahrnuje rakety, děla, minomety, výbušniny, miny a bezpilotní letouny), což vyvolává znepokojivé otázky.

Tuto otázku položil 14. května deník Washington Post v rozsáhlém a dobře zdokumentovaném článku Johna Hudsona, v němž se objevují pochybnosti, zda se americké zbraně, ale i zbraně dodané evropskými zeměmi NATO, nedostanou do správných rukou a jak vysoké je riziko, že se jich zmocní překupníci, vzhledem k tomu, že Ukrajina je jedním z hlavních evropských center obchodu se zbraněmi. Panují obavy, že některé z nejmodernějších zařízení darovaných Kyjevu, jako jsou bezpilotní letouny, protiletadlové a protitankové střely, by mohly skončit v rukou protivníků Západu nebo se v budoucnu znovu objevit v jiných konfliktech či skončit v rukou islámských teroristů.

Podle Williama Hartunga, experta z think tanku Quincy Institute, to ukazuje, že zatímco v Afghánistánu „USA měly v zemi důležitou přítomnost, která jim umožňovala alespoň sledovat zbraně, na Ukrajině je americká vláda slepá, pokud jde o sledování zbraní dodávaných civilním milicím a armádě“. A pokud je dobrým příkladem Afghánistán, kde všechny americké zbraně skončily v rukou Talibanu, není moc důvodů ke klidu.

Podle Rachel Stohlové, viceprezidentky Stimsonova centra, „je na Ukrajině prostě nemožné sledovat nejen to, kam všechno toto vybavení putuje a kdo ho bude používat, ale také jak se používá“. Deník The Washington Post připomněl, že Ukrajina byla od získání nezávislosti na Sovětském svazu vždy rájem pro obchodníky se zbraněmi, mimo jiné i díky rozšířené a bující korupci. Small Arms Survey odhaduje, že část ze 7,1 milionu ručních palných zbraní, které měla ukrajinská armáda k dispozici v roce 1992, byla „odkloněna do konfliktních oblastí“, přičemž upozorňuje na zhoršení situace po vypuknutí války v Donbasu v roce 2014, kdy bojovníci obou frakcí vyprázdnili sklady zbraní a munice, aniž by bylo známo, kde toto vybavení poté skončilo. „Není jasné,“ říká Annie Shielová, konzultantka Centra pro civilisty v konfliktech, „jaká opatření ke zmírnění rizik nebo monitorování USA a další země přijaly nebo jaké záruky získaly, aby zajistily ochranu civilistů.

To všechno jsou zdravá hodnocení, ale je zvláštní, že velká americká média teprve nyní nastolují otázku nebo zjišťují, že Ukrajina není Švýcarsko, poté co dodala tisíce tun zbraní a munice zkorumpovanému státu, kterému hrozí zhroucení, a vyzbrojuje civilisty a extremistické milice Národní gardy jako nacisty inspirované ultranacionalistické prapory. K pochopení rizik spojených s těmito vojenskými dodávkami by však stačilo přečíst si deník Nuova Bussola Quotidiana, který 10. března vysvětlil, že „zbraně distribuované milicím by mohly být použity i k provádění trestné činnosti nebo skončit na tajném trhu, který živí organizovaný zločin a teroristické skupiny, zejména v zemi s velmi vysokou mírou korupce ve veřejném aparátu. Nemělo by se zapomínat, že ukrajinská mafie má své důsledky také na Blízkém východě a na Kavkaze a že nejméně dva prapory čečenských džihádistů bojují po boku Ukrajinců v opozici proti proruským čečenským vládním jednotkám, které jsou v tomto konfliktu rovněž přítomny. Hypotéza, že velké množství protitankových či protiletadlových raket a raketometů skončí v rukou džihádistických milicí, je noční můrou pro bezpečnost samotné Evropy, která tyto zbraně dodává Kyjevu bez jakékoli zjevné kontroly. Tváří v tvář této hrozbě je možnost, že by se tyto arzenály dostaly do rukou teroristů. ’

Je jistě dobře, že si americké instituce a média nyní kladou stejné otázky, na které upozornil New BQ před více než dvěma měsíci, i když je zřejmé, že na nápravu je již pozdě. Nemá smysl se ptát, zda bychom měli zavřít plot, když volové už dávno utekli.

 Nuova bussola Quotidiana