V rozhovoru poskytnutém Raymondu Arroyovi pro EWTN o situaci Církve a současné synodě kardinál Gerhard Müller, bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry, silně kritizuje kardinála Maria Grecha a jeho eklesiologické teze.

Kardinál Gerhard Müller varuje, že katolická církev čelí „nepřátelskému uchvácení moci“ lidmi, kteří „si myslí, že nauka je jako program politické strany“, který může být změněn hlasy.

Na první otázku o diecézní fázi, o vztazích, které vytvořila, a o tématech, která se objevila – LGBT komunita, rozvedení a znovusezdaní – kardinál odpověděl, že „ústředním bodem této ideologie je využít katolickou církev k prosazování svých myšlenek“. Dodává, že „je-li každý v Církvi vítán, musí nejprve činit pokání ze svých hříchů a změnit svůj život podle Božích přikázání“.

Druhá otázka se týká požadavků emancipace žen v církvi a zejména jejich svěcení. Kardinál odpovídá, že „politická moc nemá nic společného s Církví“, když nemá nic společného s evangeliem a katolickou naukou. Nemluvě o tom, že otázka svěcení žen je definitivně vyřešena.

Na třetí otázku o systému, který je zaváděn za touto synodou, je odpověď poněkud tvrdá: „Tato okupace katolické církve je nepřátelským převzetím Církve Ježíše Krista. (…) V tomto systému si myslí, že doktrína je stejná jako program politické strany, že ji mohou změnit na základě počtu svých hlasů.“

Třetí otázka se týká kardinála Maria Grecha, který věří, že pozornost věnovaná párům stejného pohlaví a rozvedeným a znovu sezdaným by měla být příležitostí naslouchat Duchu svatému, který skrze ně promlouvá. Kardinál Müller v ní vidí „individuální zkušenost postavenou na stejnou úroveň jako objektivní zjevení Boha“. Uzavírá tvrdě: „Jak je možné, že kardinál Grech je inteligentnější než Ježíš Kristus? Kde bere svou

autoritu relativizovat, podvracet Boha?“

Dále obviňuje synodální proces, že se mění v převzetí Církve a říká, že „pokud uspějí, bude to konec katolické Církve“. A dodává: „Musíme mu vzdorovat jako proti heretikům.“

Když mluví o instrumentum laboris, které píší odborníci – laici, jeptišky, kněží a arcibiskup – poznamenává: „Sní o jiné církvi, která nemá nic společného s katolickou vírou (…) a chtějí tento proces zneužít, posunout katolickou církev – a to nejen jiným směrem, ale směrem ke zničení katolické církve.“

A papež v této aféře?

Na přímou otázku o papeži se kardinál omezuje na připomenutí jeho role v Církvi. Vrací se však k eklesiologii kardinála Grecha, která si zaslouží být citována: „Správné přijetí eklesiologie koncilu aktivuje procesy tak plodné, že otevírají scénáře, které si ani koncil nepředstavoval a v nichž se projevuje působení Ducha, který vede církev.“

Bývalý prefekt nauky víry je pak ještě zhoubnější: „To vše pochází z autority kardinála Grecha, z jeho vlastního zjevení, pro něj. (…) Všichni, kdo studovali první semestr sociologie, vědí toto: Církev a autority v Církvi nemohou změnit Zjevení … založit novou Církev a pak ospravedlnit všechno mluvením o Duchu svatém.“

Duch svatý není formou presbyteriánství, ani všech těch pneumatických hnutí mimo katolickou církev. Je to Duch Otce i Syna i Ducha svatého. (…) Není tedy podnětem k procesu, který nás nakonec vede proti Zjevení. Překvapuje mě, že se kardinál Grech prezentuje jako superautorita. (…)“

„A jsem znepokojen způsobem, jakým předkládá novou hermeneutiku katolické víry jednoduše proto, že je sekretářem synody, který nemá žádnou autoritu nad naukou Církve; A všechny tyto biskupské synody a proces nemají žádnou autoritu, žádnou autoritu magisteria.“

A konečně na otázku, zda je synoda přípravou na Třetí vatikánský koncil, „popkulturní“ koncil, je odpověď jednoznačná: „Ano, samozřejmě. To by vyvolalo dojem, že je skutečně možné, že se církev může změnit… a že Duch svatý je pouze funkcí organizátorů synody. To je způsob, jak podkopat katolickou víru a katolickou církev.“

 (Zdroj: InfoCatolica/NCRegister – FSSPX. Actualités)
Obrázek: Snímek obrazovky YouTube