(Washington) Gerald E. Murray, známý kněz a kanonický právník v USA, obviňuje papeže Františka ze zneužívání liturgického práva. Jde konkrétně o Františkovu koncelebraci mše svaté v římském jezuitském kostele 12. března. Hlavním celebrantem byl jezuitský generál Arturo Sosa. Taková koncelebrace místním biskupem není známa ani v liturgické teologii, ani v liturgickém právu.

Gerald E. Murray byl vysvěcen na kněze v roce 1984 pro newyorskou arcidiecézi. Poté, co několik let sloužil ve farnosti na Manhattanu a v Bronxu, byl vyslán ke studiu kanonického práva na Papežskou gregoriánskou univerzitu v Římě, kde získal doktorát a poté působil jako soudce Metropolitního církevního soudu. Brzy se však vrátil k farnímu kaplanství, kde působí dodnes. Dlouhá léta působil také jako vojenský kaplan v záloze amerického námořnictva. Již léta se věnuje zejména mediálnímu apoštolátu, má vlastní pořady a sloupky v různých katolických médiích, jako je EWTN a Radio Maria, ale také v sekulárních médiích, jako jsou Fox News, MSNBC a Hlas Ameriky. Kromě angličtiny hovoří francouzsky, španělsky, italsky a částečně portugalsky.

Kanovník Murray zveřejnil komentář na internetovém médiu The Catholic Thing, které v roce 2008 založil Robert Royal. Podnětem byla koncelebrace papeže Františka při mši v mateřském kostele jezuitského řádu v Římě u příležitosti výročí kanonizace Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, od níž uplynulo 400 let. Při této příležitosti František znovu vyjádřil své sympatie kontroverznímu bývalému generálovi řádu Pedru Arrupeovi.

Kanovník Murray v zaměřuje pozornost na slavení mše, které se zde konalo. Papež byl ohlášen jako hlavní celebrant, ale místo toho jen koncelebroval a kázal, zatímco generální představený kněz jezuitského řádu P. Arturo Sosa byl hlavním celebrantem. Murray uvedl:

„Liturgická teologie a právo nepředpokládají, že by biskup, natož papež ve své vlastní diecézi, koncelebroval mši svatou s knězem jako hlavním celebrantem (kromě vážné nutnosti, jako je nemoc). To vyplývá z povahy biskupského úřadu: Biskup je ve své diecézi nejvyšším knězem. Obětuje mši svatou za svůj lid, zatímco s ním koncelebrují jeho kněží, spolupracovníci, kteří slouží místní církvi pod jeho vedením.“

Ovšem papež František navíc minulou sobotu v římském jezuitském kostele koncelebroval bez ornátu, alby a štoly .

Murray namítá, že František se nezúčastnil ani vstupního průvodu, ale již seděl na svém křesle, a během koncelebrace neměl na sobě mešní roucho.

„Tato praxe je přísně zakázána.“

V této souvislosti se autor odvolává na instrukci Redemptionis Sacramentum Kongregace pro bohoslužbu z roku 2004, která uvádí:

„Co je třeba odsoudit, je zneužívání kleriků, kteří slouží mši svatou bez posvátných rouch v rozporu s předpisy liturgických knih, a to i v případě, že se jí účastní pouze jeden klerik.“

Murray proto klade otázku, zda i papež podléhá liturgickému právu, aby na ni odpověděl kladně. A hned navazuje otázkou, zda papež může upustit od liturgických zákonů, na kterou odpovídá „ano, ale“. „Ano, ale kánon 90 říká, že pro výjimku musí existovat ‚oprávněný a rozumný důvod‘.“

Zbavil se tedy papež František kanonicky povinnosti nosit liturgické roucho, i když kázal a koncelebroval mši? „Možná,“ píše Murray, „ale Svatý stolec nedal najevo, že by tak skutečně učinil.“ Jedná se tedy o zjevné nerespektování liturgických zákonů bez zjevného důvodu

„Existoval spravedlivý a rozumný důvod, aby papež nenosil předepsaný liturgický oděv? Je velmi obtížné, ne-li nemožné, tvrdit, že takový důvod v tomto případě existoval.“

Pak je Murrayovi jasno:

„Jsme zde konfrontováni se skutečností, která je katolíkům v životě církve v posledním půlstoletí a více až příliš dobře známá – zjevné nerespektování liturgických zákonů bez zjevného důvodu, který by přesahoval preference celebrujícího kněze.“

„Jsme zde konfrontováni se skutečností, která je katolíkům v životě církve v posledním půlstoletí a více až příliš známá – zjevné nerespektování liturgických zákonů bez zjevného důvodu, který by přesahoval preference celebrujícího kněze.“

„Ale právě proto, že je papežem, bychom měli být znepokojeni jeho rozhodnutím nerespektovat pravidla pro slavení mše. Papež je nejvyšší autoritou v církvi a jako takový je povolán k tomu, aby dodržoval církevní zákony, aby nepohoršoval věřící špatným příkladem. Skandálem je vyvolat dojem, že si každý kněz může po vzoru papeže dělat, co se mu zlíbí, pokud jde o dodržování liturgických zákonů.“

Dodal, že to má své důsledky:

„Není žádným tajemstvím, že mnoho katolíků se vrací ke slavení tradiční latinské mše, protože jsou unaveni z rozšířeného liturgického zneužívání při slavení nové mše.“