2. 11. 2015
V La Repubblica se opět objevil obšírný celostránkový článek Eugena Scalfariho jakožto ohlas nového telefonátu s papežem Františkem.
„28. října v 18 hod. byl papež František tak laskav, že mě zavolal a hovořil se mnou asi čtvrť hodiny. Umíte si představit moji velkou radost jakožto nevěřícího, že se mi dostává privilegia Františkova přátelství.“ Pak se Scalfari zabývá větou, kterou řekl František veřejně při generální audienci: „Bůh chce, aby všichni lidé byli zachráněni“. Neopomenul ani navazujícím jubileu: „Synoda a jubileum jsou zarámovány do milosrdenství a odpuštění“.
Scalfari pak píše o „některých směrodatných pokynech koncilu, o kterých papež hovořil hlavně v závěrečném projevu synody a při mezináboženské generální audienci: …o „blahosklonném a pozorném pohledu církve na jiná náboženství: církev neodmítá nic z toho, co je krásné a pravé, hledí s oceněním na věřící jiných náboženství a oceňuje jejich duchovní a morální úsilí“.
Scalfari pokračuje, že „člověk si nemusí dlouho lámat hlavu, aby pochopil, co papež těmito slovy míní: Je to nové potvrzení jediného Boha, kterého žádné náboženství nevlastní celého a k němuž může každý dospět rozličnými cestami, různými liturgiemi a různými Písmy, i různými vyznáními křesťanského náboženství dokonce uvnitř katolické církve“.
Právě o tom hovořil papež na závěr synody: „První povinností církve není vyslovovat odsuzování a kletby, nýbrž hlásat Boží milosrdenství.“
„Kladu si otázku, píše Scalfari, zda někdy existoval papež, který mluvil tak jasně a současně tak prorocky o pravém životě, při různosti etnik, míst a dob, kde lidstvo rodí, žije, umírá ve společnosti ustavičně proměnlivé a přece jako jeden druh uprostřed množství stvořených věcí.“ „František má velmi bystrý politický smysl; potvrzuje revoluční pravdy, ale s nezbytnou diplomacií, která přetváří různost do harmonie společné práce. Je pevně přesvědčen, že víra je cementem všech a spolu s vírou Duch Svatý, který ji šíří. Podle Františka také nevěřící tvoří součást lidské rodiny.“
Scalfariho těší , že papeže „velmi zaujaly články, které jsem o něm uveřejnil dvě po sobě jdoucí neděle.“
„Řekl jsem papeži, že otevřená církev, jakou František chce mít, se nachází před rodinou rovněž tak otevřenou ve svých dobrých i špatných stránkách.“
Papež mu odpověděl, že rodina se mění, tak jako se mění všechno kolem nás. Rodina je opora pospolitosti. Obsahuje pozitivní i negativní aspekty a církev musí usilovat o to, aby pozitivní prvky převládly nad negativními. „Je to možné a my to uděláme. Různé názory biskupů jsou součástí modernosti církve a různých společenství, ve kterých působí, ale záměr je společný, a pokud jde o připuštění rozvedených ke svátostem, je to princip, který synoda přijala. To je základní výsledek. Hodnocení náleží zpovědníkům, ale nakonec po rychlejších či pomalejších cestách všichni, kteří o to požádají, budou připuštěni.“
A co na to Vatikán? Podle P. Lombardiho výpovědi, které Scalfari publikoval, nejsou věrohodné. „Jak se již stalo v minulosti, uvádí Scalfari doslova, co mu papež údajně řekl, ale často to neodpovídá skutečnosti, protože neuvádí přesná papežova slova“
Mluvčí ovšem ihned dodal, že k tomuto Scalfariho článku nebude vydáno žádné oficiální dementi, protože čtenáři již vědí, jak Scalfari píše.
Nepředstírá tu P. Lombardi odvážně obdivuhodnou znalost Scalfarových čtenářů?
katholisches.info
* * *
»Nevěřícím, jako jsem já, se František velmi, dokonce zcela mimořádně líbí.«
E. Scalfari La Repubblica 7. srpna 2013