Při zpátečním letu z Kazachstánu se František při plamenném setkání se Si Ťin-pchingem dotkl různých otázek, od dohody o jmenování biskupů až po soudní proces s kardinálem Zenem: „starým mužem […], který říká, co cítí,“ řekl, aniž by chtěl Čínu označit za „demokratickou či nedemokratickou“.

3649 km. To je vzdálenost, která dělí Nur-Sultan od Pekingu. Cíl poslední papežovy cesty a cíl cesty, kterou by rád podnikl. František se včera večer vrátil do Říma po třídenní cestě do Kazachstánu.

Kuriózní okolnost současné přítomnosti papeže a prezidenta Si Ťin-pchinga v kazašském hlavním městě posloužila akreditovaným novinářům při odletu jako pomůcka: setkat se, či nesetkat? František odpověděl, že nemá žádné novinky, ale potvrdil, že je plně připraven odjet do Číny. Odpověď, která zcela nezavřela dveře k osobnímu setkání s komunistickým vůdcem v Nur-Sultanu. Naznačuje to zákulisní úsilí vatikánské diplomacie, která se do poslední chvíle snažila zařídit úterní setkání?

Není žádným tajemstvím, že v roce 2019, při příležitosti Si Ťin-pchingova pobytu v Římě, Svatý stolec diplomatickou cestou tlumočil svou ochotu přijmout ho v Apoštolském paláci, ale pro čínské úřady ještě nenazrál čas. Cesta do Kazachstánu však byla na ose Řím-Peking důležitá, i když nedošlo k setkání, které by si Vatikán možná přál. Bylo to důležité, protože poté, co Bergoglio prohlásil, že je „vždy připraven“ jet do Číny, se mluvčí ministerstva zahraničí Mao Ning nechal slyšet, že Peking „oceňuje papežovu vstřícnost a srdečnost“ a bude i nadále „komunikovat s Vatikánem“ a ujistil ho o své „připravenosti k dialogu a spolupráci“.

V sázce je obnovení prozatímní dohody o jmenování biskupů, jejíž platnost vyprší na konci října. Papež již řekl, že doufá v další obnovení, protože věří, že dohoda „funguje dobře“, a v tomto smyslu se vyjádřil i kardinál státní sekretář Pietro Parolin v nedávném rozhovoru pro Tg2. Uprostřed je však něco, co by Pier Luigi Bersani nazval „krávou v uličce“: V pondělí totiž v Hongkongu začne proces s více než devadesátiletým kardinálem Josephem Zenem, který je obviněn ze spolčení s cizími mocnostmi. Kardinál se údajně provinil tím, že nezaregistroval charitativní fond pro prodemokratické aktivisty, jehož byl správcem.

Koncem srpna měl Zen přijet do Říma, aby se zúčastnil setkání kardinálů nad novou apoštolskou konstitucí Praedicate Evangelium. Mohla to být příležitost k osobnímu rozhovoru s Františkem po zmeškaném setkání, které vyvolalo rozruch před dvěma lety, kdy emeritní hongkongský biskup mohl pouze doručit dopis papežovu sekretáři, ale v Santa Martě nebyl přijat. Zdá se, že kardinál původně potvrdil státnímu sekretariátu svou přítomnost, aby byl zařazen do jedné z jazykových skupin. Na poslední chvíli se však raději vzdal, protože se pravděpodobně obával, že po odjezdu z Hongkongu pro něj nebude snadné se vrátit. A Zen se vždy rozhodl být, abych citoval krásný výraz Svatého otce, pastýřem s vůní ovcí, odhodlaným stát na straně prodemokratických obyvatel Hongkongu, kteří ho považují za symbol.

Při zpátečním letu do Říma papež hovořil o Číně a také o Zenovi, kterého označil za „starého muže, který v těchto dnech chodí po soudech“ a který „říká, co cítí“. Bergoglio připustil, že „existují omezení“, ale dodal, že „kvalifikovat záležitost je obtížné“, protože z jeho pohledu by to byly „dojmy“. „Spíše než kvalifikaci cítím, že podporuji cestu dialogu,“ usoudil papež. Dále pochválil probíhající dialog, i když ho označil za „pomalý, protože takový je čínský rytmus“. „Tady ve Vatikánu,“ vysvětlil, „existuje komise pro dialog, která funguje dobře. Předsedá jí kardinál Parolin, který v tuto cíli ví o Číně nejvíce, vede s Číňany dialog.

Nakonec František řekl, že se necítí na to, aby Čínu označil za „demokratickou nebo nedemokratickou“, a prohlásil, že „existují věci, které se nám zdají být nedemokratické“. Slova, která nevyhnutelně vyvolávají diskusi.
 
Slova, která papež František pronesl na adresu Číny a kardinála Josepha Zena při svém zpátečním letu z Kazachstánu ve čtvrtek 15. září, nemohou na jedné straně překvapit ty, kdo sledují proměnlivost vztahů mezi Svatým stolcem a Čínou. Člověk je však hluboce zarmoucen, když pomyslí na kardinála Zena, který bude v pondělí 19. září postaven před soud v Hongkongu a bude s ním zacházeno jako s delikventem, a je také znepokojen „politickými“ soudy o situaci v Číně.

Pojďme však pořadě. Otázka, kterou položila Elise Allenová z organizace Crux, byla velmi jednoduchá: když papež v Kazachstánu tolik mluvil o náboženské svobodě, jak je to ve skutečnosti s náboženskou svobodou v Číně? „Zejména nyní, když probíhá proces s kardinálem Zenem. Považujete proces proti němu za porušení náboženské svobody?“. Odpověď začíná vágní úvahou o obtížnosti porozumění Číně, o dlouhém čase, v němž Číňané přemýšlejí, a tedy o důležitosti dialogu, abychom pochopili a byli pochopeni. Na to lze okamžitě namítnout: především nejde o Číňany jako lid, ale o čínský komunistický režim, což není malý rozdíl. A proč tedy právě kvůli této obtížnosti porozumět jim nedůvěřovat biskupovi, jako je kardinál Zen, který kromě toho, že je Číňan, dobře zná komunisty v Pekingu? Proč ho neposlouchat?

Protože papežovi je to zjevně jedno a proces se Zenem chápe jen jako popleta, který nechce zpochybňovat dialog s Pekingem. Zde jsou jeho slova: „Označovat Čínu za nedemokratickou se mi nechce, protože je to tak složitá země… ano, je pravda, že jsou věci, které nám připadají nedemokratické, to je pravda. Kardinál Zen je starší muž, který se v těchto dnech chystá na soud, myslím. Říká, co cítí, a vy vidíte, že to má svá omezení. Spíše než kvalifikovat, protože je to těžké a nechce se mi kvalifikovat, jsou to dojmy, kterými se snažím podpořit cestu dialogu“.

„Je to starý muž“, který „říká, co cítí“: zkrátka, zdá se, že se rozumí, že kardinál Zen je starý muž, který nedrží jazyk za zuby (je zajímavé, že definice „je to starý muž“ z oficiálního přepisu vatikánských zpráv zmizela, kdo ví proč). Samozřejmě, že tam nemusí být úplná svoboda, ale problémem je Zen, který nechce dialog. Jinými slovy: emeritní biskup z Hongkongu byl odkopnut v předvečer procesu poté, co se o jeho situaci během poslední konzistoře nikdo ani nezmínil, ani se za něj nemodlil, jak někteří požadovali. Jde o závažné prohlášení, které bude mít důsledky i pro katolíky v Číně a vůči kardinálu Zenovi je velmi nespravedlivé.

Na tomto místě je však také dobré připomenout, že dialog s Čínou nevymyslel papež František a nezačal ho ani kardinál státní sekretář Pietro Parolin. S Janem Pavlem II. a kardinálem Sodanem jako státním sekretářem bylo navázáno mnoho kontaktů a papež František „získal zpět“ monsignora Claudia Mariu Celliho, který také v době Jana Pavla II. vedl diplomatické mise v Číně.

A dialog pokračuje i s papežem Benediktem XVI. Oba by rádi jeli do Číny. Ale s několika důležitými rozdíly: prvním bylo, že naslouchali čínským biskupům a dalším odborníkům; druhým bylo, že měli jasno v tom, v čem lze ustoupit a v čem církev rozhodně ustoupit nemůže; a konečně nebylo pochyb o tom, že za příklad si mají brát katolíky, kteří trpěli pronásledování, aby zůstali věrní církvi a papeži, a ne ty, kteří přijali službu komunistické straně, aby si zachovali zdání katolického kultu. Je to totalita čínského režimu, která nikdy neumožnila dosáhnout dohody, nikoli neochota církve vést dialog.

Nyní naopak vzniká dojem, že Svatý stolec, aby mohl pokračovat v tajné dohodě o jmenování biskupů, která bude obnovena, již poskytl nemožné a zbytek by byl ochoten nabídnout, jen kdyby o to čínská vláda stála. Svědčí o tom i to, co se (ne)stalo v Kazachstánu, jak uvedl Philip Pullella z agentury Reuters: protože v kazašském hlavním městě byl ve stejnou dobu čínský prezident Si Ťin-pching, Svatý stolec vyjádřil ochotu se s papežem setkat, ale čínská vláda tuto nabídku odmítla.

Pozornost si však zaslouží ještě jedna věc: papež nemůže říci, zda je v Číně demokracie, nebo ne, což je samo o sobě absurdní tvrzení. Ale také skutečný problém.

Nyní je tu však poslední otázka, která si zaslouží pozornost: Problém je, že Svatý stolec, aby mohl pokračovat v tajné dohodě o jmenování biskupů, která bude obnovena, již poskytl nemožné a byl by ochoten nabídnout zbytek, jen kdyby o to čínská vláda stála. Svědčí o tom i to, co se podle zprávy Philipa Pullelly z agentury Reuters (ne)stalo v Kazachstánu: čínský prezident Si Ťin-pching byl ve stejnou dobu v kazašském hlavním městě, Svatý stolec vyjádřil ochotu se s papežem setkat, ale čínská vláda nabídku odmítla.

Papež nemůže říci, zda v Číně existuje demokracie, či nikoli, což je samo o sobě absurdní tvrzení. Skutečným problémem je však přijmout nebo dokonce chtít, aby se církev pohybovala a přemýšlela na čistě horizontální, politické úrovni. Hlavním problémem církve nemůže být především to, zda v zemi existuje demokracie, nebo ne, hlavním zájmem by měla být svoboda církve, která je zárukou svobody všech. Problémem v Číně je právě nesvoboda církve, která je stále více podřízena kontrole komunistické strany, a to i díky tajné dohodě, kterou si přeje Svatý stolec a která je připravena k prodloužení na další dva roky. Pokud se vztah k nějakému státu – v tomto případě k Číně, ale to platí i pro jakoukoli jinou zemi – řídí politickými pojmy, obětuje se nakonec pravda politickému rozumu. A zdá se, že sotva je moudré a prozíravé vydávat tak směšná prohlášení, jako jsou ta o demokracii v Číně.

 Nuova Bussola Quotidiana