Po popravě učitele Samuela Patyho za to, že ve třídě předvedl Mohamedovy karikatury, Francie přemýšlí, jak vyřešit problém islamismu. Počátky a cíle fanatické ideologie ve spojení s marxistickou levicí: vysvětluje Jean Pierre Obin, bývalý generální inspektor veřejného školství, autor slavné (a skandální) zprávy z roku 2004 o stavu radikalizace ve školách.

Jean Pierre Obin

Ve Francii zuří debata o islámském levičáctví. Od útoku na profesora Samuela Patyho až po dlouhý seznam profesorů, kteří byli propuštěni za poctu oběti islámu, je klima stále napjatější.

Jean Pierre Obin, francouzský akademik a bývalý generální inspektor pro národní školství, napsal v roce 2004 slavnou zprávu o závažných výzvách, které islamismus ve světě vzdělávání klade, ale byla v té době vládou zahozena. Dnes chtěl pokračovat ve svém výzkumu publikováním úvahy: „Jak necháváme islám proniknout do škol. Okamžitě potřebujeme vysvětlení, abychom si později mohli lépe porozumět!“ Tvrdí: to, čemu říkám „islamismus“, není podle mnoha islámských učenců náboženství. Je to politická ideologie a revoluční projekt. Narodil se před sto lety jako reakce na pronikání západních myšlenek na Blízký východ. K uchopení moci a nastolení nové formy totality dobytým zemím používají islamisté stejné zbraně jako dva předchozí totalitarismy.

V Creilu, téhož roku jako se objevila fatwa na Salmana Rushdieho kvůli Satanským veršům, tři středoškolačky odmítly ve třídě odložit svůj závoj ve jménu úcty k islámu. V zemi laicity oficiálně začal věčný střet s politickým islámem. Je 1989, nultý rok islámu ve francouzském školství. Jak v Íránu a ve Francii začala islámská revoluce se závojem ve školním světě?

Z tohoto pohledu byl rok 1989 zásadním: kolaps komunismu a upevnění islamismu v Teheránu po Chomejního smrti. Byl to tam, před 10 lety, při útoku na americké velvyslanectví, první projev levicového islámu: paradoxní a nepřirozené spojenectví mezi ateistickými marxisty a „šílenci Božími“, bojovat proti společnému nepříteli, Americe, jejím evropským „služebníkům“ a „sionistům“.

Jak to skončilo?

Velmi špatně pro levicové aktivisty a od té doby v muslimských zemích neexistuje spojenectví s islamisty. Pouze v Evropě naše levice lekci nerozuměla. Rok 1989 byl také ve Francii příběhem zahalených studentek v Creilu, rokem prvního viditelného projevu indoktrinace francouzské mládeže maghrebskými kazateli. To byl také začátek zbabělé politiky francouzských vládců, kteří pak tajně požádali marockého krále, velitele věřících, aby nařídil dívkám vzdát se závoje.

Katastrofa.

O to jde. V tu chvíli začalo katastrofální předání sekulární národní moci zahraniční náboženské moci! Byl vytvořen rámec pro budoucí politickou povolnost.

Jak se islám prosadil ve světě vzdělávání a následně ve všech francouzských institucích?

Islamismus se začal masivně šířit ve francouzských čtvrtích v procesu ghettoizace v 90. letech masivním příchodem salafistických kazatelů a přidružených členů Muslimského bratrstva.

Ale jak to bylo možné?

Díky konci alžírské občanské války a všeobecné amnestii, které si užívají džihádističtí bojovníci patřící do dvou konkurenčních skupin. Za chvíli jsme byli svědky demonstrací na středních školách: vyhnání židovských studentů z některých škol vyhrožováním a násilím; námitky proti určitému typu kurzů a prací; odmítnutí zpívat a dělat portréty; odmítnutí vepřového masa v jídelně; odmítnutí školních výletů a plavání pro dívky; odmítnutí navštívit muzeum nebo náboženskou budovu atd. To vše bylo předmětem naší zprávy z roku 2004. Chtěli jsme ministra upozornit na budoucí vývoj těchto incidentů.

V roce 2004 představovala ona výbušná zpráva o útocích na sekularismus ve třídách, o rozšířeném antisemitismu a převládajícím islámu první hlavní hloubkové vyšetřování, kontextuální a s prováděcími ustanoveními. Proč si myslíte, že byla okamžitě skryta pod kobereček? Co tehdy vládu vyděsilo?

Slavnou zprávu zadal v roce 2003 ministr Xavier Darcos, ale v roce 2004 ji vydal jeho nástupce François Fillon, který ji pohřbil. Proč? Důvody, které nám byly dány, jsou různé. Podle mého názoru existují v zásadě dva. První je politický: ve Francii část pravice nikdy nepřijala sekularismus, kromě slov. V roce 2004 se tedy více než 40 pravicových poslanců podle pokynů francouzských biskupů postavilo proti zákonu zakazujícímu závoj ve školách. Druhý důvod se týká politiky: Fillon si již představoval budoucnost jako prezident. Nedokázal pochopit, co by pro jeho image a kariéru znamenala tak komplikovaná záležitost, o níž nebylo informováno veřejné mínění (a proto nepožadovalo okamžitá rozhodnutí)!

Proč jste se po 17 letech se vrátil na knižní trh s knihou „Jak jsme nechali islámisty Muslimského bratrstva vstoupit do školy“?

Po celých 11 let náš poplašný křik nikdo neslyšel. Poté přichází rok 2015 s tragickými událostmi Charlie Hebdo a košer obchodem a především s tisícovkami incidentů, ke kterým došlo ve školách během obřadů na památku obětí. Tehdy se předseda vlády Manuel Valls rozhodl vytáhnout ze zásuvky naši zprávu z roku 2004. Už tehdy jsme hlásili všechny podobné incidenty během ceremonií po útocích v Madridu v letech 2001 a 2003.

A tak se dostáváme k nové vyšetřovací práci…

V roce 2017, nyní v důchodu, jsem se vrátil k práci na svém výzkumu a studiích o pronikání islámu do škol a společnosti s objektivními a především měřitelnými výsledky. Objevilo se znepokojivé vyšetřování.

Povězte nám o tom.

Za prvé pokračují incidenty, které se šíří po celém území a již se netýkají pouze škol v takzvaných „citlivých“ čtvrtích. Jednou z novinek tedy ve srovnání s minulostí je, že téměř 40% z nich se týká základních a mateřských škol. A konečně, protagonisty již nejsou výhradně studenti, ale ve významném procentu také rodiče a zaměstnanci škol. Nejběžnější reakcí učitelů na nárůst těchto incidentů je preventivní autocenzura: polovina z nich (více než dvě třetiny nejmladších) uvedla, že se studentů bojí. Údaj, který se od vraždy Samuela Patyho zvýšil o 13 bodů! Do vydání mé knihy několik průzkumů veřejného mínění tento scénář dále zakrývalo. Byl odhalen skutečný generační zlom. Muslimové ve Francii ve věku od 15 do 24 let jsou do značné míry otevření pro islamistickou ideologii a pro to, co jim o tom říkají jejich rodiče.

Je možné vyvrátit mýtus, že muslimští věřící a studenti obecně „jsou v té věci ignoranti a jsou poblouzněni, a pouze z tohoto důvodu se hlásí k islámské věci se všemi výslednými důsledky chování?

Studie drasticky bourají mýtus o sociálně-ekonomického původu politicko-náboženského radikalismu, který šíří noví i staří marxisté. Nikdy nebyla odhalena žádná korelace mezi radikalizací a sociálním původem. Pouze interpretace náboženských požadavků je zdrojem fanatismu a tmářství, které tyto mladé lidi někdy vedou k určitým rozhodnutím a k násilnému jednání.

Svoboda ve Francii stejně jako na celém Západě je ohrožena, protože islám není ani nadále popisován, ani konfrontován s tím, o co jde?

Abych účinně bojoval proti islamistické ideologii, domnívám se, že je nutné uvažovat o ofenzívě v globálním měřítku a dlouhodobě. Islamisté se nestarají o hranice a vědí, že mají k dispozici spoustu času.

Autocenzura je obranná technika. Jak dlouho to může trvat? A proč to všechno jde nad rámec školního světa?

Cíl islamistů je v celé Evropě stejný: vnutit svou moc komunitě několika milionů lidí, oddělit ji a postavit ji proti zbytku populace, čímž se oslabí demokratické instituce.

Což se také děje.

Prvním cílem jsou muslimské země. Podle nedávné studie bylo za 40 let zaznamenáno 167 tisíc obětí islámských útoků (s výjimkou válek a obětí vládnoucích režimů): 91,2% jsou to muslimové! Samotné toto číslo by nám mělo ukázat cestu vpřed: podporovat a vytvářet pevné spojenectví s demokratickými silami těchto „frontových“ zemí. Kdo bojují, někdy v nejhorších podmínkách, za práva jednotlivce, za rovnost žen a mužů, za svobodu projevu a náboženskou neutralitu v islámských státech. Válka vedená proti islamismu je především ideologická a dlouhodobá. Intelektuálové a učitelé mají nepochybně mnohem strategičtější roli než policie a armáda. Pochopili to naši vládci?

Lorenza Formicola – Nuova Bussola Quotidiana