Emma Bonino, narozená v roce 1948 v Piemontu a pocházející ze středostavovského prostředí, se stala zosobněním nepřátelství vůči církvi a životu.
Bonino vystudovala v letech 1967-1972 lingvistiku a napsala diplomovou práci o rasistickém afroamerickém politikovi Malcolmu X. (1925-1965), vůdci Islámského národa. Na univerzitě se zapojila do hnutí roku 1968 a stala se feministkou. V roce 1975 byla zakladatelkou Informačního centra pro sterilizaci a potrat CISA (Centro di Informazione Sterilizzazione e Aborto) ve Florencii za legalizaci zabíjení nenarozených dětí. Právo na život nenarozených dětí bylo v té době v Itálii stále chráněno, což chtěla Bonino změnit. Od té doby iniciovala po celém světě řadu kampaní za liberalizaci potratů a rozvodů. Život a rodina pro ni byly očividně nepřátelské obrazy.
V roce 1976 vstoupila do Radikální strany.
Radikální strana, kterou založili Marco Pannella a Eugenio Scalfari, nedávno zesnulý přítel papeže Františka, je odštěpená skupina nevěřících levicově-liberálních buržoů, kteří nechtějí mít nic společného s komunistickým přerozdělováním, ale souhlasí s levicí v sociální politice. To vysvětluje, proč jsou radikálové dobře propojeni s italským zednářstvím; proč, přestože ve volbách dosahují pouze 0,2-2,8 % hlasů, mají nadprůměrný politický vliv; a proč navzdory svému malému počtu nikdy neměli finanční starosti, protože jsou z velké části financováni státem na základě tiché zvláštní dohody. V roce 2017 se Radikální strana přejmenovala na +Europa (Více Evropy) s odkazem na posílení EU.
Vlastní mateřství obětované na potratovém oltáři
V polovině 70. let se Bonino podle svých slov podílela na provádění nelegálních potratů („z občanské neposlušnosti“), aby prosadila legalizaci potratů. Bonino se provinila zabitím více než 10 000 dětí. Používala přitom hustilku na kolo, protože to byl nástroj francouzského ženského hnutí, které v roce 1974 bojovalo za potraty a bylo Boninovým vzorem. Kromě toho se tato krutá metoda používala i v Čínské lidové republice, jak řekla v roce 2018 časopisu Vanity Fair, což pravděpodobně mělo také vliv na vzor, i když to nekomentuje.
V roce 1975 byla zatčena a levice ji stylizovala do role idolu politického boje. Sama nechala své dítě potratit.
Boninino pokrytectví: (vlevo) „Záchrana lidských životů není zločin“; (vpravo) „Všichni jsme byli na potratu“.
Když měla být za své činy souzena, vyhnula se trestnímu stíhání útěkem do Francie, kde jí byl udělen politický azyl. Francie po desetiletí poskytovala ochranu také italským levicovým teroristům. Po legalizaci infanticidy v Itálii se Bonino beztrestně a triumfálně vrátila do Itálie.
V době její nepřítomnosti ji jako údajnou „oběť“ „fašistů, patriarchů a církve“ nominovala a zvolila v parlamentních volbách v roce 1976 Radikální strana, jejímž byla zaměstnancem.
Od stranického zaměstnance k profesionálnímu politikovi
Od té doby je Bonino s krátkými přestávkami poslancem italského parlamentu. Jako představitelka malé Radikální strany si mandát zajišťovala od voleb k volbám, někdy přímo, jindy prostřednictvím akrobatických volebních spojenectví.
V roce 1978 bylo v Itálii uzákoněno zabíjení nenarozených dětí, což však pro Bonina nebylo dostatečně radikální. Protože tehdejší křesťanskodemokratický prezident Giovanni Leone (1971-1978) váhal s podpisem potratového zákona, Bonino a další proti němu zahájili divokou pomlouvačnou kampaň. Byl obviněn z korupce a bylo požadováno jeho odstoupení. Leone nakonec zákon podepsal, ale přesto musel odstoupit. Bezohlednost Boniny a potratové lobby vyšla najevo až v roce 1998, kdy už byla neškodná. Bonino se Leonemu v den jeho 90. narozenin omluvila a přiznala, že tehdejší obvinění byla neoprávněná, tj. instrumentalizovaná. Bonino to nyní mohla přiznat, protože už se nemusela bát žádných následků, a tím i získala body, protože to budilo dojem umírněnosti a „prozíravosti“.
V letech 1979-1988 a 1999-2006 byla Bonino také poslancem Evropského parlamentu za Radikální stranu. Jako poslankyně Evropského parlamentu vyšla do ulic demonstrovat proti papeži Janu Pavlu II. a církvi. Její heslo znělo: „Wojtyla go home“. Současně vyzývala ženy, aby otěhotněly a mohly pak podstoupit potrat.
V roce 1986 se navzdory svému deklarovanému nepřátelství k církvi oficiálně setkala s papežem Janem Pavlem II. kvůli kampani, kterou iniciovala „proti hladu ve světě“. Zasedání se konalo za účelem propagace
V roce 1986 se navzdory svému deklarovanému nepřátelství k církvi oficiálně setkala s papežem Janem Pavlem II. kvůli kampani, kterou iniciovala „proti hladu ve světě“. Zasedání se konalo za účelem propagace.
Od 80. let 20. století Bonino zahajoval stále nové kampaně za liberalizaci drog. V letech 1989-1993 byla předsedkyní Nadnárodní radikální strany, aby rozšířila působnost na státy za železnou oponou, které byly osvobozeny od komunismu. V 90. letech propagovala kampaň za zřízení Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Vzhledem k jejím vlastním potratovým zločinům považovaly organizace na ochranu práv na život za výsměch, že právě Bonino vedla kampaň za zřízení trestního soudu.
Postup do nejvyšší ligy
V letech 1995-1999 byla na návrh středopravicové vlády Silvia Berlusconiho – překvapivě – komisařkou EU pod vedením předsedy Komise Jacquese Santera. Berlusconi, který uzavřel spojenectví s Lega Nord a postfašistickou Alleanza Nazionale, aby zabránil komunistickému převratu, který byl již považován za jistý, chtěl uklidnit rozbouřené mysli levicového a liberálního proudu v Paříži, Bonnu a především v Bruselu a Washingtonu. Ve skutečnosti to nic neuklidnilo, jak ukázala další historie, ale otevřelo to Boninin vzestup do nejvyšší politické ligy.
V roce 1998 se Bonino poprvé zúčastnila setkání Bilderbergu ve skotském Turnberry, které bylo navenek považováno za viditelný vrchol jejich globalistického přesvědčení. Ve skutečnosti byly kontakty, zejména s americkými demokraty, úzké a konsolidované. Prostřednictvím Bilderbergů napojených na nizozemskou královskou rodinu se Bonino dostávala do stále nových mocenských kruhů a v roce 2005 se stala kmotrou nejstarší dcery prince Frisa, bratra současného nizozemského krále.
Následovaly kampaně za liberalizaci umělého oplodnění a legalizaci eutanazie. V letech 2006-2008 byla Boninová italskou ministryní obchodu a Evropy v levicové vládě Romana Prodiho a v roce 2007 byla iniciátorkou typicky radikální kampaně „Žádný Taliban, žádný Vatikán“ namířené proti papeži Benediktu XVI.
V letech 2008-2013 byla Bonino místopředsedou italského Senátu.
V roce 2011 byla Bonino jedním ze signatářů takzvaného „Sorosova dopisu“ amerického finančního magnáta George Sorose, který vyzýval k oslabení členských států EU a k vytvoření jednotného státu EU.
Bonininy vazby na Sorose byly v té době již mnoho let staré. Od jeho založení v roce 1995 pravidelně přispívá do Project Syndicate, který George Soros využívá k prosazování levicově-liberální globalistické agendy po celém světě. Propojení je ještě užší: Bonino je členkou správní rady Sorosovy nadace Open Society Foundation, vlajkové lodi Sorosova impéria politického vlivu. V roce 2004 Soros udělil podobně smýšlejícímu Italovi cenu Open Society Award. V tomto kruhu je Bonino skutečně jednou z „velkých hráčů“
Není tedy divu, že Soros je také jedním z financiérů Bonininy strany +Evropa.
Viz také:Nové Františkovy techtlemechtle