Mattia Magrassi

Známá anekdota vypráví, že v létě roku 1787 se Elizabeth Willing Powelová – v té době vlivná členka společnosti, ačkoli byla stejně jako všechny ženy z ústavních prací vyloučena – na okraj práce ústavního konventu ve Filadelfii obrátila na Benjamina Franklina s dotazem, jaká forma ústavy byla zvolena: „Doktore, co tedy budeme mít? Republika, nebo monarchie?“. Franklin bleskově odpověděl: „Republiku, pokud ji dokážete udržet.

Nový test pro americké instituce

V dějinách Spojených států se vyskytlo mnoho krizových momentů, pro které se tento Franklinův citát stal příznačným. Aniž bychom se vraceli příliš daleko do minulosti – a zapomínali na krvavou občanskou válku, která probíhala mezi severními a jižními státy v letech 1861-1865 -, ale omezili se na současnou historickou situaci, krizovým okamžikem byl jistě 6. leden 2021, kdy horda hlučných příznivců Donalda Trumpa vstoupila do Kapitolu, aby protestovala proti výsledku prezidentských voleb.

Instituce v USA tento složitý přechod také překonaly, ale v těchto hodinách čelí nové zkoušce.

Pokud existuje téma, které Spojené státy natolik odlišuje od Evropy, že je při pohledu z této strany Atlantiku téměř nepochopitelné, pak je to téma vlastnictví a nošení zbraní. A jestli existuje téma, které vnitřně a na několika úrovních rozjitřuje americkou politiku, pak je to téma potratů.

Do obou témat zasáhl v rozmezí několika hodin Nejvyšší soud USA, který vydal dvě rozhodnutí, jež pozvedla úroveň debaty nad úroveň strážců.

První rozhodnutí: právo nosit zbraň

Neuplynul ani měsíc od strašlivého masakru na základní škole v texaském Uvalde a v Senátu se začal projednávat návrh zákona, který zavádí určitá omezení pro nákup zbraní. Jedná se skutečně o předběžná omezení, ale prezident Biden počítal s tím, že díky nim konečně zaznamená politické „vítězství“, které zoufale potřeboval.

Tento malý krok vpřed v oblasti kontroly zbraní však zastínilo předvčerejší rozhodnutí Nejvyššího soudu, který většinou hlasů (šest „konzervativních“ soudců hlasovalo pro, tři „pokrokoví“ soudci hlasovali proti) prohlásil za protiústavní zákon státu New York, který platil více než sto let a který povoloval nošení zbraní na veřejnosti pouze v případě, že byla k dispozici „příslušná doložka“.

Nejvyšší soud tak poprvé potvrdil, že druhý dodatek federální ústavy – respektive výklad tohoto ustanovení, který se časem ustálil nad rámec jeho striktního doslovného znění – chrání nejen právo nosit zbraň, ale také právo nosit ji na veřejných místech za účelem sebeobrany.

Podle Soudního dvora může vláda samozřejmě omezit nošení zbraní na „citlivých“ místech (např. ve školách a vládních budovách), ale pojem „citlivé“ místo nelze obecně rozšířit na všechna veřejná místa.

Liberálně smýšlející soudci vyjádřili svůj rozhodný nesouhlas. Stačí citovat úvod (progresivního) disentního stanoviska soudce Breyera, který připomíná, že v roce 2020 bylo střelnými zbraněmi zabito 45 222 Američanů. Od začátku roku 2022 došlo k 277 masakrům střelnou zbraní, což je v průměru více než jeden denně. Podle soudce Breyera by však problém zbraní měl řešit zákonodárce, nikoliv soud.

Podle prvních analýz může mít rozsudek vliv na nejméně šest dalších států, kde platí podobné zákony jako ve státě New York, který byl prohlášen za protiústavní. Především rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se řídí zcela jiným časovým harmonogramem než rozhodnutí Kongresu – pravděpodobně napsané ještě před masakrem v Uvalde – zastínilo nesmělý návrh zákona přijatý v Senátu ve stejných hodinách.

Hysterická reakce pokrokářů

Reakce institucí byly okamžité a pozoruhodné. Guvernér státu New York a starosta města New York – oba demokraté – prohlásili, že využijí všech právních prostředků (jakých?), aby se postavili proti účinkům rozhodnutí.

Za hranici rozumnosti však šli někteří progresivně smýšlející komentátoři s návrhy, které by v případě realizace podkopaly samotné základy státu New York.

Hysterická reakce pokrokářů

Reakce institucí byly okamžité a pozoruhodné. Guvernér státu New York a starosta města New York – oba demokraté – prohlásili, že využijí všech právních prostředků (jakých?), aby se postavili proti účinkům rozhodnutí.

Hranice rozumnosti však posunuli někteří progresivně smýšlející komentátoři s návrhy, které by v případě realizace podkopaly stabilitu federace.

Publicista Keith Olbermann dokonce navrhl, aby bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu považováno za „neplatné“. To znamená, že ji ignoruje. To je na hony vzdálené dobám, kdy progresivisté během prezidentské kampaně v roce 2020 „pouze“ navrhovali změnu pravidel hry, pokud jde o složení soudu, aby jej Biden v případě svého zvolení mohl doplnit o dostatečný počet soudců, kteří by zajistili progresivní většinu.

Je to ale také docela zkratkovité, když si uvědomíme, že to není poprvé, co se v americké historii objevila teorie „nullifikace“. V 19. století ji prosazovaly jižanské státy a vytvořila právní pozadí, které vedlo k občanské válce.

Hysterie pokrokových komentátorů však nestačila naplno propuknout, protože hned následující den Nejvyšší soud oznámil své rozhodnutí – jak se očekávalo, tak hlasité – o potratech.

Druhé rozhodnutí: potrat

Italská média opět prokázala všechny své nedostatky při informování o právním systému USA. Nejvyšší soud „nezrušil“ právo na potrat, ale jednoduše řekl, že je na jednotlivých státech, aby tuto záležitost regulovaly.

Soudní dvůr zkrátka uznal, že potrat představuje hluboké morální dilema. Ústava však nezakazuje občanům jednotlivých států regulovat nebo zakazovat potraty. Rozsudky Roe a Casey, v nichž se soud již dříve prohlásil za oprávněného tuto záležitost regulovat, šly nad rámec toho, co vyžaduje ústava. Nejvyšší soud se rozhodl tyto precedenty zrušit a vrátit tuto pravomoc zákonodárcům jednotlivých států.

Tedy judikaturní směrnice, kterou její kritici považují za zjevně přitaženou za vlasy – a tudíž křehkou -, protože federální ústava neříká nic o potratech ani o právu na soukromí, které by bylo jejím základem.

Důsledkem tohoto rozhodnutí je, že téma potratů bude v 50 státech Unie upraveno odlišně. Například zákon státu Mississippi, který byl casus belli, zůstane v platnosti a povoluje potraty až do patnáctého týdne, a je tedy liberálnější než italský zákon (který je povoluje v prvních devadesáti dnech těhotenství, tedy necelých třináct týdnů).

Takto vytvořené pestré legislativní panorama vysvětluje, proč jsou potraty ve Spojených státech tak polarizujícím tématem: netýkají se totiž jen práv jednotlivce, ale také mocenských vztahů mezi federálním státem a jednotlivými státy.

Zastrašování a vyhrožování

Nejvyšší soud se nenechal zastrašit institucionálním tlakem, kterému byl vystaven poté, co „malá ruka“ v minulých týdnech senzačně odhalila návrh rozhodnutí. Konzervativní soudci se nenechali zastrašit bezprecedentními protesty před svými domy, které organizovali potratoví aktivisté, ani výhrůžkami smrtí (na začátku června byl poblíž domu soudce Kavanaugha zatčen ozbrojený 26letý Kaliforňan).

Zákaz Trumpa nestačil

Reakce demokratů na „šokující“ rozhodnutí byly okamžité. Miláček krajní levice Alexandria Ocasio-Cortezová podněcovala pouliční protesty proti rozhodnutí Nejvyššího soudu a označila ho – sic et simpliciter – za „nelegitimní“. Extrémní reakce, zatím jen ve slovech, prozrazují zoufalství, které v táboře progresivistů narůstá.

Demokraté si mysleli, že všechny své problémy vyřeší tím, že Trumpa odstraní z cesty. Mysleli si, že bude stačit, když ho s volbami vyženou z Bílého domu, ve spolupráci s Big Tech ho vyženou ze sociálních médií a dají ho do soudního područí s partyzánskou vyšetřovací komisí pro „útok“ na Kapitol 6. ledna 2021.

Věřili, že to bude stačit k tomu, aby se z něj stala historická náhoda, výstřední a nevítaná závorka v politické parabole Spojených států, která je určena k zapomnění.

Skutečnost je zcela jiná. Trumpovo dědictví je živé a má podobu dvou rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, která bez slevy zasáhla do dvou citlivých oblastí americké politiky a společnosti: kontroly zbraní a potratů.

Trumpovi soudci

Trump to sliboval už v předvolební kampani v roce 2016: pokud bude zvolen a naskytne se mu příležitost, jmenuje soudci Nejvyššího soudu konzervativce, kteří se „dobře orientují“. Svůj slib dodržel a jmenoval tři soudce, kteří, byť s různými odstíny a gradacemi, odpovídají tomuto profilu: Gorsuch, Kavanaugh, Coney Barrett.

Výsledkem je, že soud má, alespoň na papíře, pevnou konzervativní většinu (6 proti 3), a pokud nedojde k nějakému překvapení, vzhledem k tomu, že se jedná o doživotní jmenování, zůstane tomu tak po mnoho let. A neomezuje se pouze na nejvyšší federální soudní moc. Trump během svého prezidentství účinně využil každé příležitosti, aby jmenoval konzervativní federální soudce, kteří zůstávají ve funkci doživotně i na nižších postech.

Politické poselství

Vystěhovali ho z Bílého domu, zakázali mu přístup na sociální sítě, až si musel vytvořit vlastní, stal se terčem soudních vyšetřování, ale Trump ze svého buen retiro na Floridě dál formoval Republikánskou stranu k obrazu svému. Bývalý prezident může obě rozhodnutí Nejvyššího soudu považovat za svá osobní politická vítězství, neboť o nich rozhodovali tři soudci, které jmenoval.

Poselství je účinné, protože je jednoduché: když volíte prezidenta, který je „skutečným“ republikánem (jako Trump), vyhráváte. To posiluje výzvu konzervativním voličům, aby v listopadových volbách v polovině volebního období volili kandidáty, kteří jsou sami „skutečnými“ republikány – tedy Trumpovými příznivci a jím podporovanými – a ne RINO („republikány jen podle jména“), tedy představiteli zbytkového, spíše potlučeného okraje jeho vnitřních odpůrců.

Frustrace demokratů

Na druhou stranu musí demokraté počítat s tím, že prezident Biden je z tisíce důvodů, od zahraniční politiky po ekonomiku, na samém dně, a to do té míry, že se ho někteří spojenci již snaží redukovat na „chromou kachnu“ (David Axelrod, vlivný Obamův poradce, prohlásil, že Biden bude na druhé funkční období příliš starý).

Podle průzkumů – které je samozřejmě třeba brát s rezervou – hrozí, že v polovině volebního období převezmou kontrolu nad Kongresem nebo alespoň Senátem republikáni, což by znamenalo konec Bidenovy administrativy.

Především se objevuje pocit bezmoci: demokraté věděli, že rozhodnutí o potratech přijde, ale přestože měli prezidenta a kontrolu nad Kongresem (i když riskantní v Senátu), nedokázali kromě křiku udělat nic konkrétního.

Z tohoto pocitu slabosti čerpají sílu nejextrémnější pokrokáři, reprezentovaní těmi, kteří chtějí přenést boj do ulic, mimo instituce a dokonce proti nim.

Čeká nás politicky bouřlivé léto a v této souvislosti znovu zaznívá varování Benjamina Franklina americkým občanům. Komu Otcové zakladatelé předali republiku, ale také složitý úkol ji udržet.

Zdroj: nicolaporro.it