20. 6. 2017
Návrat k řádu a kázni
»Osoby žijící jako „sezdané“ homosexuální páry jsou vyloučeny z přijímání eucharistie i možnosti církevního pohřbu, pokud předem neprojeví nezbytnou kajícnost.«
Oznámil to ve svém pastýřském listě Mons. Thomas Paprocki, biskup ze Springfieldu ve státě Illinois, USA. Tento pastýř je rozhodným zastáncem života a rodiny a vytrvale hájí pravou katolickou nauku a mravnost. 12. června vydal svůj pastýřský list o „sňatcích“ gayů a souvisejících pastoračních otázkách.
Dokument je adresován kněžím a diecéznímu personálu a objevil se také v médiích.
»Církev má nejen autoritu, ale také vážnou povinnost trvat na zachovávání autentické nauky o manželství a zachovávat a prosazovat posvátnou hodnotu manželského svazku«, píše Mons. Paprocki. Připomněl svým svěřencům, že »se jedná o jasnou nauku církve platnou od jejího založení jakožto díla našeho Pána Ježíše Krista«.
Biskup ze Springfieldu poukázal na svou odpovědnost za Boží lid, který mu byl svěřen, aby o něho pečoval s láskou a nekompromisní Pravdou. Upřesnil, že diecézní linie týkající homosexuálních „manželství“ se musí řídit přísnými směrnicemi kanonického práva, které bylo předmětem jeho zvláštního studia a doktorátu na univerzitě Gregoriana v Římě a na DePaul Univerzitě, kde získal několik titulů z oblasti teologie, která nepřipouští žádné námitky: Vzhledem k tomu, že povaha tzv. homosexuálních „manželství“ je objektivně amorální sama o sobě, ten, kdo se nachází v takovém stavu, nemůže v tomto stavu přistupovat k svatému přijímání a nemůže být k němu připuštěn. Kán. 916 KCP totiž stanoví, že (tyto osoby) jsou ve stavu těžkého hříchu a nemohou přijímat Eucharistii bez předchozího svátostného rozhřešení. Takové osoby nemohou být kmotry ani při křtu ani při biřmování, nemohou přisluhovat při mši svaté ani vykonávat obdobné služby. Žádná diecézní struktura nesmí organizovat uzavírání takových svazků pod hrozbou příslušných spravedlivých trestů.
Mons Paprocki vyzývá kněze, aby se setkávali soukromě s osobami, které žijí v takovém stavu a vyzývali je k obrácení: svaté přijímání mohou přijímat teprve po obnovení jednoty s církví skrze svátost smíření.
* * *
Povolání jako ukazatel víry
Rozkvět kněžských povolání, jaký se projevoval v seminářích pro roce 1978, je bohužel ten tam. Před pěti lety nastoupila tendence poklesu povolání, kterou se církvi dosud nepodařilo zastavit. Svědčí o tom Výroční církevní ročenka na svých 500 stránkách.
Za papeže Jana Pavla II. se počet seminaristů z 63 882 v jeho prvním roce do konce pontifikátu téměř zdvojnásobil na 114 439, a do konce pontifikátu Benedikta XVI. vzrostl ještě na 120 021 povolání. V dalším pontifikátu ze 118 251 v roce 2013 klesl tento počet na 116 843 v roce 2015. Nedostatek kněží se projevuje především v Německu a Švýcarsku. Hojnější jsou povolání v Africe a v USA v oblastech, které si zachovávají věrnost Tradici a katolické nauce.
Příkladem je diecéze Madison ve státě Wisconsin, která byla baštou progresismu až do roku 2003, kdy měla pouhých 6 seminaristů. S příchodem biskupa Roberto Morlina se situace změnila a v roce 2015 jich bylo 36. Stalo se tak díky pozorné péči nového pastýře a návratem, zrušením disidentních skupin vzdálených od světla pravdy. Pastýřské listy se věnovaly šíření katolické nauky o manželství a rodině, homilie se zaměřily na svatost života, svatostánky se vrátily do centra chrámů a rozhojnila se důstojná bohoslužba slavená na mnoha místech v tradičním ritu.
Podobná situace zavládla v diecézi Lincoln ve státě Nebraska, kde kněžská a řeholní povolání dosáhla mnohem vyššího počtu než v jiných diecézích. Biskup z Lincolnu James D. Conley v Catholic World Report bez váhání připisuje tento fenomén věrnosti Tradici a nauce církve.
Corrispondenza Romana