Destruktivní vliv modernistických bergogliovských reforem

                       29. 6. 2017

Na otázku, zda existuje komise, která má reinterpretovat encykliku Humane vitae, odpověděl Bergoglio, že to není komise, ale „pracovní skupina“. Na utajení pravdy se používají nejen lingvistické triky, ale také hra se slovy, což dokazuje, jak v současném pontifikátu rozkvétá kult protiřečení. Mons. Gilfredo Marengo, koordinátor této „pracovní skupiny“ tvrdí, že je třeba ukončit polemickou hru „pilulka ano – pilulka ne“ stejně jako dnešní „přijímání rozvedencům ano – přijímání rozvedencům ne“.

Tato úvod je nezbytný k prezentaci nového důvěrného dokumentu, který rovněž vznikl v „pracovní skupině“. Je to »working paper« Kongregace pro klérus o koncelebraci v kněžských konviktech v Římě, který koluje skrytě mezi římskými semináři. Bergoglio hodlá nařídit eucharistickou koncelebraci v římských seminářích a konviktech s odůvodněním, že společné koncelebraci je třeba dávat vždy přednost před individuálním celebrováním.

Podle tohoto dokumentu Řím je nejen sídlem Petrovy katedry a srdcem křesťanství, ale také místem, kam přicházejí kněží a seminaristé z celého světa, aby získali úctu k církevním obřadům a tradici, která se kdysi nazývala „římský duch“.

Pobyt v Římě, který pomáhal rozvíjet lásku k tradici církve, nabízí se nyní jako příležitost k naukové a liturgické „převýchově“ těch, kteří pak mají „reformovat“ církev podle směrnic papeže Bergoglia. Život v římských kolejích nabízí příležitost prožívat současně období intenzivní a trvalé integrální formace.

Jedná se o trvalou výzvu k překonání individualismu a k prožívání různosti jakožto daru k hledání jednoty kněžstva, která je znamením Boží přítomnosti v životě komunity. Kněžství, které nezachovává jednotu, vyhání Boha ze svého svědectví. Nesvědčí o Boží přítomnosti. Posílá ho pryč. Proto shromážděni ve jménu Páně, a to zvláště když slavíte Eucharistii, ukazujte také svátostně, že je láskou vašeho srdce.

Ve světle této nauky papír Kongregace pro klérus zdůrazňuje, že je třeba dávat přednost koncelebrované mši před celebrováním individuálním.

Proto živě vyzýváme představené, aby ve velkých kněžských komunitách dodávali odvahy ke koncelebraci i vícekrát denně. (…)

Tím se údajně stabilizují pouta bratrství a společenství mezi kněžími různých diecézí a národností, která v eucharistické koncelebraci nacházejí svátostné vyjádření.

Autorům tohoto dokumentu zřejmě vůbec nevadí, že tím porušují kánon 902 KCP, podle kterého je každému knězi ponechána svoboda individuálně celebrovat. Kromě této právní úvahy jsou zde k individuální celebraci také vážné důvody teologické a spirituální povahy.

5. března 2012 při prezentaci knihy mons. G. DervilleLa concelebrazione eucaristica. Dal simbolo alla realtà. (Wilson & Lafleur, Montréal 2012), zdůraznil kardinál Antonio Cañizarez, tehdejší prefekt Kongregace pro posvátný kult, nutnost „moderovat“ koncelebraci a použil k tomu slova papeže Benedikta XVI.: »….doporučuji kněžím, aby slavili denně mši svatou, i bez účasti věřících. Toto doporučení je v souladu s objektivní nekonečnou hodnotou každé jednotlivě slavené mše svaté. K tomu přistupuje motiv osobní duchovní účinnosti, protože jestliže je mše svatá prožívána s pozorností a vírou, formuje celebranta v hlubokém smyslu slova (Exhortace Sacramentum caritatis 80).

Katolická nauka vidí totiž ve mši svaté nekrvavou obnovu oběti Kříže. Rošiřování počtu celebrovaných mší slouží k Boží slávě a nesmírnému dobru duší. Jestliže každá jednotlivá mše svatá má nekonečnou hodnotu – píše Pater Joseph de Sainte Marie – dispozice lidí pro přijetí jejích plodů jsou stále nedokonalé a v tom smyslu omezené. Odtud plyne význam počtu slaveníých mší pro rozmnožení plodů spásy. Tato prostá, ale dostačující teologická úvaha rozmnožení počtu mší svatých je navíc podpořena liturgickou praxí církve a postojem učitelského úřadu. Dějiny nás poučují, že podporou této praxe a oficiálními výzvami se vždy podporoval počet mší. (L’Eucharistie, salut du monde, Dominique Martin Morin, Parigi 1982, pp. 457-458).

Pro neomodernisty je však mše redukována na shromáždění, které je tím významnější, čím větší je počet kněží a věřících, kteří se účastní. Koncelebrace je chápána jako nástroj, jak potlačit u kněží povědomí jejich podstaty a jejich poslání, kterým je výlučně slavení eucharistické oběti a spása duší.

Snižování počtu mší a ztráta správného pojetí mše svaté je jedna z hlavních příčin náboženské krize naší doby. Nyní má podle vůle papeže Bergoglia Kongregace pro klérus splácet daň tohoto odzbrojování katolické víry.

Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana