František Pio, neapolské dítě, jen čtyři a půl roku staré. I on trpěl otřesným zlem, a také je protagonistou nevysvětlitelného milostného příběhu s nebem, stejně jako mnoho dětí, o nichž se dovídáme: jakási armáda malých „andělů“, sestupujících na zemi s jediným cílem: probudit v mužích oheň svatosti a všechny přivést do nebeského Království.

Ve světě, který zahazuje vše, co není efektivní, který nenávidí všechny formy utrpení a vidí smrt jako počátek nicoty, nás nutí přemýšlet o tom, že Bůh si vybírá děti, stále menší a často vážně nemocné, aby projevil svou přítomnost ve světě a sděloval veškerou svou Lásku, která je věčnou spásou pro každého člověka.

A tak potkáváme Františka Pio, neapolské dítě, čtyři a půlleté. Ion trpěl otřesným zlem a také je protagonistou nevysvětlitelného milostného příběhu s nebem, stejně jako mnoho dětí, o nichž se dovídáme(zde)… Jakousi armádu malých „andělů“, sestupujících na zemi s jediným záměrem: mluvit s lidmi o Lásce Boží, probudit v nich oheň svatosti a všechny je zatáhnout do Království nebeského (zde).

Chcete-li poznat tento neuvěřitelný příběh, musíme začít od konce, to znamená od chvíle, kdy matka Karmela vezme svého mrtvého syna do náruče se slovy: Objalajsem ho a v tu chvíli jsem cítila velmi silné horko, jako oheň hořící v mé hrudi. Najednou jsem zčervenala, až si toho doktor všiml a zeptal se mě, jestli jsem v pořádku. Ale opravdu jsem byla v pořádku: nemohu vysvětlit, co se stalo, jen vím, že od té chvíle jsem si byla jistá, že můj syn nezemřel, že je živý v nebi a ve mně.“.

Nyní, abychom porozuměli oceánu milostí spojených s tímto skromným, skrytým dítětem na světě, vraťme se k jeho základům.

František Pio se narodil 6. července 2013 ve Villaricce (Neapol). Situace je zvláštní, protože lékaři již dříve řekli mamince Karmele, že již nemůže mít děti kvůli dvěma po sobě jdoucím nádorům na děloze a dvěma potraceným dětem. Přesto, po velmi obtížném těhotenství, malý František spatřil světlo světa.

„Od raného věku měl František schopnost milovat, že všichni nad tím žasli,“ říká matka Karmela. „My v Neapoli jsme se shodli, že navzdory tomu, že je to dítě dvou, tříleté, František opravdu uměl číst v srdcích. Především – vzpomíná jeho maminka – nemohl vystát, když viděl někoho smutného, to se okamžitě stal kašpárkem, aby ho znovu rozesmál. A tak to bylo vždycky.“

Ve věku čtyř let začíná pociťovat bolest v nožičce. Doktor vinil vrostlý nehet, ale když se nehtík zahojil, bolest zůstává, a dokonce se drasticky zhoršuje tak, že František za krátkou dobu začne nožku tahat za sebou a lézt po čtyřech. Rodiče se pak s obavami radí s množstvím odborníků, dokud po četných překážkách a dlouhém putování nepřijde odpověď, a to ta nejhorší: patnácti centimetrový nádor, který utiskuje páteř dítěte. Lékaři mají okamžitě jasno: věda nevidí žádnou možnost a naději na uzdravení.

Ale právě v tom nejbeznadějnějším utrpení náhle propukne milost. Milost, která má tvář nejmilovanější Matky na světě a sílu tisíce proudů živé vody uprostřed pouště.

Ano, na konci velmi obtížné 9 hodin trvající operace, při které lékaři nemocnice Santobono v Neapoli odstraní nádor, se František probudí a okamžitě hledá růženec, který jeho matka nosí na ruce. Pak rázně zašeptá: „To je moje!“.

„Neměla jsem slov,“ vysvětluje Karmela, „i proto, že jsem se nikdy předtím nemodlila se svým synem, natož s růžencem. Držela jsem ho v rukou spíše náhodou: sestřička mi ho dala před operací.“ Přesto se za chvíli dítě znovu otočí k matce: „Mami, prosím, udělejme mnoho Zdrávas Maria!“, Karmela rozumí svému synovi, jen když ho vidí mávat růžencem s rukou nahoře.

Co se to s tím chlapcem děje? Nikdo to ještě nechápe. Je jisté, že od té chvíle František nikdy neopustí svůj růženec, ani fyzicky, ani duchovně, až do konce.

František stále častěji začíná mluvit o své druhé mamince. jako by ji znal odjakživa. Teprve později rodiče spojí mnoho částí jeho příběhu a také objeví úžasné skutečnosti. Jako ona fotografie Františkova křtu, kterou nikdy předtím neviděl a „vyklube se“ až v den jeho operace. Na této fotografii na Františkově hlavě křestní voda vykreslila siluetu růžence.

„Někdy jsem ho viděla, jak se ve spánku blaženě usmívá s rozjasněnou tváří – říká Karmela – když se probudil, řekl mi, že byl u své druhé maminky: „Vždycky za mnou přijde, hladí mě po tváři a říká mi, že budu v pořádku. František vyprávěl, že ho odnesla na nádhernou louku mezi mnoho dalších v bílém oblečených dětí.

Jednoho dne, po kardiologickém vyšetření v nemocnici Gaslini v Janově, kam byl převezen na léčení, Karmela se zdraví se svým malým synkem, který byl velmi hodný, a zcela přirozeně jí odpoví: „Samozřejmě, mami, na lehátku se mnou a s tebou byla i Panna Maria, hladila mě a řekla: Františku, neboj se, budeš v pořádku!“ Lékaři a sestry zůstali beze slova, hluboce dojati.

Ale Panna Maria pro sebe nic nechce, ona je jedno se svým synem Ježíšem a udělá pro Něj všechno. Vlastně… „Jednoho dne,“ vysvětluje Karmela, „musel František podstoupit scintigrafii. Když čekal dvě hodiny, měl zavřené oči, dokud jsem ho nezavolala. Okamžitě otevřel oči a řekl: „Mami! Víš, že přišel Ježíšek? Byl tak malý jako já, hladil mě a řekl mi, že budu v pořádku.“ Jsou to stejná slova jako od Panny Marie: Ježíš a Maria nechtěli zatajovat Františkovi jeho utrpení, i přes to že byl tak malý, ale našli způsob, že dítě je snáší a naplní láskou, kterou je těžké si představit.

Ve skutečnosti, když posloucháme Františka Pio, zdá se, že právě utrpení je neoddělitelná součást života, je jeho privilegovaným okamžikem, kdy se mu Bůh zjevuje jako dítě a dává mu s plnou náruč spásné síly své Lásky.“ V poslední době jsem ho často viděla, jak pozvedá oči k nebi a šeptá: „Ježíši, kde jsi? Ježíši, pomoz mi!“. V té době jsem pochopila, že utrpení je velké, a dokonce i lékaři mi řekli, že si nedokážou vysvětlit, jak tak malé dítě může snášet tak silnou bolest, že někdo jiný by se bouřil. Tak jsem se ho zeptala: „Františku, co tě bolí?“ „Nic, maminko! Teď je po všem! Neboj se.“ Opakoval mi to, a pak jsem ho viděla, jak se náhle uklidnil a jeho tvář se rozjasnila. Nikdy si nestěžoval na to, co se s ním děje. František byl opravdu silný, naučil nás, že v životě musíte být silní, děkovat Bohu za všechno a vždy se usmívat.“.

Nekonečná Boží moudrost to zařídila tak, že to bylo samo dítě, které připravilo svou matku a s ní celou rodinu na jeho odchod do nebe, v naprosté odevzdanosti do nebeské vůle.

„V pátek ráno – pokračuje Karmela – František usnul a už se neprobudil. Ale na tu chvíli mě připravil. Ve čtvrtek večer, než jsem ulehla, vzal můj obličej do svých rukou, přitiskl tvář na tvář a řekl: „Maminko, můj dech je tvůj dech, tvůj dech je můj dech: Mám tě rád! Jsme jako svoji, ne?“

Jak bychom mohli nepoznávat Boží hlas v tomto malém chlapci? Slova jeho matky jsou toho dalším důkazem: „František je naživu, cítím, jak jeho srdce bije v mém srdci. Pořád ve mně šeptá: „Mami, jsem tady, mami, miluji tě!“. Kdyby ve mně nežil, bolest by mě zničila, ale je zde, je naživu a já každý den chci, aby Bůh proměnil mou bolest v radost, stejně jako to udělal s mým synem. A Bůh to působí: trpím, protože František tu není se mnou, ale nejsem zoufalá a můj život je plný hluboké radosti. To je pro mě důkazem, že můj syn žije v nebi a také ve mně.“

František Pio se narodil pro nebe 27. února 2018. V Janově pět let nesněžilo, ale ten den bylo město celé pod bílou pokrývku. Existuje tradice, která říká, že když zemře světec, padá hodně deště, ale tentokrát nebe přeměnilo vodu na bílý sníh, jen aby každému z nás opakovalo Františkova oblíbená slova: „Neplač, směj se!“.

Narození dítěte pro nebe bylo začátkem nového života: od toho dne začal apoštolát, který přivedl k Bohu mnoho duší a mnoho dalších přivede. Lidi z celého světa, kteří jsou hluboce dojati jeho příběhem. Postihuje to zejména mnoho lidí, kteří již nevěřili v Lásku Boží, a poté, co se „setkali“ s Františkem Pio, vracejí se ke svátostem a uzdravují se z fyzického i duchovního zla. Počínaje tetou Františka Pio, která podle lékařů nemohla mít děti, ale poté, co ve snu spatřila svého synovce, který ji pozval na slavnost, věděla, že je ve sladkém očekávání, a dnes je matkou.

(Chcete-li se dozvědět více, svědectví o přijaté milosti – Facebook: František Pio – apoštol Marie a růžence)