Ve farním kostele sv. Michaela v Brixenu měl být „modernizován“ oltářní prostor. Chrám je postaven v barokizovaném gotickém slohu.

Obnova chrámu probíhá od května 2014. Na presbytář a oltářní prostor však nesmí sáhnout. K jeho přestavbě byla uspořádána soutěž, které se účastnilo devět umělců z Jižního Tyrolska. Vítězem se stal sochař Lois Anvidalfarei.

Když byl projekt předložen biskupovi, vstaly mu vlasy na hlavě hrůzou a neprodleně vyslovil své veto. Od té doby má dobrovolný církevní aparát nesmírné problémy s biskupskou nebo papežskou autoritou. Farní rada se cítí, jakoby ji někdo udeřil po hlavě. Biskupovo odmítnutí nebyla pro ně pražádná „radostná zvěst“.

Biskup Muser usiluje o smířlivou řeč, ale trvá na svém rozhodnutí. Projekt byl pohřben a pohřben zůstane. Kamenem úrazu byl moderní „nepořádek“ oltářního prostoru, který zcela pomíjí podstatné liturgické principy. Především pojetí oltáře pokládá biskup za nepřijatelné.

Podle projektanta a farní rady neměl mít oltář (Volksaltar) v presbytáři centrální postavení, ale měl být posunut stranou, aby umožnil zdůraznění ambonu. Ambon a oltář jsou podle projektu rovnocenné prvky presbytáře. Protestantizovaný Novus Ordo chtěl položit důraz na slovo a projevuje přitom nedostatečné chápání ústředního momentu mše svaté, jejího obětního charakteru.

Záměry přestavby potvrzují naprostý nedostatek liturgických znalostí a pochopení, který se projevuje i v polovičatosti vedoucích katolických laiků. Střední a mladá generace převážně postrádá náležité náboženské vzdělání.

                                                                        Vítězný návrh přestavby

Katholisches.info