V Paraguayi v Asuncion za přítomnosti civilní politické reprezentace projevil František nejen přednosti, ale také vážná omezení své příliš uvolněné slovní bezprostřednosti:

»Ještě než skončím, jsou zde věci, o kterých bych se chtěl zmínit. A protože jsou zde přítomní politici a je zde také prezident republiky, řeknu to „bratrsky“.

Kdosi mi řekl: „Je tu jeden, kterého unesla armáda, udělej něco…!“ Já neříkám, zda je to pravda nebo ne, zda je to správné nebo nesprávné, ale je to jedna z metod, jakou používaly diktatury minulé éry, byly metody na odstraňování lidi, buď exilem, nebo vězením, nebo v případě vyhlazovacích táborů, jako u nacisté nebo stalinistů, kteří je odstraňovali smrtí. Aby zde byla pravá kultura lidu, kultura politická a kultura obecného blaha, jsou nezbytné co nejdříve jasné a průzračné soudy. Nemůže tu posloužit žádný jiný typ lsti. Jasná a průzračná spravedlnost. To pomůže nám všem. Já nevím, jestli to zde existuje nebo ne, říkám to se vším respektem. Řekli mi to, když jsem vcházel, řekli mi to zde .. A když jsem se ptal… neslyšel jsem dobře to jméno…«

To jméno slyšel František velmi dobře, byl to onen Edelio Morínigo, policejní důstojník unesený více než před rokem nikoliv řádnou paraguayskou armádou, nýbrž tzv. ejército del pueblo paraguayo – marxistickou teroristickou skupinou, která v zemi působí od roku 2008.

A přesto, přes vyhlašovanou zveličovanou neinformovanost o tomto případu, František se nebál použít několika zmatených údajů, které si předtím špatně sesumíroval, aby „bratrsky“ obvinil paraguayského prezidenta ze zločinu srovnávaného s tím nejhorším od nacistů a stalinistů.

Všechna čest paraguayskému prezidentovi Horacio Cartesovi za jeho kultivovanost, s jakou nechal propadnout do prázdna nehoráznou veřejnou urážku.

                                                                                                                 KI