Africký kardinál obviňuje Evropu

»Skutečná krize, která prochází naším světem, není v podstatně ani ekonomická ani politická, nýbrž je to krize Boha a současně krize antropologická,« píše kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro posvátné obřady a svátostnou kázeň, v posledním čísle revue Vita e pensiero. »Jistě, dnes se mluví jen o krizi ekonomické: pro rozvoj Evropy po její původní orientaci spíše etické a náboženské – stal se ekonomický zájem rozhodující, takřka exkluzivní.«

»Západní kultura se progresivně organizuje, jakoby Boha nebylo, mnozí dnes rozhodli, že se bez Boha obejdou. Jak tvrdí Nietzsche, pro mnoho lidí na Západě je Bůh mrtev. A jsme to my, kdo ho zabili, my jsme jeho vrahové a naše kostely jsou krypty a hroby Boha. Velký počet věřících je už nenavštěvuje, nechodí do kostela, aby náhodou neucítili jeho hnilobu; ale když si člověk počíná takto, neví už, kým je a kam kráčí; je to určitý druh návratu k pohanství a modlářství: věda, technologie, peníze, moc, úspěch, svoboda a extrémy, rozkoše bez hranic, to jsou dnes naši bozi«.

Je tedy nezbytné změnit perspektivu, vysvětluje guinejský kardinál: »Musíme se rozpomenout, že je to Bůh, v němž žijeme, hýbáme a jsme (Sk 17,28). V něm všechno trvá. On je počátek, sídlo veškeré plnosti, říká sv. Pavel; mimo něho nic neobstojí. Každá věc v něm nachází své bytí a vlastní pravdu, skutečně, buď je Bůh, nebo nic. Jistě existují obrovské problémy, situace často bolestné, lidský život je svízelný a děsí nás; nicméně musíme přiznat, že Bůh dává smysl každé věci. Naše starosti, naše problémy, naše utrpení existují a zaměstnávají nás, ale víme, že v Něm všechno nachází řešení, víme, že buď je Bůh, nebo nic. A vnímáme ho jako evidenci, která do nás vstupuje nikoliv zvenčí, nýbrž z nitra duše, protože láska se nevkládá násilím, nýbrž tím, že vede srdce vnitřním světlem«.

Matteo Matzuzzi pro IL FOGLIO