Umučení svaté Agáty

Akta o mučednících líčí příběh týrání sv. Agáty, která tato sicilská dívenka vytrpěla za císaře Decia (249-251).

Tento Decius byl nejen posedlý pronásledováním, ale současně usiloval zastavit úpadek tradičních kultur ve prospěch kultů východních, ke kterým patřilo i křesťanství a které se v Římě rozšířily. Proto všichni římští občané byli povinni odebrat se do pohanských chrámů a přinášet tam oběti bohům a obdrželi tam doklad, že vzdali poctu bohům. Mezi křesťany byli takoví, kteří oběť přinesli a vyloučili se tak ze společenství křesťanů, ale také takoví, kteří podplatili úředníky, a získali doklad bez přinesení oběti.

Mnoho bylo těch, kteří oběť odmítli, byli pak uvězněni, mučeni a v nejenom případě se stali mučedníky. Výrazným příkladem tohoto postupu byla svatá panna Agáta.

Byla to mladá dívka z řad křesťanské aristokracie v Katánii, kterou uvěznil prokonzul Kvincián, protože odmítla podřídit se zákonu, a musela podstoupil krutá mučení.

Nejdříve ji prokonzul svěřil na 30 dní jedné matroně jménem Afrodisia, která měla za úkol lichotkami a sváděním lákat ji duchem tohoto světa a přivést ji k opuštění víry. Ale nadarmo.

Té Agáta řekla: »Moje mysl je pevně zakotvena v Kristu. Vaše slova jsou jako vítr, vaše sliby slib deště, vaše hrozby řeky, které však nikdy neproniknou základy mého domu, postaveného na věčné skále«.

Když začal opravdový proces podle obvyklé procedury římského zákoníku, Agáta rozhodně potvrdila svou víru navzdory hrozbám Kvinciána slovy, která jsou zapsána v aktech mučedníků a svědčí o pevné morálce a hluboké víře mladé křesťanky.

Kvincián řekl: »K čemu tento příval slov? Buďto obětuješ Bohům, nebo zahyneš v mukách«.

Agáta odpověděla: »Jestli mě vydáš šelmám, ty když uslyší jméno Krista, jsou docela krotké. Jestli mě odsoudíš do plamenů, nebeští andělé mi připraví ochrannou rosu, jestli mě dáš bít a zranit, je ve mně Duch Svatý, který mu dá sílu pohrdat vším mučením«…

Když byly marné všechny lichotky i hrozby, Kvincián poručil zahájit mučení na skřipci a týrat ji a nařídil, aby jí uřezali ňadra. Toto mučení, které se vyskytuje zřídka v celém svazku Aktů mučedníků, váže se výlučně ke jménu Agáty, takže je to její ikonografický znak.

Kvincián poručil, aby byla týrána na ňadrech a aby jí byla postupně zcela uřezána.

Svatá Agáta řekla: »Bezbožný, krutý a nelidský tyrane, nestydíš se uřezat ženě to, z čeho jsi sám pil od své matky? Ale já mám ještě jiná ňadra uvnitř své duše, ze kterých sytím všechny moje city a od dětství jsem je zasvětila Kristu Pánu«…

Akta dále líčí, že po tomto strašném trýznění byla Agáta odnesena do vězení, kde se jí zjevil v. Petr a uzdravil všechny její rány.

Agáta řekla: »Mám za spasitele Pána Ježíše Krista, který pouhým hlasem a slovem všechno obnoví. Ten, když bude chtít, může mě uzdravit«.

A stařec s úsměvem řekl: »Právě proto mě poslal k tobě. Já jsem jeho apoštol a v jeho jménu máš být opět zdráva«. Pak ji zmizel s očí.

Když ji Kvincián spatřil, řekl: »Kdo tě uzdravil?« Agáta odpověděla: »Kristus, Boží Syn«.

Kvincián: »Ještě se odvažuješ jmenovat Krista?«

Agáta odpověděla: »Vyznávám Krista rty, srdcem a nepřestanu ho vzývat«.

»Uvidíme, jestli tě Kristus uzdraví!«

A nařídil rozsypat ostré střepy a žhavé uhlí a položit na ně Agátu. Byla odsouzena k smrti a měla být položena nahým tělem na rozsypané střepy a rozpálené uhlí. Tradice líčí, že když byl prováděn tento rozsudek, strhlo se v Katánii zemětřesení a všichni římští vojáci se dali na útek. Kvincinián zemřel stržen vodami řeky Simeto.

Když Agáta vstoupila znovu do vězení, rozpřáhla své ruce a řekla:»Pane, který jsi mne stvořil a chránil od mého dětství, a v mém mládi jdi mi dal jednat zmužile, vzdálil jsi ode mne lásku tohoto světa a uchránil mě od znesvěcení, tys mi dal zvítězit nad katovým mučením, nad železem ohněm a řetězy, dal jsi mi ctnost trpělivosti, prosím tě nyní, přijmi mého ducha, púrotože je již čas, abych opustila tento svět a na tvůj příkaz dosáhla tvého milosrdenství«. Po těchto slovech v přítomnosti mnoha lidí zvolala silným hlasem a odevzdala svou duši Pánu…

Svatá Agáta je jednou ze sedmi mučednic, které církev svatá denně jmenuje v kánonu mše svaté po proměňování.

Zbarvené části textu jsou vybrány z Akt mučedníků