Apoštol Nejdražší Krve Páně
Sv. Kašpar Bufalo
Narodil se v Římě 6. ledna 1786 jako syn Antonína a Anunciáty Quartieronových. Od útlého dětství se vyznačoval sklonem k modlitbě a pokání, což jsou nepochybná znamení povolání k řeholnímu životu. Chtěl již jako chlapec opustit domov a odejít hlásat Krista pohanům. Snil dokonce o mučednické smrti.
Když skončil studium na Římské koleji, která po potlačení jezuitského řádu byla určena pro světský klérus, oblékl v r. 1798 talár a věnoval se organizaci duchovních a i materiálních služeb pro potřebné. Založil Dílo svaté Galy a stal se jeho ředitelem. 31. července přijal kněžské svěcení, věnoval se apoštolátu mezi lidovými masami a hlásal evangelium nejnižším vrstvám řemeslníků, povozníků a rolníků na římském venkově.
Církev tehdy prožívala těžké doby. V noci z 5. na 6. července 1809 byl uvězněn a deportován papež Pius VII. 13. června 1810 odmítl Kašpar přísahu věrnosti Napoleonovi a byl odsouzen k vyhnanství a pak do vězení, kde strávil čtyři roky. Když se vrátil do Říma v prvních měsících 1814 po Napoleonově pádu, dal všechny své síly do služeb papeži. Pius VII. mu nařídil, aby se věnoval lidovým misiím na obnovu náboženského a mravního života v Itálii. Kašpar opustil Řím, rodinu a všechny ostatní zájmy a věnoval se výlučně svěřenému poslání s neúnavnou horlivostí až do konce svého života.
Jako účinný prostředek pro obrácení hříšníků a v boji proti duchu bezbožnosti zvolil úctu k Nejdražší Krvi Pána Ježíše a stal je jejím zaníceným apoštolem. Naplnilo se tak proroctví, které obdržela zbožná řeholnice Anežka od Vtěleného Slova v roce 1810 a které svěřila svému duchovnímu vůdci Františku Albertinimu, který byl Kašparovým druhem ve vězení. Podle tohoto proroctví smutné doby Církev zplodí horlivého kněze, který vyburcuje lid z lhostejnosti a vlažnosti úctou k Nejdražší Krvi, jejíž se stane „hlásnou troubou“. Nemenší byla jeho úcta k nejsvětější Panně Marii. Hájil nadšeně její neposkvrněné početí. Zvolil si ji jako průvodkyni při všech svých misiích, kterým velela jako „Madona Kalichu“. S jejím obrazem způsobil mnoho zázraků. Aby snáze dosáhl svého vznešeného záměru, založil Kašpar 15. srpna 1815 Kongregaci misionářů Nejdražší Krve, do které vstoupili lidé velké svatosti, jako ct. Giovanni Merlini, Giovanni Mastai Ferretti, budoucí papež Pius IX., Biagio Valentini, Vincenzo Tani a další, kteří zemřeli v pověsti svatosti.
V roku 1834 zavdal podnět ke vzniku Institutu sester, které se klaní Nejdražší Krvi. Pomáhala mu blahoslavená Maria De Mattias, kterou on sám povolal pro toto poslání. Tyto dvě řeholní rodiny našly plodnou půdu ve Zbožné jednotě Nejdražší Krve, dnes Unio Sanguinis Christi, kterou založil spolu s Františkem Albertinim již v roce 1808 k prospěchu všech věřících a která se rozšířila v Itálii i jiných zemích.
Kašparův apoštolát poznamenaly neobyčejné těžkosti a utrpení, ale Bůh je provázel také častými nadpřirozenými znameními. Kudy Kašpar prošel, rozkvétala víra a křesťanská zbožnost, ustávala nenávist a špatné mravy a docházelo k úžasným obrácením. Svatý Vincenc Strambi, který ho doprovázel při některých misiích, ho nazýval „duchovním zemětřesením“. Masy věřících ho zase nazývaly „andělem pokoje“. Podstupoval s mimořádnou odvahou boj, který mu vyhlásili svobodní zednáři a podobné tajné spolky. I přes jejich hrozby a pokusy o atentát neustával bouřit proti tajným organizacím, které byly dílnou bezbožeckého laicismu. Obrátil celé zednářské lóže a ustavičně mobilizoval lid proti satanské propagandě. Byl proto také nazván „kladivem na sektáře“. Ale ještě jiná věc sužovala papežský stát: banditismus. Vznikl nejdříve jako reakce na francouzskou okupaci a pak se zvrhl na organizovaný zločin. Hordy lupičů se ukrývaly v horách a prováděly loupeže, násilí a pomstu. Pius VII. a jeho nástupci Pius VIII. a Lev XII. se pokoušeli vyhladit tuto ránu, ale bez úspěchu. Lev XII. tedy na radu kardinála Bilisaria Cristaldiho svěřil riskantní podnik Kašparovi, který, vyzbrojen jen křížem a evangelijním milosrdenstvím, dokázal překonat toto zlo v okolí Říma a zajistit pokoj a bezpečí mezi lidmi. Zemřel v Římě 28. prosince 1837 v jednom pokoji v paláci Orsiniů nad Teatro di Marcello. Sv. Vincenc Palotti viděl, jak jeho duše stoupá k nebi ve formě zářící hvězdy a Kristus jí přichází vstříc.
Pověst o jeho svatosti se rychle rozšířila i mimo Itálii, zvláště ve Francii, jednak díky zázračnému uzdravení Františky De Maistre, dcery gubernátora v Nice a neteře Josefa De Maistre, jednak působením Gastona de Segure, který o něm hodně mluvil i psal, a Petra Giuliana Eymarda, zakladatele Kněží a Služebnic Nejsvětější Svátosti, který vyzýval naléhavě, aby byl Kašpar uctíván jako apoštol pobožnosti k Nejdražší Krvi Ježíšově. Pius X. ho blahořečil a Pius XII. ho prohlásil za svatého. Jeho tělo odpočívá v kostele Santa Maria di Trivio. Jan XXIII. o něm prohlásil na závěr římského synodu 31.ledna 1960, že je „zářivou slávou římského kléru a skutečný a pravý apoštol Nejdražší Krve Ježíšovy ve světě“.
Svátek Nejdražší Krve Ježíše Krista, který měl až do reformy liturgického kalendáře hodnost slavnosti první třídy, zrušil papež Pavel VI. s tím, že ho vloučil do slavnosti Božího Těla. Vyvolalo to velké rozčarování u ctitelů Nejdražší Krve a především u řeholních společností a četných institutů, které se této úctě zasvětily. Papež Pavel VI. je přijal ve zvláštní audienci a snažil se jim vysvětlit důvod této pro ně zcela nepochopitelné změny a ujišťoval je, že tím nijak nemínil degradovat úctu k Nejdražší Krvi. Nakonec jim přiznal právo slavit dále liturgicky 1. července svátek Nejdražší Krve jako slavnost.( Viz také)
Candido Paglia
Podle Flos Carmeli