8. 3. 2021
sv. Jan z Boha
Giovanni di Dio – původně Giovanni Ciudad – se narodil v Montemoro-Novo nedaleko Lisabonu v roce 1495 a přestěhoval se do Španělska, kde žil dobrodružný život; od nebezpečné vojenské kariéry poté přešel k prodeji knih.
Je přijat do nemocnice v Granadě pro údajné duševní poruchy spojené s „nadměrnými“ projevy víry. Zde se střetává s dramatickou realitou nemocných, ponechaných sami sobě na okraji společnosti, a rozhodne se, že zasvětí svůj život službě nemocným.
Svou první nemocnici založil v Granadě v roce 1539. Zemřel 8. března 1550. V roce 1630 byl papežem Urbanem VII. prohlášen za blahoslaveného, v roce 1690 papežem Alexandrem VIII. za svatého. Počátkem 20. století byl prohlášen za patrona nemocných, nemocnic, zdravotních sester a jejich sdružení a nakonec za patrona Granady.
Záštita: zdravotní sestry, lékaři, nemocnice, srdeční pacienti, knihkupci, tiskárny.
Etymologie: Jan = Pán je prospěšný, dar Páně, z hebrejštiny
Římská martyrologie:
Svatý Jan Boží, náboženský: portugalského původu, toužící po větších cílech, po životě vojáka stráveného v nebezpečí, neúnavnou charitou se zavázal ke službě potřebným a nemocným v nemocnici, kterou postavil a spojil i několik společníků, kteří později vytvořili špitální řád svatého Jana z Boha.
Cesty svatosti jsou nekonečné, což dokazuje pozemský život tohoto mimořádného světce. Juan Ciudad, narozený v Montemoro poblíž Evory (Portugalsko) dne 8. března 1495 utekl z domova ve svých osmi letech. V Oropesi v Nové Kastilii, kde učinil svou první zastávku, ho lidé, kteří o něm nic nevěděli, ani neznali jeho příjmení, začali nazývat Janem z Boha, a to mu zůstalo jako jeho jméno. Až do 27 let pracoval jako pastýř a farmář, poté se dal zapsat mezi vojáky. Ve slavné bitvě u Pavie mezi Karlem V. a Františkem I. se Jan z Boha nacházel na straně vítězství, tedy na straně Karla V. Později se podílel na obraně Vídně, obležené osmanským Sulejmanem II.
Po skončení vojenské epizody, pokud měl peníze, putoval po polovině Evropy a skončil v Africe jako dělník; nějakou dobu pracoval také jako podomní obchodník na Gibraltaru a obchodoval s haraburdím; nakonec se usadil v Granadě a otevřel si zde malé knihkupectví.
Tehdy Jan z Boha radikálně změnil směr svého života pod vlivem kázání blahoslaveného Jana z Avily. Jan všechno opustil, i prodej knih, dokonce se zbavil i svých bot a oblečení a šel žebrat do ulic Granady, aby oslovil kolemjdoucí frází, která by se mohla stát znakem nové hodnotné instituce: „Čiňte dobře druhým i sami sobě“. Milodary, které mu lidé dávali, ve skutečnosti rozdělil mezi ty nejpotřebnější. Obyvatelé Granady si však mysleli, že mu nejvíce prospějí tím, že ho zavřou do psychiatrické léčebny. Dočasné nedorozumění.
V azylovém domě Jan poznal nezaviněnou nevědomost těch, kteří tvrdili, že léčí duševní nemoci metodami hodnými mučitele. Jakmile se z tohoto pekla vysvobodil, založil s pomocí dobrodinců vlastní nemocnici. Přestože zcela postrádal lékařské vzdělání, ukázal se být lepším než samotní lékaři, zejména při léčbě duševních chorob, když s velkým časovým předstihem začal praktikovat onu psychoanalytickou nebo psychosomatickou metodu, která bude pýchou – o čtyři století později – Freuda a jeho učedníků. Péče o ducha byla předpokladem prospěšné péče o tělo. Jan z Boha shromáždil své spolupracovníky do velké náboženské rodiny, řádu milosrdných bratří.
Zemřel ve věku padesáti pěti let, na své narozeniny 8. března 1550. V roce 1630 byl prohlášen za blahoslaveného a v roce 1690 ho Alexander VIII. kanonizoval. Lev XIII. ho prohlásil za patrona nemocnic a těch, kteří pracují na obnově zdraví nemocných. Nakonec byl prohlášen za patrona Granady.
Pramen: Santi e beati